KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM

O titulu:

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také v sadě "Jiná ekonomie" s knihami Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 a Ekonomičtí disidenti za zvýhodněnou cenu, více zde
___________________________________________________________________________________________

O knize:

Alternativní, přírodě blízká ekonomika a příklady, kde všude to už funguje.

podtitul: Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku
edice: Jiná ekonomie
ilustrace: Vladimír Jiránek
vazba: pevná s přebalem
formát: A5, 125 stran
rok vydání: 2008, vydání 1.
recenze: http://blog.tomashajzler.com/clanek/ekonomicti-disidenti

Anotace: Čtivě psaná kniha, doplněná vtipy známého humoristy, nabízí pohled na šetrnější modely fungování lidské společnosti, které nemusí nutně vést k ekologické krizi. Podívejme se spolu s autorkou za kulisy ekonomických frází a objevme bohatý existující svět alternativní ekonomie, vyrostlý zdola z fungující občanské společnosti. Dozvíme se, jak fungují etické banky, kampeličky, spotřební a jiná družstva, co se skrývá za lesklou fasádou hypermarketů a proč se z některých částí venkova vytrácí život.

Texty v této knize vycházely původně jako seriál s názvem Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové v časopise Sedmá generace Hnutí Duha (10/2003 až 6/2005).

Z předmluvy Táni Fišerové: ,,...Jako pravidelná čtenářka Sedmé generace jsem v tomto časopise narazila na seriál o místní ekonomice, který psala Naďa Johanisová na základě svých zkušeností z pobytu ve Velké Británii. Její příspěvky mě nesmírně zaujaly. Otevíraly pro mne naprosto nové pohledy a možnosti a způsobily, že jsem dychtivě očekávala každé nové číslo. Bylo to vzrušující a objevné čtení. Přesná analýza proměny místa, kde žijí lidé propojení dlouholetými pracovními i sousedskými vztahy v oblast, kde zanikají možnosti k práci, ale také nabídka možných řešení a smysluplného a kvalitního života, to všechno mi odpovídalo na mnohé otázky a dávalo naději a východiska do budoucna. Najednou jsem si uvědomila, co všechno tu už v minulosti bylo a na co se při dobré vůli dá navázat. Mnoho lidí trpí i u nás současným stavem, ale většina je pod tlakem reklamy a propagandy přesvědčena, že je to sice smutný fakt, ale je třeba jej přijmout a smířit se s ním, protože jiné řešení není. Naďa Johanisová ve své práci ukazuje cestu, a to dokonce na základě příkladů, jaké už existují jinde... Ta útlá knížečka je nesmírně cenný poklad, který potěší každého, kdo hledá cestu ven z dnešní neutěšené situace. Je v ní inspirace, radost, naděje i návod. Mám knihovnu plnou knih, ale tato knížka je z těch, které budou na čelním místě. Ten, kdo si přeje najít cestu z bludného kruhu nezaměstnanosti, sociálních dávek a vylidňujícího se venkova a chce pro to začít něco dělat, přijme knihu se stejnou radostí jako já...”

Úryvek: ...Banky nejsou ,,zlé”. Spíše jsou tlačeny systémem, který se vymkl z ruky, i když z něho zároveň profitují. Zmínila jsem se už o tom, že v oběhu, a tudíž v bankách, je díky takzvané multiplikované expanzi depozit stále více a více peněz. Tyto peníze je z pohledu bank třeba investovat tak, aby ,,pracovaly”, tedy aby měly co největší a nejrychlejší návratnost, jinými slovy, aby z nich plynuly co nejvyšší úroky. To je ale stále těžší, jednak proto, že peněz je stále víc, a jednak proto, že svět je stále plnější, občané křičí hlasitěji a zelených luk, kde je možné postavit továrnu, Disnyland, spalovnu či golfové hřiště, už není tak mnoho. Samozřejmě, bylo by možné půjčit obci na opravu místní školy, investovat do obnovitelných zdrojů energie nebo poskytnout úvěr biofarmáři na koupi stáda ovcí, ale úroky z takovýchto projektů bývají často nízké a administrativní náklady vysoké. Richard Douthwaite v knize Short circuit (Zkratky) vysledoval, že z chudého irského venkova úspory místních obyvatel odtékají do velkých měst. Jinak řečeno: banka jejich peníze investuje nikoliv do jejich vlastního regionu, ale do metropolí, kde jsou možnosti vyšších úroků. Přitom v oblasti jsou mnohde zoufale potřeba úvěry pro drobné obchodníky, stavitele či obce. Banka bude argumentovat, že musí vyhledat co nejlukrativnější investici, i kdyby byla na druhém konci světa. Je tím povinována svým akcionářům i dotyčným drobným střadatelům v regionu. Střadatelé by zase mohli argumentovat tím, že jsou nejenom střadateli, ale současně i oněmi drobnými obchodníky, staviteli či rodiči dětí, které chodí do obecní školy. A proč by se neměly jejich vlastní peníze použít k investování do jejich vlastních projektů?

Stále častěji však jak banky, tak další investoři, včetně obřích hedge-fondů, nehledají rychlou návratnost v investování do reálných, skutečných projektů, jako jsou domy, továrny či spalovny, natož biofarmy či obecní školy. Namísto toho přecházejí do sféry spekulace, kde bývá návratnost řádově vyšší. Spekulace je navzdory svému vznešenému názvu vlastně hazard. Často tu jde o sázení na budoucí vývoj cen akcií, surovin, měn či peněz. Spekulativní kapitál je vysoce nestabilní: jakmile je náznak, že se ceny pohybují jiným směrem, než si spekulant představuje, rychle svou investici či sázku stáhne, a tím loď ještě více rozhoupá. Banky svou spekulací přispívají k nestabilitě světového peněžního systému, který je už tak dost vratký vinou skutečnosti, že peníze vznikají jako dluh. Pokud se dost lidí a firem v daném období a oblasti nezadluží, může množství peněz v oběhu, ač předtím stále rostlo, náhle a nečekaně poklesnout, a tak nadělat vrásky na čele nejen centrálním bankám, které mají za úkol peníze v oběhu regulovat, ale i obyčejným lidem, kteří třeba o hedge-fondech, bankovní spekulaci či devizových trzích v životě neslyšeli. Recese, devalvace měn, nezaměstnanost, balíčky opatření a deflace mohou nastat v dnešním nestabilním systému, kde všichni dluží všem, velmi rychle – viz asijská krize v roce 1997, argentinská krize v roce 2001 a v době, kdy jde tato knížka do tisku, krize ve Spojených státech a v Evropě, nastartovaná nevhodně poskytovanými hypotékami a nárůstem cen ropy, posilovaným spekulací.

...

Půjčování peněz bez úroku: sen či skutečnost?

...,,Ekonomika založená na úrokových mírách zvyšuje nezaměstnanost, inflaci a ekologickou destrukci,” řekl v nedávném rozhovoru Oscar Kjellberg, ředitel švédské banky JAK. ,,Každé zvýšení úrokových měr znamená, že firmy musejí najít peníze, aby mohly splácet vyšší úrok. Aby tomuto finančnímu tlaku čelily, musejí buď snížit mzdové náklady, což vede k nezaměstnanosti, anebo zvýšit ceny, a to znamená inflaci. Anebo se musejí snažit navýšit produkci, jinými slovy zvýšit tlak na přírodní zdroje.”

Zatímco většina kritiků o problémech úroků jen mluví, Oscar Kjellberg řídí instituci, která již téměř čtyřicet let k úročeným úvěrům nabízí praktickou alternativu. Švédská banka JAK Medlemsbank má přes dvacet tisíc střadatelů a vklady v hodnotě zhruba 50 milionů eur. Jejím hlavním posláním je půjčování peněz – bez úroku.

Jak je to ale možné? Banky přece žijí z rozdílu mezi úrokem vypláceným střadatelům a úrokem inkasovaným od klientů, kterým poskytly úvěr. Jak jsme si řekli výše, jsou to firmy jako každé jiné, a bez uvedeného zisku by tedy dle teorie nemohly existovat. Není to s tou bankou JAK nějaká kachna, asi tak věrohodná jako nedávná zpráva v Blesku o indickém poustevníkovi, který již šedesát osm let nepozřel jídlo ani pití, a přece žije?

Šedivá je teorie, zelený strom života

K fakírovi se vyjádřit nemohu, ale bájná švédská banka skutečně žije, a dokonce vzkvétá. Zprávy mně známých očitých svědků hovoří jasně: mezi švédskými jezery Vänern a Vättern leží městečko Skövde, v něm stojí úřad a z něj řídí Oscar Kjellberg a dvacítka zaměstnanců banku JAK s klienty roztroušenými po celé zemi. A oni to vlastně nejsou ani tak klienti, jako spíše členové. Podobně jako jiní ekonomičtí alternativci na Západě, nedotčení reálným socialismem století dvacátého a navazující přímo na kooperativní socialismus století devatenáctého, jsou tito klienti banky JAK svými členy. Na rozdíl od jiných bank, které jsou většinou akciové společnosti, často vlastněné ještě dalšími akciovými společnostmi a v každém případě kontrolované těmi, kdo v nich mají největší finanční podíl, vychází řízení této banky z demokratického principu ,,jeden člen – jeden hlas”.

Členové nejen banku de facto vlastní a nepřímo se podílejí na jejím řízení; každý z nich navíc při přijetí za člena zaplatí malý členský podíl, každoročně platí členské příspěvky a – co je asi nejpozoruhodnější – stovky členů se dobrovolně podílejí na osvětové činnosti banky. Pracují ve čtyřiadvaceti regionálních centrech, vydávají bankovní čtvrtletník, pořádají výstavy, organizují studijní skupiny a všemožně se snaží přispívat k druhému velkému cíli švédské banky JAK – k reformě ekonomického systému, který vnímají jako trvale neudržitelný.

Nadšení členové, z nichž část je ochotna pro banku pracovat zadarmo – zde máme asi jeden z faktorů, který umožňuje bance JAK přežít navzdory šedivé ekonomické teorii. Druhý faktor s tím prvním souvisí – tito lidé jsou natolik motivovaní, že bance svěřují své peníze, a to i termínované vklady, aniž by vyžadovali úrok...

Nepraktičtí idealisté?

Ačkoliv více než dvacet tisíc členů JAK Medlemsbank nesplňuje představu konvenčních ekonomů o tom, že každý, kdo půjčuje své peníze, bude za ně vyžadovat peníze další, nejsou to tak nepraktičtí idealisté, jak by se mohlo zdát. Oni totiž za své úspory namísto úroků dostávají bodíky, které jim umožní – po minimálním spořícím období šesti měsíců – požádat banku o tzv. základní půjčku. Její výše závisí na bodech, které jim banka přiznala, a ty opět závisejí na množství peněz, které měli v bance uložené, a na době, po kterou peníze v bance byly. Přesněji: výše ,,naspořených” bodíků se rovná množství uspořených peněz, vynásobenému množstvím měsíců, po které úspory v bankovní kase spočívaly. (To všechno se ještě vynásobí faktorem mezi nulou a jedničkou, který zohledňuje termínovanost vkladu – ten však pro jednoduchost nechme stranou.) Žádat o základní půjčku může každý, kdo absolvoval minimální spořící období, a sám může rozhodnout, kolik peněz si půjčí a na jak dlouho – samozřejmě, pokud mu na to stačí body. Příklad: pokud jste si během roku uspořili dvacet tisíc, můžete si buď vypůjčit dvacet tisíc a splatit je během nejbližsího roku, nebo si můžete vypůjčit deset tisíc a splácet je dva roky. Zároveň si můžete také vybrat svých již naspořených dvacet tisíc. Kromě toho můžete v této fázi požádat i o dodatkovou půjčku, jejíž výše bude záviset jednak na vašich dosavadních bodících (tj. na tom, jak dlouho jste členem, jak dlouho již u banky spoříte a kolik máte uspořeno) a jednak na aktuální situaci: pokud má banka nadbytek vkladů a málo úvěrů, nabídne vám úvěr vyšší, v období, kdy podíl úvěrů oproti vkladům vzrostl, bude nabízený úvěr nižší. Dodatečné bodíky, potřebné pro tuto další půjčku (která může být i dost vysoká), si ale musíte během jejího splácení ,,vysloužit”. Banka vám spočítá, kolik bodů přesně potřebujete, a vy si budete během splácení dluhu povinně spořit dohodnutou částku. V den, kdy bude úvěr splacen, budete mít splněné i body – a k tomu slušnou částku vlastních peněz v bance.

Možná vám to připadá trochu abstraktní, složité? Banka uvádí konkrétní příklad člověka, který si vzal úvěr u banky JAK, aby unikl tíživé hypotéce:

Tento muž původně v roce 1989 získal hypotéku od komerční banky ve výši 22 tisíc švédských korun s dobou splatnosti 30 let a s proměnlivou úrokovou sazbou. Hypotéku začal splácet čtvrtletní sumou zhruba 800 korun, ale po čtyřech letech, v roce 1993, kdy již bance uhradil 13 476 korun, se ukázalo, že dluh se snížil o pouhých 300 korun. Zbytek, celkem 98 % uhrazené částky, šlo na platbu úroků. Ty totiž zrovna v té době extrémně stouply. Vzhledem k tomu, že byl od roku 1991 členem banky JAK, za posledních 18 měsíců měl na kontě v průměru částku 5 030 korun a sehnal si dva ručitele, obdržel v roce 1993 od JAK půjčku ve výši 24 636 švédských korun. Z toho 2 636 tvořily poplatky za půjčku, takže čistá půjčka činila 22 000. Mohl tak splatit původní dluh komerční bance. Začal splácet dluh bance JAK (513 korun čtvrtletně) a zároveň zahájil dohodnuté (povinné) čtvrtletní spoření ve výši 488 korun. V roce 2005, za dvanáct a čtvrt roku, si mohl ze svého konta vyzvednout 23 424 švédských korun.

Není třeba být bankovním odborníkem, a dokonce ani příliš dobrým počtářem, aby člověk vytušil, která varianta byla pro dotyčného příznivější. Ostatně i v současnosti je nejběžnější důvod úvěru u JAK Medlemsbank snaha splatit s jeho pomocí půjčku, nejčastěji hypotéku, poskytnutou komerční bankou.

Bílá vrána

Švédská bezúročná banka takto konkrétně pomáhá lidem vybřednout z chudoby, do které je uvrhl konvenční bankovní systém, tak dobře popsaný v ekonomických učebnicích a považovaný za normu. Banka JAK se normám vymyká. ...

Profil autorky: Naďa Johanisová se narodila v Praze v roce 1956. Dětství strávila částečně v zahraničí. Vystudovala hydrobiologii na Přírodovědecké fakultě UK, v roce 1986 se s rodinou přestěhovala do Českých Budějovic, kde pracovala v nynějším Hydrobiologickém ústavu AV ČR.

V letech 1987 až 1989 se angažovala v úspěšné snaze zachránit říčku Stropnici před regulací, od roku 1990 do roku 1996 byla ředitelkou ekologické organizace Rosa v Českých Budějovicích. Od začátku devatesátých let se zajímá o ekonomické kořeny ekologické krize a od jejich poloviny zahajuje pedagogickou činnost, nejprve na Pedagogické fakultě JčU v Č. Budějovicích, později na Masarykově univerzitě v Brně, kde se hlouběji zabývá skrytými předpoklady ekonomické teorie a lokálními, etickými a demokratickými alternativami.

Do češtiny přeložila několik titulů, např. Schumacherovu knihu Small is beautiful – Malé je milé nebo Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 od Ladislava Feierabenda, v angličtině napsala publikaci Living in the Cracks. Je zakládající členkou českého think tanku Trast pro ekonomiku a společnost a britského neformálního sdružení Holistic economics při Schumacher College, dlouhodobě spolupracuje s časopisem Sedmá generace.

Mezi lety 1994 a 2008 žila v malé obci na Trhosvinensku, kde byla členkou zastupitelstva, nedávno se přestěhovala do Brna. Je rozvedená a má jednu dceru.

Tituly podobného zaměření

ZEMĚDĚLSKÉ DRUŽSTEVNICTVÍ V ČESKOSLOVENSKU DO ROKU 1952 - Ladislav Feierabend

O knize: Rozvinuté a fungující družstevnictví

Naše cena 179 Kč

LIVING IN THE CRACKS - Nadia Johanisova

Venkovské podnikání v Británii a v Česku.

Naše cena 360 Kč

EKONOMIČTÍ DISIDENTI – Naďa Johanisová

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 204 Kč

SADA "JINÁ EKONOMIE"

Sada ,,Jiná ekonomie" obsahuje tyto knihy ze

Naše cena 388 Kč

SADA "ŘEZBÁŘSTVÍ"

Sada ,,Řezbářství" obsahuje: KŘIVOŘEZÁNÍ -

Naše cena 261 Kč