Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Zdravý životní styl » Děti a rodina » SVOBODA A HRANICE, LÁSKA A RESPEKT-R.Wildová
Jak nastavit hranice ve výchově dětí?
podtitul: Co od nás děti potřebují
edice: Šťastné dítě
název originálu: Freiheit und Grenzen – Liebe und Respekt
překlad: z němčiny přeložila Šárka Vašíčková
vazba: brožovaná
formát: 20x13 cm, 196 stran
rok vydání: 2010, vydání 1.
Anotace: Mnoho rodičů se snaží o respektující výchovu. S vymezováním hranic ve výchově dětí si je však jist málokdo. Často se pohybujeme mezi dvěma extrémy – buď dětem nastavíme hranice příliš omezující, nebo naopak až příliš široké. Děti však ke svému správnému vývoji potřebují takové hranice, mezi nimiž se budou cítit jako doma, aby se mohly rozvíjet podle své vnitřní motivace a zralosti.
V knize naleznete spoustu užitečných poznatků, které autorka načerpala během více než třicetileté pedagogické praxe. Základem úspěchu v soužití s dětmi je vytvoření „vhodného prostředí“ a respekt k jejich vlastním životním procesům. Kniha je cennou podporou pro všechny, kdo žijí a pracují s dětmi.
„Znovu a znovu vidíme, že hranice neslouží k tomu, abychom děti vedli k nějakému cíli, který jsme si vymysleli: aby se staly zodpovědnějšími, inteligentnějšími nebo sociálnějšími. Naším úkolem je vytvořit (a tedy také ohraničit) prostředí, ve kterém se mohou odehrávat pravé vývojové procesy.“ Rebeca Wildová
Úryvek: V našem „století dětí“je na zemi mnoho případů, kdy děti přicházejí na svět a vyrůstají bez základních podmínek pro důvěru a život. Kromě opuštěných dětí a dětských bezdomovců se stále setkáváme i s tím, že mnoho dětí sice má rodiče, kteří se o ně do jisté míry starají, kteří by dokonce bojovali jako lvi, kdyby jim někdo chtěl dítě odebrat, ale považují za úplně normální zacházet se svými dětmi špatně nebo je trastat odmítnutím lásky, pokud dělají něco, co se rodičům nelíbí.
Před několika lety jsme si udělali rodinnou dovolenou na dřevěné pramici. Sjížděli jsme jednu řeku v přímořské oblasti Ekvádoru, pomalu, asi jeden týden, až do přístavu Guayaquil. Řeka si vinula odlehlou krajinou země, a tak představovala pro mnoho malých vesnic nebo osamělých chat jediné dopravní spojení. Bambusové domy se střechami z listů stály obklopeny malými plantážemi a zbytky pralesa nedaleko řeky. Mezi domy a řekou vládl čilý ruch: lidé nosili vodu do kuchyně ve džbánech a jiných nádobách, prádlo prali přímo v řece a děti i dospělí brouzdali ve vodě, a snažili se tak trochu ochladit v tropickém horku. Tedy idylická situace, daleká stresu a nelidských životních podmínek moderního velkoměsta. A přece, už z velké dálky se nad řekou neslo až k naší pomalé pramici hlasité hubování rodičů. Často jsme slyšeli, jak rodiče brutálně bijí zoufale křičící dítě nebo jak spolu děti zápasí a zraňují se, a někdy jsou k tomu ještě pobízeni dospělými.
Ale nejenom v „nerozvinutých“ oblastech a ve slumech milionových měst se musí děti obávat agresivity svých rodičů. Dokonce i v malebných malých městech, kde jsou u domů předzahrádky plné pěstěných květinových záhonů a trávníky v parcích jsou tak ceněné, že je na ně „vstup zakázán“, jsem byla často zaražená, jak prudce se rodiče hněvali na děti, když si dovolily hrát si na ulici, nebo jak matka třásla s dítětem, když plakalo na veřejnosti. Za jiné dětské prohřešky pak padaly facky a děti byly častovány zlými slovy. V hrůze takových zážitků mi vždycky přišly na mysl „vlčí děti“, které vyrostly mezi zvířaty a nikdy nedokázaly rozvinout lidské kvality!
Profil autora: Rebeca Wildová se narodila roku 1939 v Německu. Studovala germanistiku, hudební pedagogiku a pedagogiku podle Marie Montessori v Mnichově, New Yorku a Portoriku. Od roku 1961 žije v Ekvádoru, kde spolu s manželem založili roku 1977 školu zvanou „Pesta“ (Centro Experimental Pestalozzi). Jedná se o projekt volného školství, ovlivněný pracemi světoznámé italské pedagožky Marie Montessori a modelem rozvoje švýcarského psychologa Jeana Piageta. Projekt Rebeky Wildové má velký ohlas po celém světě.