Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Duchovní literatura » Východní nauky » ŽITÍ, SNĚNÍ, UMÍRÁNÍ - Rob Nairn
Praktický pohled na smrt a umírání.
podtitul: Praktická moudrost z Tibetské knihy mrtvých
edice: Mangalam
název originálu: Living, Dreming, Dying
překlad: z angličtiny přeložili Alexandr Neumann a Adam Piňos
ilustrace: černobílé ilustrace a fotografie
vazba: pevná bez přebalu
formát: A5, 350 stran
rok vydání: 2007, vydání 1.
Anotace:
|
Proslulý starobylý tibetský text Bardo Thödol (Tibetská kniha mrtvých), za jehož autora je tradičně považován guru Padmasambhava (8. stol., tib. Guru Rinpočhe), je kniha mnoha významů. V první řadě je to však praktická příručka, kterou tradičně předčítá lama zemřelému, aby jej vedl k osvobození mysli od iluze v tzv. bardu smrti. Ukazuje, že i smrt může být tvůrčí a osvobozující zkušeností. Proto je text této knihy považován za jednu z nejhlubších duchovních nauk na světě. |
Moderní pohled na smrt a umírání vycházející z Tibetské knihy mrtvých. Praktické rady, jak pomoci umírajícím i zemřelým.
Úryvek:
Otevřenost a upřímnost
Teď nastala ta pravá chvíle pro upřímnost k sobě samému i k umírajícímu.
Mnoho lidí propadá zmatku, když je u někoho blízkého zjištěna smrtelná choroba. Častou reakcí bývá: „Neříkejte mu to.“ Vzniká celá konspirační síť, všichni přátelé a příbuzní už to ví, jen umírajícího obklopuje hráz dobře myšlených, ale průhledných lží a předstírání. „Ještě pár dalších vyšetření. Skutečně nevíme, co s tebou je. Nedělěj si starosti; brzy zase budeš zdravý jako rybička. Za pár dní budeš doma.“ A tak dál.
Je to kruté a zbytečné. Pramení to z naší kultury založené na popírání, které nás nutí nepřiznávat si skutečnost až do samého konce. Dělá se to prý pro dobro umírajícího, skutečnost však bývá jiná. Většina lidí si neuvědomuje, že utrpení často neumíme nést právě my – v tomto případě utrpení umírajícího, zvláště je-li nám blízký. Bolí nás, když ho vidíme trpět, a tak mu utrpení nechceme povolit. Jak? Tím, že před ním skrýváme pravdu. A tak raději mluvíme nejasně, nasazujeme si masku úsměvů nebo statečnosti a vyhýbáme se tomu, co je naprosto zřejmé.
Takový přístup umírajícího izoluje. Proto je tak krutý. Umírající obvykle vědí, co je brzy čeká, a zcela jistě přetvářku prohlédnou. V klíčovém okamžiku je tak opuštějí lidé, kteří by jim měli být nablízku, kteří by je měli posilovat, poskytovat jim útěchu a připravovat je na blízké setkání se smrtí, kteří by jim měli pomáhat se s ní vyrovnat. Umírající je vyvržen do země nikoho. Možná přesně nechápe nebo nedovede vyjádřit, co se s ním vlastně děje; ví pouze, že je stále osamělejší, zavrženější, zmatenější a vystašenější.
Takže pokud můžete, řekněte umírajícímu pravdu.