POVINNOST DUCHOVNÍHO ČLOVĚKA - Paul Sédir

O titulu:

Snaha duchovního člověka o vyvážený růst.

edice: Zanfána z Atule aneb zvonkohra z tajemné škatule
překlad: přeložil Em. Hauner
vazba: brožovaná
formát: A5, 76 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.

Anotace: "Život jest velkolepý, neboť se otevírá do nekonečna, věčna, absolutna. Vnitřní okno, jímž do nás vniká nestvořené Světlo, jakmile jsme je postřehli, postačí, aby se probudila tajemná žádost po božském; tehdy všechno v naší duši ozáří nový den; obrazy časnosti ustoupí do šedého svého pozadí; plody tohoto světa pozbudou chuti; a každá chvíle, každý dojem, každý pohyb, každé slovo, každá myšlenka, každé setkání připadá příteli Boha jako vzestup, rozšíření a blaženost."

Úryvek: ... 51. Ve výchově dětí není žádné péče bezvýznamné neb zbytečné; nejnepatrnější slovo, nejdrobnější skutek klíčí podivuhodně snadno v této panenské půdě; otec i matka nechť se jeví jako ony dva aspekty Boha, o nichž mluví kabala a jež jsou vyjádřeny neustálým vyvažováním všech věcí. Moc a svrchovanost (autorita), zákon a milost, spravedlnost a milosrdenství, toť dokonalý otec a dokonalá matka.

96. Jak právě blud sám sebou mizí před tváří pravdy, jak zlo časem přeměňuje se v dobro, jež zuřivě pronásledovalo, tak i to, co je šeredné, všední i pěkné, očisťuje se silou vůle v půvab, původnost, krásu. Střežte se však, spiritualisté, obecného omylu dnešní doby. V člověku všechno se udržuje přísnou spojitostí. Filosof, jenž nízce jedná, nedovede pak správně mysliti; jedná-li špatně, kdo něco uskutečňuje, kalí svoje chápání; před umělcem, jenž miluje své umění, ale nevzdaluje se lenosti, sprostoty a nevědomosti, prchá ideál. ...