Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Zájmová literatura » O koních » KRÁSA KONÍ Z CAMARGUE - D. Gregor, Ch. Poullain...
Země plameňáků, bílých koní a Chantal Poullain.
podtitul: Cesta do krajiny dětství Chantal Poullain
ilustrace: černobílé fotografie z archivu Chantal Poullain a barevné fotografie Dalibora Gregora
vazba: pevná bez přebalu
formát: 23x23 cm, 110 stran
rok vydání: 2007, vydání 1.
Anotace: Camargue, země protkaná kanály, bažinami, s jezerem plnýmrůžových plameňáků, země černých býků a bílých koní. Nádherní bílí koně z delty řeky Rhony v regionu Camargue, jednom z nejexotičtějších míst v Evropě, jsou spjati s rodinou Chantal Poullain. Děd Chantal Poullain, Marcel Poullain v Camargue žil a choval a miloval bílé koně a Chantal s nimi žila a milovala je také. Kniha je ponorem pod kůži této zvláštní krajiny a lidí, kteří jí obývají.
Úryvek:
Chantal Poullain:
„Za to, že jsem mohla poznat život v Camargue zblízka, vděčím svému dědovi. Jmenoval se Marcel Poullain, ale všichni jej znali pod jménem Papu. Pocházel z Normandie, ale později se usadil v Marseille, kde vlastnil továrnu na výrobu lodí. Co více by si mohl přát úspěšný muž, který miloval svou ženu a své tři děti, měl společenské postavení a finanční zázemí...Přesto nastalo v jeho životě období, kdy žil skutečný dvojí život. Mohl za to kraj Camargue, který si hluboce zamiloval a ve kterém doslova nalezl své druhé já – na rozdíl od babičky, dámy, kouřící se šlechtickou nonšalancí dlouhé cigarety, dámy obklopené služebnictvem, které bylo k dispozici, kdykoli zazvonila na zvonek. Babička ani v nejmenším netoužila po mračnech komárů, ovádů a životě mezi stády býků a koní. A tak děda sám odjížděl do domu v Camargue, který zakoupil a žil tam zcela odlišným způsobem života než v Marseille. Ten dokonalý dvojí život byl i v tom, že tam měl svou milenku. Nikdy se však s babičkou nerozvedl a nikdy si svou milenku nenastěhoval za babiččina života do svého domu. Továrnu pronajal a po smrti bybičky žil už jen v Camargue. Pak se také oženil se svou milenkou. To mu bylo sedmdesát let.
Děda byl vlastně takový kentaur – napůl člověk, napůl kůň. Koně miloval, oni byli tím, co mu dávalo smysl života. Uměl si tu svou velkou lásku užívat. Snídal u prosklené stěny domu a od samého rána si vychutnával pohled na své koně. Nesnášel jakékoli násilí či agresivitu vůči koním, doslova s nimi žil a s nimi také zemřel.