ZCESTOPISY – Milan Badal

O titulu:

S humorem podané strasti cestování bývalého šéfredaktora Katolického týdeníku.
__________________________________________________________________

ilustrace: černobílé fotografie Miroslav Klepáček
vazba: pevná bez přebalu
formát: 12,5x12 cm, 68 stran
rok vydání: 2003, vydání 1.
________________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

Ironizující text popisuje skryté a odvrácené tváře cest, které autor absolvoval jako šéfredaktor Katolického týdeníku. Zprávy o cestách jsou proloženy smyšlenými příběhy, které mají vysvětlovat, dokreslovat a svým způsobem komentovat skutečnosti zmiňované v popisu cesty.
________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

... Šedesát procent cestujících zažívá při cestování letadlem nepříjemné pocity, tvrdí statistiky. Nestydím se, že patřím k oné nadpoloviční většině. Hledět na cípečky polí a lesů pod letadlem, na miniaturní lodě na moři, vznášet se nad oblaky - to je bezpochyby božský pocit, vyvažovaný vědomím několikakilometrové prázdnoty pod sebou. Jedině usilovnou konzumací leteckého obědu lze myšlenky na následky pádu z výšky zahnat.

Málo povzbudivě působí i pantomima letušek, které předvádějí navlékání záchranných vest, upevňování kyslíkových masek při poklesu tlaku na palubě letadla a další atrakce, které připomínají vratkost vzdušného plavidla. Není tedy divu, že ač doprovázen vysokým církevním hodnostářem, monsignorem K., který byl zárukou šťastného letu, eventuálně poskytnutí první duchovní pomoci při havárii, cítil jsem se na římském letišti Fiumicino lépe, než ve vzduchu.

Město nás přivítalo deštěm, studeným větrem a otevřenou náručí mého hostitele, tajemníka velvyslanectví u Vatikánu. Cestou z letiště vysílal k nebesům monsignor žalozpěvy ohledně příšerného počasí. Bůh, Hospodin zástupů, slyší hlas svých věrných. Druhý den a po všechny následující bylo 33° C ve stínu. Třetí den dostal monsignor úžeh.

Cestu lemovaly, jak je i u nás už zvykem, prostitutky. Ty římské si za chladného počasí rozdělávají ohníčky a kolemjedoucím odhalují své vnady. Kardinál Beran, blahé paměti, měkkosrdcatý pán, posílával svůj doprovod, aby "těm děvenkám ubohým, které nemají ani střechu nad hlavou a tak se třesou nad těmi ohníčky" něco dal. Netušil, jak se věci mají. A netušil ani náš hostitel, který se dlouhý čas domníval, že v zatáčce pod hvězdárnou auta zastavují kvůli krásné vyhlídce na Řím.

Po hodinovém proplétání se ulicemi jsme přijeli do kondominia, kde pan tajemník bydlí. Tento výraz nemá nic společného s předchozími řádky, přeložil bych jej jako "soudomí". Jde totiž o skupinu několikaposchoďových domů obklíčených zdí. Přístup střeží vrátnice a rychlé jízdě po silničkách kondominia brání tzv. mrtví policajti, asfaltové vlny, které v Itálii musí na silnicích dělat uměle.

Byt pana tajemníka je krásný, vybavený terasou, starožitným nábytkem, plnou ledničkou a papouškem. Jeho hlas je takový, že po několika hodinách vměšování do hovorů a hudby uvažujete o tom, že jej seznámíte s některou z nespočetných místních koček. Ale nastaly i chvíle, kdy se papoušek domníval, že jej nikdo neslyší a začal zpívat, cvrlikat, trylkovat a vydávat i zvuky, které jsem se raději neodvažoval identifikovat. Někde to ale slyšet musel! Když jsem se optal svého hostitele, nazval papouška ukecanou mrchou a velmi zrudl.

Tak skončil den první a byl čas na vyprávění,

Kterak kanovník vyzrál

Bylo nebylo, jak už tomu bývá, spíš dávno, než včera a o něco dál než za humny. Po pravdě řečeno, bylo to ve století sedmnáctém, kdy lidé měli více času, protože se nezabývali zbytečnostmi. Nechci tím říct, že se nudili, ale jejich život určoval spíše běh ročních období, a to ještě v zemi, o které je řeč, nebyla ta období od sebe moc k rozeznání.

Tou zemí je Toskánsko, velkoknížectví v srdci Itálie. Kraj je to hornatý a na každém kroku najdete i dnes cypřiše, olivy, a především vinohrady. Tmavě červené, jemně natrpklé víno, které se tu rodí, má jméno Chianti. Vinohrady v prstencích lemují kamenná městečka a v jednom z nich přebýval stařičký kanovník. Taková správně postavená kamenná fara je v létě pravým požehnáním. Chládek v ní je příjemný a siesta se nezřídka o něco protáhne, zvláště když je nutné při obědě ochutnat chianti z farní vinice. Jenže kámen je kámen a neustrne se právě v zimě, která se v Toskánsku skládá z dešťů, mlh a lezava.

V takovém období se siesta nezřídka protáhne ještě o něco déle, protože víno se čistí a je to nápoj, který obveseluje lidská srdce, jak se kanovník dočetl v bibli. S přibývající zimou se jeho nos stával podobným zralému hroznu vína. Žlutozelená barva přecházela v tmavofialovou a také jeho uši, kdykoli se napil, povážlivě rozkvetly. Není se čemu divit, že v jedné takové zimě, která zalézala nejen za nehty, ale i pod sutanu, ožila fara podivným ruchem. Mezi kameny se tu a tam objevil čumáček. V noci se kanovníkovi zdálo, že slyší cupot drobných tlapek, a jednoho večera konečně uviděl - myš! A kdyby jen jednu! Myši pochodovaly po hranách dubového stolu, houpaly se na krbovém pohrabáči, skákaly ze židlí a běhaly místností, až to vypadalo, že vzduch je plný těžkých bílých vloček s ocásky. Zprvu se zdálo, a kanovníkova životní situace tomu napovídala, že se jedná o myš kostelní. Ale chyba lávky. Spíše by teolog zařadil tyhle myši mezi pokušení svatého Antonína, protože byly ryze negativní a přeludové. Marně kanovník přemýšlel, jak zažehnat tohle ďábelské mámení. Ani osvědčené exorcismy nepomáhaly. V nouzi nejvyšší si kanovník vzpomněl na dávná léta svých studií. Tehdy je učili, že ze všeho nejdříve, před užitím prostředků nadpřirozených, je nutné vyzkoušet prostředky přirozené.

Bylo tedy nasnadě opatřit si nejdostupnější lék na myší pohromu - kocoura. Hned první večer se stal div! Kocour ležel stočený na kanovníkově klíně a tiše předl. Jeho pána hřál nejen pocit, že vyzrál na myši, ale i příjemný kocouří kožíšek. Chtěl se natáhnout pro sklenici vína, ale byla prázdná.

"Teď přece nemůžu jít pro nový džbán," pomyslel si, "vzbudil bych kocoura a vyplašil myši."

A tak tiše a trpělivě v nastávajícím soumraku číhal starý muž s kocourem na klíně. A bylo jim oběma dobře. Jen myši jako by se někde zdržely. Kocour ani neměl příležitost zasáhnout. Když se to opakovalo i v příštích dnech, začal kanovník pracovat na teologickém traktátu. Jeho stručný název "Blízké dobro působící proti vzdálenému zlu aneb Podíl koček na ukončení ďábelských rejdů a zlepšení zdravotního stavu církevní hierarchie" mluví sám za sebe.

Na co si vzpomenete,

to je k dostání na bleším trhu u Porta Portese. Tvrdí se, že tam je vše, včetně vaší včera ukradené a dnes prázdné peněženky. Jdete kilometry ulicemi a davy kolem vás houstnou. Vlevo i vpravo krámky instalované jen na neděli od sedmé hodiny ranní. Boty, košile, nové, použité, se slevou při nákupu tří párů, starožitnosti, mosazná klepadla na dveře, kovářské kleště, mince stažené z oběhu předchozími generacemi římských zlodějíčků, dřevěný nábytek s puncem starých časů, obrazy, sklo a vyvolávání prodavačů - to je římský trh. Měl jsem co dělat, abych pana tajemníka uchránil od nákupu velmi užitečných a hlavně velmi levných a jak se v té chvíli ukázalo - nezbytně nutných - potřeb do domácnosti. Rychle pryč.

...

Tituly podobného zaměření

CHUTĚ EVROPY - Milan Badal

Cestovní kuchařka Francií, Itálií, Španělskem.

Naše cena 179 Kč

LIGA DESTILATÉRŮ A KURZY HLADOVĚNÍ - Milan Badal

Nejznámější české kulinářské speciality. podtitul:

Naše cena 197 Kč

RANNÍ ROZCVIČKY - Milan Badal

Neobyčejně laskavé, krátké a vtipné povídky.

Naše cena 116 Kč