Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Příroda » Živ. prostředí a ekologie » CHVÁLY ZADNÍ ZEMĚ - Miloslav Nevrlý
Zasvěcený pohled do kraje Českého Švýcarska.
podtitul: Labské pískovce
ilustrace: barevné fotografie Vladimíra Širla
vazba: pevná s přebalem
formát: 24x17 cm, 152 stran
rok vydání: 2002
Anotace: Skalnatá a osamělá krajina při zemské hranici - říká se jí také České Švýcarsko. Písek připlavený před osmdesáti miliony let druhohorními řekami do mořské delty a stlačený do mohutné desky tvárné horniny. Zadní země je odlehlý kraj. Do daleka se táhnou rokle a lesy. Ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc. Je možno jimi bloudit hodiny, dny, týdny, z cesty bolí nohy, desetitisíckrát je nutno překročit padlý kmen. Lze v nich prožít pocit samoty a v naprostém tichu poslouchat padající zrnka písku. Hluboko pod koberci rašeliníku vede cesta z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. Dřevěné památky pohltil čas. Znamení vytesaná kdysi lidmi do skal - lovecké trubky, hraběcí znaky, kříže, vlčí desky, rysí a medvědí kameny, nápisy a letopočty -zůstávají. V Zadní zemi je ukryto mnoho zvláštních věcí.
Úryvek: ... Za předjarních úplňků vstupuje Zadní země nejhlouběji do srdce. V bledém světle za sebou řadí lesnaté hřebeny do dáli. Nad nimi rychle táhnou máchovskou nocí rozervané mraky. Hukot vichru, jako by mrtví letěli nad skalami, jen stěží nepropadneš úzkostem lidí z kamenných dob, kteří si nebyli jisti, vyjde-li druhý den opět slunce. Tím jásavější je dubnové jitro po tak tíživé noci. Zpívají nejobyčejnější ptáci, pěnkavy, kosi a červenky. Černým datlům ztvrdly jarním vzrušením hlavy, zběsile bubnují do suchých sosen nad můstkovou roklí. Přes údolí houká doupňák, o kus výš hřivnáč, holubí dvojzpěv. Slunce zahnalo paleolitické strachy a na dnech roklin rozpouští poslední ztvrdlý sníh. Po letech letí opět nad lesy hejno křivonosek, dlouho jsi už neslyšel jejich hlas nad Zadní zemí. Veselý pohled na světle zelené osiky na okrajích lesů: z větví jim pučí jehnědy podobné zeleným cecíkům, každou hodinou se víc a víc nalévají a mohutní, beze studu obnažují svou dívčí krásu, své jarní dospívání.
Vstoupil jsem v děčínském přístavu na velkou osobní loď (dnes takové lodě již po Labi nejezdí) a plul dolů vodou. Napřed byly Čechy po obou březích, pak již jen na pravém břehu, a nakonec se labské vody valily už jen saskou zemí. Loď přistála v Bad Schandau. Na první pohled bylo patrné, že Sasové pečují o své Švýcarsko víc než Češi. Muzeum, výpravné fotografické publikace, odborné knihy, několik řad vlastivědných časopisů věnovaných saskému skalnímu kraji, spolky, pamětní tabule, mapy, turistické ubytovny. V Čechách bylo a dodnes je po této stránce pusto a holo. Ale knihy, spolky ani turistické herberky nejsou všechno, v Českém Švýcarsku se příroda navracela po poválečném vysídlení Němců rychleji ke svému základu, rokle osaměly, zarůstaly mechem, taková osamělost se mi zamlouvá víc.
Rozlohy pevniny - lesů, trav a písků jako by se podobaly dívčím vlasům. Také u dívek je nejlépe začít dobýváním vlasů. Přijmou-li tě, máš vyhráno. Dívčí vlasy - mořské břehy. Nepokojné mužské moře se zde poprvé setkává s neznámou pevninou. Nelze rozlišit, kde končí voda a začíná souš. Země ještě nemá strach z dobyvačných vod, do vnitrozemí je dosud daleko, vlasy se proto mimovolně poddávají laskání, první doteky mužských prstů v nich mizí stejně lehce a zdánlivě nepozorovaně jako voda v pobřežním písku. Konce vlasů - území nikoho. Země se dosud může nechat bez závazku a studu laskat, moře může ještě se ctí ustoupit.
Trempové dosud nemají chtivé, bachraté a sumčí duše chalupářů a k životu i štěstí jim stačí málo: pod převisem kempu někdy najdeš jen volně uloženou sekyru nebo pilu, občas kotlík a téměř vždy svíčku, zprohýbanou lžíci, březovou kůru, pytlík s vlhkou solí. Také suchary pro plchy sedmispáče, kteří Zadní zemi obývají svorně s trempy. A ještě něco tam bývá ve vodotěsném obalu - osadní kniha. ...
Profil autora: RNDr. Miloslav Nevrlý se narodil 29. 10. 1933 v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium (1944 - 1952) a přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu University Karlovy (obor zoologie, promoce roku 1957, rigorózní zkouška a titul RNDr. roku 1969). Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení.
Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám. Profesně se zabýval nejen např. studiem tamní zvířeny netopýrů, ale i obecnou historií tohoto pohoří, o kterém napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků (cca 450) ukrytých v kopcích. Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konservátora státní ochrany přírody a krajského konservátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jako hlavní autor se rozhodující měrou podílel na koncepci a tvorbě Turistického průvodce Jizerskými horami. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. Napsal tyto knihy:
Kniha o Jizerských horách
Karpatské hry
Chvály Zadní země (o krajině Českého Švýcarska)
Nejkrásnější sbírka (o chráněných územích a národních parcích Čech a Slovenska)
Zašlá chuť morušek (o krajině Krkonoš)
Větrné toulání (povídky a kratší texty z knih a časopisů)
Kryštofovo údolí - putování časem a krajinou"
Libereckým krajem"
Podivuhodné chvíle se Sluneční písní
Tři iseriny" (spoluautor)
Album starých pohlednic Lužických hor a Ještědu (spoluautor)
Kouzelný český ráj" (spoluautor)
Jizerské hory" (spoluautor)
V novinářské anketě Osobnost Liberecka získal v roce 2003 hlasováním veřejnosti druhé místo. Je od roku 1961 ženatý, má tři děti a jedenáct vnuků.
Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 12. skautský oddíl. V letech 1970 - 1989 jako činovník (později předseda) Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku. Je znám pod přezdívkou Náčelník.