Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Zájmová literatura » O koních » ZA HLASEM ZTRACENÝCH KONÍ - Buck Brannaman
Životní příběh světového horsemana.
podtitul: Životní příběh jednoho z nejznámějších amerických horsemanů
název originálu: The Faraway Horses
překlad: z angličtiny přeložila Barbora Bořánková
ilustrace: černobílé a barevné fotografie
vazba: pevná bez přebalu
formát: 22x15,5 cm, 184 stran
rok vydání: 2007, vydání 1.
Anotace: Životní příběh Bucka Brannamana, týraného dítěte, které se stalo jedním z nejlepších světových horsemanů, začne příští rok natáčet S. Spielberg. Její překlad do češtiny je zároveň jejím prvním překladem do cizího jazyka. Buck Brannaman, který ve svém životě pracoval a učil se od takových legend, jako byli bratři Dorranceové a je Ray Hunt, dorostl v “koňaře” neobyčejných kvalit. Jeho životní příběh je obrovskou inspirací pro všechny lidi.
Úryvek:
Jednoho dne jsem se přijel podívat na kurz Raye Hunta, který se konal v hale Státní univerzity v Montaně. Ray Hunt byl v té době značně kontraverzní osobou. Dva chlapíci se rozhodli, že ho veřejně zesměšní, a tak přivedli to „nejlepší“, co našli. Rayova teorie komunikace s koněm a nedej bože nějaký vzájemný vztah zcela odporovaly představě drsného kovboje ze Západu. V aréně se objevil koník, byl to pětiletý černý hřebeček, na konci uší měl staré omrzliny, hřívu a ocas měl plné bodláčí. Bylo to zubožené a vystrašené zvíře. Ti dva chlapi vehnali koně do ohrady uvnitř kryté haly a s úšklebkem čekali, co se bude dít. Věděli, že toho staříka (Rayovi bylo tenkrát kolem padesátky) dostanou snadno na kolena. Ray dobře věděl, co si to na něj připravili, a řekl: „Vidím, jak hrdí jste na to, v jakém stavu máte své koně. I tenhle chudák má před sebou skvělou budoucnost a tak ho alespoň naučím chodit na vodítku.“ Ray, který se narodil s koňskou nohou, dokulhal do kruhovky. Již za pár minut mu bylo jasné, že na nohou to není bezpečné, a nasedl na svého koně. Vše, co používal, byla jeho znalost a trpělivost. Během deseti minut se nechal hřebeček bezpečně ovládat na vodítku. Stál klidně vedle rayova koně a nechal se hladit lasem. Za dalších pět minut ho Ray nasedlal. V okamžiku, kdy Ray odepnul vodítko, začal hřebeček kopat a vyhazovat při každém úderu uvolněných třmenů. Ray, který již předtím sesedl ze svého koně, udržoval hřebečka v pohybu. Přehodil mu laso přes krk, přitáhl ho k sobě a pohladil po čele. „Nerad bych vás zdržoval ve výcviku, a tak abych snad nasedl.“ Těm dvěma chlapíkům přimrzal úsměv. Začali tušit, že si pro svůj žertík nevybrali toho správného chlapa. Pořád však nevěřili, že se na něm Ray sveze.
Hřebeček měl vodítko kolem krku, ze zbytku udělal Ray smyčku přes nos tak, aby mu mohl ohnout krk směrem k sobě. Provázek od klobouku si přitáhl pod bradou a nasednul. Ray měl na sobě kabát do deště, takový ten nejhorší šustivý pršiplášť, co byste chtěli mít na mladém citlivém koni. Pomalu ho rozepnul a sundal. S vodítkem v jedné ruce a s kabátem v druhé Ray pobídl hřebečka z obou stran. Všichni přihlížející očekávali explozi, ale koník nacválal jako nejjemnější ze všech koní, na nichž jsem kdy seděl. Ray nechal koníka zastavit a otočil se k chlápkům: „Dovedu si představit, že máte s tímhle koníkem opravdu vysoké cíle, a tak byste asi chtěli, aby se uměl trochu otáčet.“ S těmi slovy Ray posunul ruku s kabátem doipředu a kůň se otočil. Otočil? Hřebeček spinoval jako blesk a nechápu, že Rayův klobouk i přes onen dotažený provázek nevylétl z kruhovky. Pak Ray zatřásl vodítkem v druhé ruce a koník spinoval na druhou stranu. Potom Ray obcválal kruhovku a vjel do arény. Když už tam byl, předvedl tři nebo čtyři přeskoky a byly to absolutně perfektní přeskoky. Pak zrychlil, a to bylo panečku zrychlení, a vše zakončil nejlepším sliding stopem, co svět kdy viděl. Zastavil těsně před majiteli koně.
Ray shodil smyčku kolem hřebcova nosu, sesedl a podal vodítko těm dvěma. „Myslím, chlapci, že je připravený.“ Jeden z nich natahoval ruku pro vodítko, pak ucukl, jako by bylo z rozpáleného železa. „Ne, díky Rayi. Myslím, že pro dnešek už má dost.“ Ray se podíval chlapům do očí a řekl: „Nevím, jestli jste dostali to, proč jste přijeli, ale ten koník určitě.“