Knižní obchod
ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
___________________________
Naše tipy pro jarní čtení:
STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč
ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale
Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč
DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil
Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.
Naše cena: 224 Kč
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica
Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč
O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

Úvod » Společenské vědy » Politika a politologie » JAK SE PÍŠOU DĚJINY – Paul Veyne
Historie není přísnou a exaktní vědou.
název originálu: Comment on écrit lhistorie, suivi Foucault révolutionne lhistorie
překlad: z francouzštiny přeložil Čestmír Pelikán
vazba: brožovaná
formát: 20x13,5 cm, 446 stran
rok vydání: 2010, vydání 1.
Anotace: Kniha Jak se píšou dějiny je především rozsáhlou demystifikací iluze, že historiografie je přísná a exaktní věda, odkrývající zákonitosti dějin. Text vznikl původně jako reakce na dobovou módu kvantitativní historie, spjatou zejména s představiteli francouzského nového dějepisectví z okruhu takzvané školy Annales, ovlivňované v té době neméně módním strukturalismem. Kvantitativní historie ve snaze vydestilovat ze zlomkovitosti pramenů objektivní fakta odvrací historika od jeho vlastní práce. Ta podle Paula Veyna spočívá, jak napovídá už název knihy, především v obnoveném uvažování o historii jako o určitém způsobu psaní, se všemi jeho rétorickými i poetickými rozměry. Ohlašuje se tu okamžik "návratu k vyprávění". Historie není věda, je to snaha o syntézu izolovaných, chaotických a řídce rozmístěných faktů pomocí narativní explikace, tedy jak říká Paul Veyne, je to "látání děr" ve struktuře dochovaných stop minulosti. Historie náleží světu náhody a neuspořádanosti, a každá spojitost, která byla a posteriori ustavena historiky, je pouze provizorní rekonstrukcí dějin.