INFORMATICKÁ BOMBA - Paul Virilio

Více informací:

Pronikavé úvahy o explozi informací ve světě.

název originálu: La bombe informatique

překlad: z francouzštiny přeložil Michal Pacvoň

vazba: pevná s přebalem

formát: 18x13 cm, 168 stran

rok vydání: 2004, vydání 1.

Anotace: Kniha významného francouzského postmoderního filozofa kriticky zkoumá sociokulturní fenomény dnešní doby a shrnuje je ve výstižném pojmu technokultura. V ní se postupně všichni stávají pasivními členy, kteří mají pouze přijímat, nikoli těmi, kteří ji utvářejí. Informace o události má totiž větší cenu než samotná událost. Absolutní moc technokultury a globalizace člověka vyčerpává a dělá z něj zajatce světa simulace a stimulace. Virilio nenabízí východiska, ale atraktivním způsobem popisuje tento stav a prostřednictvím odkazů na významné myslitele, estetiky, kulturní či politické osobnosti seznamuje čtenáře se zákulisím naší technodoby.

Úryvek: Sny o osvobození kdysi utiskované mládeže lačné změny vlastně vždycky vyústily v diktaturu a polovojenské represivní systémy. Po Hitlerovi či Stalinovi v Sovětském svazu – který byl přece po první světové válce považován za Mekku této mladé kulturní revoluce – jsme dospěli k novému technologickému opečovávání, které světu předkládá americký národ vstoupivší do globalizačního třeštění. A to prostě proto, že reklama na jejich staré tradiční produkty (Cola, džíny, Hollywood, Mickey atd.) paradoxně nabízí obraz mladé země!... Mladé, nebo spíš infantilní.

Občané tohoto velkého národa (a brzy i občané světa) skutečně zažívají to, co Edgar Poe předvídal už na začátku XIX. století: „Zatímco se člověk naparuje a hraje si na boha, sype se na něj dětinská imbecilita... Technika pozvednutá do vysokého postavení, jakmile se jednou usadí na svém trůnu, opásá řetězy inteligenci, která ji stvořila.“

Jestliže staré generace trochu naivně směšovaly technovědecký a morální pokrok, jak tvrdil Zweig, pro nové generace,lačnící po odstranění veškeré kultury a veškeré morálky (jakožto teorií o účelech lidských akcí), postupují technologie nutně samy a nechávají za sebou stát lidstvo bez budoucnosti, oddávající se věčně předpubertálnímu chování. V podnicích je kritickým věkem stále ještě čtyřicítka, jenže nikoli už pro připuštění kandidáta na odpovědné místo, nýbrž pro jeho propuštění – pro přílišné stáří!