ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________

Z textů Ivo Stehlíka

___________________________

Naše tipy pro jarní čtení:

STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík

Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč

 

ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale

Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč

 

DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil

Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.

Naše cena: 224 Kč

 

KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová

O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč

JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica

Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč

 

 

PASOV, ZPÁTEČNÍ – Roman Kozák

O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

 

 

BESTIÁŘ ANEB PRŮVOD ORFEŮV

Slavná Apollinairova sbírka dvojjazyčně.
Naše cena: 179 Kč

Podporuje mojeID

Úvod » Duchovní literatura » Východní nauky » ...VIDĚL JSEM TĚ RŮST - Erwin Thoma


...VIDĚL JSEM TĚ RŮST - Erwin Thoma

img

 

Číslo produktu: ISBN 80-903553-4-X
Výrobce: Nakladatelství Paprsky
Běžná cena 249 Kč
Naše cena bez DPH: 196 Kč
Naše cena s DPH (14.0 %):
224 Kč

do košíku:
 ks 

Více informací:

Prastaré znalosti o stromech a dřevostavbách.

 


podtitul: O prastarém a novém životě se dřevem, lesem a Měsícem.

název originálu: ...dich sah ich wachsen. Über das uralte und das neue Leben mit Holz, Wald und Mond

překlad: z němčiny přeložil Jiří Fiala

ilustrace: černobílé ilustrace a barevné fotografie

vazba: brožovaná

formát: 21x14,5 cm, 182 stran

rok vydání: 2006, vydání 1.

 


Anotace: Prastaré znalosti vlastností dřeva káceného v různých fázích Měsíce, stavění tradičních dřevěných domů, doplněné o současné poznatky a zkušenosti, dává inspiraci, jak zacházet s dřevem a lesem způsobem šetrným k přírodě.

Dřevěný komín, který byl 400 let v ohni a přesto neshořel; buky, které nepraskají; smrky, které nechce lýkožrout žrát; Stradivariho houslové stromy; les jako dodavatel energie a filtr škodlivin; dřevo, které i pod širým nebem vydrží ,,věčně”, a to bez chemických impregnačních prostředků; mystérium stromu. Tato kniha je pro lidi, kteří hledají domněle ztracené vědění o správném zacházení se stromy. Pro lidi, kteří chtějí zdravě a ekologicky se dřevem stavět, bydlet, žít a zanechat svým dětem zdravé životní prostředí. Pro řemeslníky, kteří se chtějí upomenout na staleté tradice, rozvíjet je a předávat. Mnohé v knize vyvolá úžas, zvědavost a nadšení.

 


 

Úryvek: I devadesátileté oči mohou ještě zářit

,,Poté, co byly stromy poraženy, uběhly ještě měsíce do dalšího zpracování. Mnoho našich stavenišť bylo tehdy bez příjezdových cest – horské statky, salaše a sruby v údolí Krimmler Achental. Museli jsme si tedy pomoci přímo na místě.”

Možná už jste si to mysleli: vyprávění pochází od našeho dědečka, který pracoval jako tesař v době mezi oběma světovými válkami v solnohradském Pinzgau, v oblasti, kde pramení řeka Salzach, a sice šest dní v týdnu, od svítání do smrákání. Přečtěte si, o čem dědeček vyprávěl:

,,Ano, ano, byly to dlouhé dny. Ale o pracovním tempu tenkrát nikdo nemluvil. Nikdy se nepopohánělo. S naším nářadím jsme vždycky pracovali v klidu. Nejdříve jsme se Windbachtalu (neobydlené horské údolí v pohoří Hohe Tauer) postavili útulnu, pak jsme na jaře vystoupili vzhůru. Bylo nás osm a nejprve jsme si na místě postavili chatrče z kůry. Tam jsme pak přenocovali, dokud stavba nebyla hotová.

Poté, co bylo postaráno o nocleh, postavili jsme si z kulatých dřev kozy (dřevěné podstavce). Na těchto kozách jsme pak zpracovávali kmeny, které jsme přichystali už na sklonku podzimu.

Na svahu byla koza upravena tak, abychom na ni našimi nástroji mohli těžké kmeny překotit a upevnit. Pak se nabarvenou šňůrou na kmen nacvrnkla čára.

Na dřevěný rám jsme připevnili list pily. A tuhle rámovou pilu vedli tři muži. Jeden stál nad kmenem na koze a dva pod kozou. Ti tři pak jednoduše pilou odřezávali z kmenů prkno za prknem.

Tak šla ta práce celé týdny a měsíce. Vždycky pěkně postupně se dokončila každá hromada klád.

Prkna na bednění a na podlahy se pak na několik týdnů narovnala do hrání k sušení a nakonec se ručně ohoblovala. I drážky a pera jsme hoblovali ručně. Nehleděli jsme samozřejmě nikdy na to, aby všechna podlažní prkna byla stejně široká. Šířka vždycky přišla od stromu.

Hraněné dřevo jsme většinou z kulatých kmenů vytesali tesařskou sekyrou. Bylo přitom sice víc odpadu, než kolik máš dnes ty na pile při řezání hraněných dřev. Ale po dřevu se v těch odlehlých údolích nikdo neptal, a my jsme byli se sekáním rychlejší než při řezání ruční pilou.”

Na moji otázku, jestli se nikdy nezranil, odpovídá dědeček: ,,Ne, taky nevím proč, ale za celý život jsem se nikdy nezranil. Ačkoliv se při celé dny trvajícím sekání tesařskou sekyrou občas stalo, že se někdo sekl do nohy. Ale smůlou, sádlem, arnikou a bylinkami jsme to většinou dali zase do pořádku. Některým tesařům ale zůstala špatná nebo toporná noha.”

,,Jo, jo,” mínil dědeček dál, ,,postavit takový dřevěný dům bylo dílo na rok. U větších staveb jsme potřebovali i déle. Na každý trám a každé prkno jsme nesčetněkrát sáhli, vybírali, posuzovali a třídili... Naše láska, radost a také hrdost byly u práce vždy přítomny.” ,,A dědečku, kdo vás stravoval?” Dědečkova očka zamrkají vesele z vrásčitého, devadesátiletého obličeje: ,,Já jsem byl kuchař. Ale celé léto jsem vařil tentýž muasl (jednoduchý, výživný pokrm dřevorubců, připravovaný z mouky, sádla a vody) v jedné pánvi. Ale zdá se mi, že ostatní byli vždycky spokojeni, jinak by mě vyměnili.”

Přesně tak září jeho oči, když nám vypráví o svých stavbách nebo nám ukazuje taková dřevěná životní díla. Všechna mají jedno společné: o moderních technikách, impregnačních prostředcích, lakování, klížení a škodlivé chemii neměl dědeček a jeho tesařští kolegové ani potuchy. Přesto stojí takové stavby i z předcházejících století dodnes. Působí jako svědectví stálosti a ukazatelé k přírodě v naší uspěchané a vykořeněné době.

Dědečkova slova: ,,To jste udělali bezvadně! O vás strach nemám,” po shlédnutí dřevěného domu z naší dílny jsou asi největší pochvalou, kterou můžeme dostat. A co je ještě mnohem důležitější: tato slova potvrzují, že se může zdařit spojení mezi dědečkovou řemeslnickou tradicí a moderní, přírodní dřevostavbou.

I v době moderního účtování nákladů a zvýšených nároků na výrobní techniku je možno zbudovat stavby, přetrvávající staletí, bez zatěžování zdraví a životního prostředí chemikáliemi, bez nesmírných nákladů, přirozeným způsobem, a přitom se dopátrat tajemství našich stromů.


 

Profil autora: Erwin Thoma, narozen 1962, žije s manželkou a se třemi dětmi v St. Johann v Pongau v Rakousku. Po gymnáziu se stal lesníkem a žil s rodinou šest let ve srubu. Pak byl dva roky činný v ,,konvenčním” obchodu se dřevem. Inspirován starým tesařem Gottliebem Bruggerem, dědečkem manželky, objevoval znovu krok za krokem prastaré vědění o dřevu, Měsíci, o zacházení s lesem přírodě blízkým způsobem..

Dnes provozuje Erwin Thoma se svými spolupracovníky pilu a truhlárnu a nabízí dřevo získané ve správném okamžiku pro stavbu domů, podlah, nábytku a zimních zahrad.

MGU3OTk