SKRYTÉ EVANGELIUM - Neil Douglas-Klotz

O titulu:

Tato kniha změní způsob čtení Nového zákona.

podtitul: Jak dešifrovat duchovní poselství aramejského Ježíše
edice: Religio
název originálu: The Hidden Gospel, Decoding the Spiritual Message of the Aramaic Jesus
překlad: zangličtiny přeložil Adam Borzič
vazba: pevná bez přebalu
formát: A5, 208 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.

Anotace: Skryté evangelium nezasypal písek, ani ho neukrývají zaprášené regály tajné knihovny, nepřinesl ho ani "nový mesiáš". Nalezneme ho v samotných Ježíšových slovech, v jejich novém překladu z aramejštiny, Ježíšova vlastního jazyka.

Nové pojetí spirituality aramejského Ježíše v díle známého badatele přináší jedinečný blízkovýchodní pohled na otázky našeho duchovního života a víry. Autor ve své studii o aramejském Ježíši zkoumá různá témata vyjádřená v Ježíšových slovech a příbězích, nikoliv aby definitivně rozhodl o jejich platnosti, ale spíše aby odhalil jejich hloubku a schopnost posunout nás směrem k "hledání naší vlastní duše", jak lze původní mystickou moudrost aplikovat v běžném životě. Témata, jako jsou dech, svatost, světlo, Sofia a láska, se stávají bránou k svěží, hluboké, víceúrovňové interpretaci Ješuy, člověka blízkovýchodních kořenů, který již po 2000 let ovlivňuje západní civilizaci.

Každá kapitola nabízí meditační cvičení a na tělo orientované modlitby, které mohou napomoci k přímé zkušenosti spirituální praxe odvozené z původní Ježíšovy mystické tradice. A tato praxe může změnit život.

"Tato kniha je darem pro všechny, kteří chtějí porozumět duchu historického Ježíše a mystického Krista. Tím, že oslavuje Ježíšovu zemi a její poetický jazyk, nastoluje potřebnou a hravou rovnováhu k dějinným podobám Ježíšova hnutí. Napravuje rigidní a dualistické překlady křesťanských písem a tím nás probouzí, přináší výzvy a činí svěží onu Radostnou zprávu, která ani po staletích nepřestala být aktuální." - Matthew Fox, autor knihy Příchod kosmického Krista

"Tyto reinterpretace všeobecně známých výroků jsou hluboké, pronikavé a v některých případech i oslnivé. Tato kniha změní způsob čtení Nového zákona." - Leonard Shlain

Úryvek:

Úvod

„Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.“ (Matouš 7, 17)

Když Ježíš vyslovil tato slova – pokud je vyslovil – pronesl je v jazyce

Blízkého východu: v aramejštině. V aramejštině, tak jako v ostatních

semitských jazycích, má slovo „dobrý“ prvotně význam „zralý“

a slovo „zkažený“ či „zlý“ znamená v prvé řadě „nezralý“.

„Zralý strom dává zralé ovoce, nezralý strom dává ovoce nezralé.“

To samozřejmě vrhá na věci nové světlo. Dotyčný strom není špatný

z morálního hlediska, spíše je dosud nevyvinutý. Jinými slovy, toto

není příhodná doba a místo, aby strom nesl ovoce. Uvedené podobenství

poskytuje příklad z přírody. Spíše než s velkolepými vnějšími

normami „toho, co je správné“ má toto učení co do činění s místem

a časem, se setím a okolnostmi, se zdravím a nemocí. A obdobně

platí, že kdykoli čteme, že Ježíš v podobenstvích mluví o duchu,

je třeba mít na paměti, že užíval hebrejského či aramejského slova.

V obou těchto jazycích znamená jedno a totéž slovo ducha, dech,

vzduch i vítr. Takže „svatý Duch“ může být rovněž „svatý Dech“.

Dualita mezi tělem a duší, kterou v západních jazycích pokládáme

Jiný svět / 9

za samozřejmost, zde zcela mizí. Když Ježíš učinil slavné prohlášení

o mluvení či hřešení proti Duchu svatému (viz například Lukáš

12,10), pak v tomto prohlášení bylo přítomno i blízkovýchodní pojetí

dechu.

Skryté evangelium zkoumá tyto drobné, leč radikální odlišnosti,

jež odhalují duchovní tradici Blízkého východu, která stojí v pozadí

Ježíšových slov. Odlišnosti pocházejí jak ze samotné podstaty blízkovýchodních

jazyků, tak ze světonázoru, který za nimi stojí, tj. ze

způsobu, jak se rozcházejí a jaký smysl dávají skutečnosti. Tato kniha

rovněž láká čtenáře, aby se na moudrosti zjevené tímto přístupem

podílel přímou, osobní zkušeností.

Jin ý svět

Rakouský filosof Ludwig Wittgenstein jednou poznamenal: „Hranice

mého jazyka jsou hranicemi mého světa.“ To platí obzvlášť pro překlad

a výklad Ježíšových slov. U jednoho výroku proroka či mystika

připouštějí blízkovýchodní jazyky mnoho odlišných interpretací,

a dokonce i odlišných doslovných překladů.

Pokud bych psal o M ojžíšovi nebo Izajášovi, židovské publikum

by to, co v této knize provádím, snadno pochopilo jako midraš. Midraš

je způsob spirituálního překladu-výkladu, v němž se využívá

možných významů hebrejských slov jako základu k rozjímání, zbožnosti

a duchovní praxi. V midraši se člověk pokouší skrze rozjímání

učinit z biblické pasáže nebo z výroků svaté osoby živoucí zkušenost,

díky níž se může setkat s výzvami přítomnosti. Podobně by

mnoho muslimských súfijů chápalo mé úsilí jako tawil, což je druh

překladu výkladu,

který opět bere v potaz více možných významů

posvátného textu, aby se tak poznání mohlo kultivovat v každodenním

životě člověka. Jak si později vyložíme, v obou tradicích má každý

svobodu vykládat texty svým vlastním způsobem.

V křesťanství, zvláště pak ve formě, v jaké se vyvinulo na Západě,

se stalo důležitějším přesně stanovit, kým Ježíš jako Kristus neboli

Mesiáš byl, nežli se zabývat jeho slovy v duchu tradice Blízkého

východu. K tomu ještě před padesáti lety mnoho západních církví

10 / Úvod

vinilo z J ežíšovy smrti lidi, kteří byli ztotožněni se „Židy“ evangelií.

Přinejmenším pro západní církve nebyla otázka Ježíšova židovství

na pořadu dne.

V odborných kruzích zatím západní badatelé v posledních sto letech

hledali textové a historické důkazy, kým Ježíš byl a co vlastně

řekl. Podle některých extrémních stanovisek byla Ježíšova faktická

existence pouhým mýtem a nepředpokládala se žádná jiná existence

vyjma existence textové. V jiných případech došlo k tomu, že

představy o povaze raného křesťanství zkreslily názory odborníků

na otázku, které vrstvy textu jsou nejstarší, a tudíž historicky nejpřesnější.

Navíc vzhledem k tomu, že základní texty západních i východních

církví byly v řečtině, neshledávali odborníci žádný důvod,

proč nahlížet do aramejských nebo hebrejských verzí. To by totiž

zdůraznilo Ježíšovo židovství. Mnohem častěji odborníci vykládali

Ježíše vzhledem k řeckému či helénskému vlivu v jeho době spíše

než ve vztahu k Blízkému východu. „Historický Ježíš“ se vynořil jako

zástup vzájemně si protiřečících postav, lišících se podle dispozicí

toho kterého odborníka a faktů, které si vybral.

V poslední generaci se však mnohé z toho změnilo. V některých

částech církve vzniklo společné úsilí znovu posoudit a vyložit ta

evangelijní místa (zvláště v J anovi), která jak se zdálo, démonizovala

lid nazývaný „Židé“. Jeden křesťanský badatel přinesl přesvědčivý

důkaz, že v biblických časech nelze dokonce ani hovořit o odlišných

skupinách, které se nazývají křesťané nebo židé.1 Jak později uvidíme,

nejranější tzv. Ježíšovo hnutí se vyznačovalo rozmanitostí praktik

i přesvědčení. A totéž platí pro to, čemu dnes říkáme judaismus,

který původně rovněž neměl organizovanou podobu, jak ji známe od

doby, kdy byl roku 70 n. l. zničen Jeruzalémský chrám. Tudíž slovo

překládané v evangeliích jako „Židé“ bychom měli přesněji překládat

jako „Judejci“, tj. obyvatelé oblasti, již Římané nazývali Judea.

J eště i deset let poté, co jsem publikoval Aramejský Otčenáš

(Prayers

of the Cosmos), což je můj interpretační překlad Ježíšových

výroků z aramejského hlediska, roste počet biblistů, kteří potvrzují,

že nejvhodnějším pozadím, na kterém je možné sledovat rané křesťanství,

je to, které může být nazváno židovským – či ve skutečnosti

Jiný svět / 11

blízkovýchodním. Například mnoho odborníků se dnes domnívá, že

Tomášovo evangelium odráží ranější fázi židovsko-křesťanské spirituality

než pozdější zdeformovaná podoba ortodoxního křesťanství.2

A mimo to vstoupila daleko výraznějším způsobem do náboženských

a odborných kruhů diskuse o spiritualitě neboli o zakoušení posvátného.

Aramejský Otčenáš, obsahující tyto pohledy, zaznamenal fenomenální

úspěch po celém světě. Největší protestantská denominace

dokonce zařadila části této knihy do školicí příručky pro své duchovní,

aby jim rozšířila obzor, co se týče spirituality Modlitby Páně.

O dborníci v posledních letech rovněž rozpoznali, že rané křesťanské

kořeny nesahají zpátky pouze k židovské spiritualitě, ale rovněž

směrem k islámu. Podle Hanse Künga a dalších odborníků se některé

nejranější pohledy na Ježíše (například to, že byl Ježíš Bohem přijatý,

spíš než aby byl výlučným „Synem Božím“) uchovaly právě v islámu.

Küng napsal, že islám představuje v tomto ohledu pro křesťany

výzvu jako „připomínka jim jejich vlastní minulosti“.3

Tato hlediska nám nyní snad poprvé v západních dějinách umožňují

začít Ježíše vnímat nikoli jako ortodoxního křesťana nebo žida,

ale především jako učitele ovlivněného duchovní tradicí Blízkého

východu – tedy jako osobu, již bych označil za „domorodého obyvatele

Blízkého východu“.

Není pochyb, že zkoumání historického Ježíše mělo značnou hodnotu.

A kromě toho, co bylo řečeno výše, pomohlo, přinejmenším

teoreticky, určit nejstarší možné jádro Ježíšových mudroslovných

výroků. V některých případech jsou nicméně soudy o autenticitě stále

založeny na předpokladech o raném křesťanství. Jak ještě později

proberu, je kromě objevu některých starověkých rukopisů nepravděpodobné,

že by odborníci dospěli k základní shodě na téma Ježíšových

slov, a přitom stále používali metod výzkumu „historického

Ježíše“.

Tato kniha doplňuje zkoumání historického Ježíše tím, že se hlásí

k vykladačským metodám spirituality Blízkého východu. Objevil

jsem hodnotu obou přístupů – jak toho, jenž je založen na víře, tak

přístupu odborného. Do celé této knihy i stručného doslovu jsem se

pokusil vložit, co je bytostně dílem duchovního výkladu a inspirace

12 / Úvod

v kontextu současných biblických studií. Nechávám otevřenou otázku,

co Ježíš s konečnou platností řekl a udělal. Když shrneme vše,

co víme ze svědectví kanonických evangelií, z nekanonických knih,

jako je Tomášovo evangelium, a z různých hypotetických textových

vrstev určených odborníky, je toho hodně, co Ježíš možná

řekl a udělal.

Tato kniha přichází s prostým tvrzením, jež se zakládá na následujícím

faktu: vše, co Ježíš řekl (jestliže to řekl) z toho, co je mu

připisováno v jakémkoli z těchto textů, řekl aramejsky (nebo možná

hebrejsky, když citoval Písma). Když se tedy díváme na Ježíšova

slova v aramejštině, odhaluje se nám spiritualita celého jeho učení

ve světle tradice Blízkého východu. Ježíš byl možná ovlivněn helénistickou

kulturou, přítomnou v některých oblastech Palestiny, avšak

drtivá většina těch, kteří mu naslouchali, řecky nemluvila. Jejich

mateřským jazykem byla aramejština, která se na konci 3. století

před naším letopočtem stala společným jazykem nejen Palestiny,

ale i celého Blízkého východu.4 A kromě toho lidé Ježíšova slova

nečetli, nýbrž jim naslouchali. V ústní tradici, která vznikla po něm,

lidé opakovali jeho slova a meditovali nad jeho výroky a příběhy

cyklickým, spirituálním způsobem, a nikoli lineárně, teologicky či

západním historickým způsobem.

Texty

Žádný rukopis evangelií nevlastníme v aramejštině, tj. v dialektu,

kterým Ježíš hovořil. Překladem, který jsem používal ke svému studiu,

je Bible východních křesťanů. Nazývá se Pešita a je napsána

západním aramejským dialektem, jemuž odborníci ze Západu často

přezdívají syrský. Mnoho aramejsky mluvících křesťanů různých

denominací dnes považuje tuto formu jazyka za původní podobu

Ježíšových slov. Aby toto tvrzení ospravedlnili, poznamenávají, že

mnoho idiomů (jako například „chudí v duchu“) dává dokonalý smysl

v aramejštině, ale v řečtině zůstávají nesrozumitelné. Na druhé straně

západní odborníci jsou přesvědčeni, že Pešita byla zpětně přeložena

z řečtiny do západní aramejštiny.5

Texty / 13

Z mého pohledu na tom nezáleží. Platnost toho, co Ježíš mohl říct

nebo udělat, neurčuji na základě Pešity. Rovněž se nepokouším na

jejím základě znovustvořit původní aramejský text.6 Co Ježíš řekl či

udělal, zůstává na rozhodnutí jednoho každého a lze přitom vycházet

z uváděných důkazů, filosofických předpokladů a vlastních přesvědčení,

jež určují, co dotyčná osoba rozpoznává jako skutečnost. To

platí, ať už je takový člověk agnosticky smýšlejícím vědcem nebo

fundamentalistickým křesťanem. Ze všech raných verzí Nového zákona

je Pešita nejsemitštější, či chcete-li, nejžidovštější. Přinejmenším

nám nabízí pohled na Ježíšovo myšlení, jazyk, kulturu a spiritualitu

očima velmi rané komunity východních židokřesťanů. Žádný řecký

text takový pohled poskytnout nemůže.

Výběr témat, která jsem zvolil pro tuto knihu, zůstává hodnotný

nezávisle na tom, jaký dialekt aramejštiny Ježíš užíval. Podobně jako

slovo „dobrý“ nese význam „zralý“, pokouším se svými výklady odhalit

též myšlenkové pozadí Ježíše a jeho posluchačů, tak aby z něho

vyplynula praktická moudrost. Proto pracuji s původním kódem přítomným

ve všech semitských jazycích. Aramejská verze mi rovněž

dovoluje užívat obdobného způsobu výkladu jako u židovských midrašů.

Tento styl se mnohem více blíží způsobu, jak byly tyto výroky

slyšeny a zakoušeny – mnoha rozličnýma ušima, na mnoho různých

způsobů.

K romě kanonických verzí uvádím rovněž Tomášovo evangelium,

o kterém je dnes řada odborníků přesvědčena, že jeho text shromáždili

a sestavili východní židokřesťané v 1. století v S ýrii. Nejzachovalejší

opis Tomášova evangelia je v koptštině, což je forma staroegyptského

jazyka zapsaného převážně řeckými znaky. Při citaci tohoto textu

jsem kombinoval několik odborných překladů tohoto koptského rukopisu.

O tom ale povím více v první kapitole.

K dyž jsem porovnával aramejský překlad se standardním anglickým

překladem, užíval jsem jeho autorizovanou verzi neboli Verzi

krále Jakuba (King James Version, KJV).* Nečinil jsem tak proto, že

* Biblické citace v českém překladu jsou převzaty z Českého ekumenického

překladu, ČEP (pozn. překl.).

14 / Úvod

by to byl ten nejpřesnější překlad z řečtiny, ale protože je pro anglicky

mluvící čtenáře psychologicky nejvlivnější. Je velice často citován

i v literatuře a v příslovích, které přesahují hranice náboženství. Když

zmiňuji řeckou verzi evangelií, užívám standardní odborné verze

textu, v Nestle-Alandově edici.

Profil autora: Neil Douglas-Klotz, Ph.D., je mezinárodně známý badatel v oboru religionistiky a psychologie, Původně pracoval jako vedoucí fakulty komparativních studií na kalifornské Koleji svatých jmen a nyní přednáší po celém světě. Je členem Americké náboženské akademie a Společnosti pro biblickou literaturu a vede práci Sesterstva/Bratrstva při Mezinárodní federaci súfijského poselství. Žije ve skotském Edinburghu, kde spoluřídí Institut pokročilého učení a vědomého života. Česky mu vyšel Aramejský Otčenáš, připravují se Meditace o Genezi a Moudrost pouště.