PROFILY VYBRANÝCH AUTORŮ / R - U

Rauschning Hermann se narodil roku 1887 v polské Toruni. Byl synem důstojníka a velkostatkáře. Vystudoval historii v Mnichově a v Berlíně, měl vedoucí postavení v zemědělské odborové organizaci, v roce 1931 vstoupil do NSDAP. V roce 1933 byl zvolen předsedou senátu svobodného města Gdaňska, v průběhu následujících dvou let se ovšem zasazoval o ústavní politiku a nakonec se roku 1936 musel uchýlit do emigrace. Ihned začíná psát a kriticky se vyrovnává s nacismem. V roce 1940 vychází ve Švýcarsku jeho kniha Rozmluvy s Hitlerem, v níž zcela otevřeně popisuje své rozčarování z bezohledných mocenských ambicí Hitlera a jeho spolupracovníků a jejich bezskrupulóznost. „Vytvářím si sféru vlivu. To je vše, ale také to stačí. Politické úspěchy, o něž usiluji, se dostaví jen plánovitou korupcí vlivných osob,“ čteme Hilterův výrok, zachycený znechuceným Rauschningem bezprostředně po osobní schůzce mezi čtyřma očima.

Hermann Rauschning zemřel v roce 1982 v Portlandu ve státě Oregon v USA.

Tituly v naší nabídce: Rozmluvy s Hitlerem (kategorie Společenské vědy - Histrorie)

Rinpočhe Tenzin Wangyal se narodil tibetským rodičům v indickém exilu a byl rozpoznán jako reinkarnace věhlasného učence a mistra meditace Khjungtul Rinpočheho. Od třinácti let studoval bönistickou klášterní universitu Menri v indickém Dolandží, kde dosáhl nejvyššího akademického titulu geše.
Od roku 1984 působí i na Západě. Nejprve spolupracoval s Komunitou dzogčhenu známého mistra dzogčhenu Namkhai Norbu Rinpočheho v Itálii, později jako vědecký pracovník na Riceově universitě v americkém Houstonu. Roku 1992 založil Ligmincha Institute, jehož cílem je zachování původní tibetské tradice bön. Po celém světě předává nauky bönu, včetně jógy snu, dzogčhenu aj.
Dzogčhen bön, přesněji dzogčhen jungdung bön, je prastará tibetská tradice. Jungdung znamená odvěký a bön je doslova učení neboli dharma. Jungdung bön tvoří kompletní duchovní systém, zorganizovaný do devíti stezek. První čtyři z nich (stezky příčin), plní podpůrnou roli a obsahují meditace dlouhého života (ajurvéda) a různé praxe předpovídání budoucnosti, rituály uzdravování a očistu pěti elementů. Druhá část, pět stezek výsledku, obsahuje učení súter neboli stezky odříkání, učení tanter neboli stezky přeměny, a dzogčhen tedy stezku samovysvobození. Podstatou všech devíti stezek je soucit ke všem cítícím bytostem.

Česky mu vyšly Tibetská jóga snu a spánku (DharmaGaia 2002), Léčení formou, energií a světlem (DharmaGaia 2005) a Zázraky přirozené mysli (DharmaGaia 2009).

Kontakty:
The Ligmincha Institute, P. O. Box 1892, Charlottesville, VA 22903 USA
e-mail: Ligmincha@aol.com, www.ligmincha.org

Tituly v naší nabídce: Zázraky přirozené mysli a Tibetská jóga snu a spánku (obě momentálně vyprodané)

Sedlák Bohuš (1.1.1880 Tišnov - 18.7.1957 Tišnov), knihovník a kulturní pracovník v Tišnově. Jeho zásluhou vznikly srdečné vztahy k tomuto městu ze strany významných kulturních osobností (Jiří Mahen, Eduard Valenta, Rudolf Těsnohlídek a další). Dlouhá léta redigoval regionální týdeník Náš kraj a přispíval do řady novin.

Tituly v naší nabídce: V závětří Květnice (kategorie Regionální literatura)

Schwob Marcel se narodil roku 1867 v Chaville. Jeho otec George (Isaac) Schwob byl deset let zaměstnancem ministerstva zahraničí v Egyptě. Jeho matka Mathilde Cahun (Kaim) se věnovala spolu s domácími učiteli vzdělávání dětí. Měl bratra Maurice a sestru Maggie. V roce 1876 se rodina usadila v Nantes, kde otec koupil místní noviny Le Phare de la Loire. V roce 1881 přesídlil Marcel do Paříže, kde žil u strýce Léona Cahuna a začal studovat na Lycée Louis-le-Grand. Schwob ukončil studium v roce 1884 a příští rok nastoupil do vojenské služby. Po jejím ukončení se vrátil do Paříže a neúspěšně se roku 1888 pokusil složit zkoušky na L’Ecole Normale. Navzdory tomu studoval jazykovědu. Od roku 1890pracoval spolu sAugustem Longnonem v Archives Nationales jako knihovník. Věnoval se studiu argotu a díla Françoise Villona a dále anglické literatuře (především Edgar Allan Poe, Charles Dickens, které také překládal do francouzštiny). Současně psal i do časopisů Le Phare a L’Echo de Paris. První sbírku povídek Coeur double vydal v roce .1891. Začal také psát úvodníky s názvem Lettres Parisiennes často na ožehavá aktuální témata, jako například antisemitismus, skandál okolo první stavby Panamského průplavu, odborářské stávky nebo Dreyfusova aféra. Po otcově smrti v roce 1892 se ujal vydávání Le Phare de la Loire starší bratr Maurice, Marcel pro něho pokračuje ve psaní Lettres Parisiennes. V prosinci 1893 byl Schwob otřesen smrtí mladé prostitutky jménem Louise, se kterou měl blízký vztah. Byla inspirací pro jeho patrně nejznámější dílo – Knihu o Monelle. V roce 1895 absolvoval první operaci, v této době ustává jeho tvůrčí činnost a věnuje se hlavně překladu. V roce 1900se oženil s mladou herečkou Marguerite Moreno. Navzdory trvalé nemoci se v roce 1901 vypravil spolu s Ting-Tse-Ying na cestu na souostrovíSamoa, aby navštívil hrob Roberta Louise Stevensona. Zhoršující se zdravotní stav ho donutil k návratu v roce 1902. Po návratu Schwob učil na l’Ecole des Hautes Etudes v Paříži. Zemřel v Paříži v únoru 1905.

Tituly v naší nabídce: Kniha o Monelle (kategorie Beletrie - Romány, novely, povídky)

Stehlík Ivo (1.4.1963) odešel z rodné Vysočiny po absolvování Vysoké školy báňské do Kutné Hory, kde pracoval necelý rok v Ústavu nerostných surovin. Po svatbě se přestěhoval za svojí ženou do starého statku u Volar, kde žije dodnes. Na Šumavě nastoupil k Jihočeským státním lesům jako dřevorubec a dělal v lese až do prvních svobodných komunálních voleb. Na čtyři roky se po nich stal zástupcem starosty ve Volarech. V dalším volebním období už znovu nekandidoval a vrátil se znovu do lesa. Ještě při své práci na radnici založil a vedl řezbářské kurzy ve Volarech, které pořádal dvanáct roků. V roce 1996 v lese začal psát Dřevorubecké pohádky, které dokončil o dva roky později a hned je vydal. Od té doby se živí jako nakladatel a distributor knih. Autorsky se podílel ještě na třech dalších knihách. Vytvořil zhruba polovinu textů do knihy Sjezd vodníků na Soumarském mostě a jedním příběhem obohatil knihu Křivořezání. Obě knihy také vydal. Pohádka Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo velké prádlo vyšla v knize Pohádky ze Sluníčka, kterou vydala Mladá fronta v roce 2001. V roce 2009 vydal knihu Stromy k nám hovoří, do které vybral snímky stromů nizozemské fotografky Marguerity Sweers-Meijering a texty našich i světových spisovatelů. Na knize se také autorsky podílel. Podobně zpracoval další svazek této edice Zpěv křídel (2011), kde texty zkombinoval se snímky ptáků fotografa Pavla Bačeho.

Čtení a psaní knih a pobyt v přírodě jsou jeho velikými radostmi, nejdůležitější je ale pro něj jeho rodina. Je ženatý a má dvě dcery. S manželkou obě učili doma a jako velký příznivec domácího vzdělávání o svých zkušenostech rád přednáší.

Tituly v naší nabídce: Sjezd vodníků na Soumarském mostě (spoluautor, kategorie Umění a řemesla - Řezbářství), Křivořezání (spoluautor, kategorie stejná), Stromy k nám hovoří (vybral a uspořádal, kategorie Umění a řemesla - Fotografie), Zpěv křídel (vybral a uspořádal, kategorie stejná), Naplavené dříví

______________________________________________________________________________________________________________________________

Sweers-Meijering Marguerite (*1939), holandská fotografka, se narodila v Indonésii v rodině nizozemského lékaře. Za druhé světové války byla celá jejich rodina vězněna v japonském zajateckém táboře, kde bohužel zahynula její sestra. Od té doby vnímá opravdovou svobodu jako něco nesmírně důležitého.

Je skutečnou milovnicí přírody. Když dostala svůj první fotoaparát, stalo se fotografování její vášní. Používá Nicon FM2 se standardním objektivem 50/1,8. Žádný její snímek není upraven pomocí počítače. Marguerite má velice vyvinutý cit pro vnímání světla a díky každodennímu focení i pevnou ruku, takže všechny fotografie jsou snímané bez stativu. Jsou krásnou ukázkou souhry oka a mysli.

Je vdaná a má dvě dcery.

Tituly v naší nabídce: Stromy k nám hovoří (autorka fotografií, kategorie Umění a řemesla - Fotografie)

Szpuk Roman se narodil 4. 9. 1960 v Teplicích. V roce 1983 založil skupinu XXVI, tzv. společenství žité poezie. Od roku 1989 žije ve Vimperku. Pracuje jako pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově. Vydal básnické sbírky Otisky dlaní (1990), Ohrožen skřivanem (1994), Bludiště (1994), Hvězda závěť – výbor (1994), Vězňova oblaka (1997), Ker praskot (1997), Loučení na sever (1998), Usque ad Finem (1998), Atlas oblačnosti (2000), Troucheň (2002), Tancem pádu (2003), Macecha bouře (2003), pod pseudonymem Zuna Cordatová sbírku Pták brunát (2000) a v roce 2006 sbírku Rozervy společně s Ivou Košatkovou.

Tituly v naší nabídce: Rozervy (spoluautor), Chrámová studně a Kámen v botě (kategorie Poezie), Chraplavé chorály

Mgr. Šmiták Jiří(1944) se věnuje běhu od roku 1961. Od té doby je také činný jako funkcionář, v letech 1993 – 2002 působil i jako statistik českého maratónu. Profesionálně pracoval 16 let v tělovýchově, z toho 10 let byl vedoucím metodického úseku Střediska vrcholového sportu ČSTV v Brně. Publikační činnost: Problematika tréninku maratónského běhu (1979, 1980), 16 – dílný seriál Hrdinové dlouhých cest (1987), 100 let maratónu (1996), 50 let Malého svrateckého maratónu ve Víru (2004 - spoluautor)

Tituly v naší nabídce: Hrdinové maratónu (kategorie Zájmová literatura - Sport)

Štreit Jindřich se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků, do Těchanova. Vystudoval gymnázium v Rýmařově a pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova. Poté začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově a následující rok se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Vedl galerii v Sovinci a Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracoval s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě.

První impuls k fotografování dostal od svého otce a v době studií ho podněcoval prof. Jan Bukovjan. Studium zakončil Jindřich Štreit svou první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.

Rok 1982 byl pro Jindřicha Štreita přelomový – zúčastnil se jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, vzápětí byl vzat do vazby a odsouzen za hanobení republiky, byla mu zabavena část negativů i pozitivů a fofoaparát. Po propuštění z vězení nesměl učit, pracoval jeden rok v knihovně a později jako dispečer Státního statku Ryžoviště.

Po státním převratu v listopadu 1989 se však jeho situace změnila – v letech 1991-1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále, od roku 1994 je samostatným fotografem. Je docentem na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Japonsku, Maďarsku, na Sibiři, ale také v Čechách (výstavy Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren). Na univerzitách vede několik studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé).

Je rytířem DC a členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze.

Dílo tohoto světoznámého fotografa je úctyhodné – uskutečnil desítky výstav u nás i v zahraničí a jeho fotografie jsou zastoupeny v nejprestižnějších veřejných sbírkách po celém světě. Bylo o něm natočeno osm dokumentárních filmů a do roku 1999 vydal jedenáct knih svých fotografií.

Jindřich Štreit je ženatý a má dceru Moniku.

Tituly v naší nabídce: Na konci světa (kategorie Umění a řemesla - Fotografie), Daleko od domova - autor fotografií (kategorie stejná), Chlévská lyrika (spoluautor fotografií, kategorie stejná)

Tournier Michel (*19.12.1924) - dnes již klasik francouzské literatury. V jeho díle se nenásilně snoubí síla příběhu a vypravěčské umění s filosofickými tématy, jako je tomu třeba u Umberta Eca. Tournier má dar pohledu, který dokáže ukázat věci a lidi vždy z jiné strany, než bychom očekávali. Pro jeho psaní jsou typické průzračně srozumitelné, konkrétní obrazy.
Vystudoval filosofii na Sorbonně a v Tübingen, pracoval jako kulturní redaktor v rozhlase a jako překladatel z němčiny. Pátek aneb lůno Pacifiku (1967) je jeho první román, získal za něj velkou cenu Francouzské akademie. Český čtenář už se s Michelem Tournierem mohl seznámit v několika překladech. Přeloženy byly mimo jiné romány Král duchů (Odeon 1988), Meteory (Melantrich 1998), Kašpar, Melichar a Baltazar (MF 1999), Eleazar aneb pramen a keř (Argo 1999) či sbírka povídek Tetřev hlušec (Odeon 1984). Román Král duchů úspěšně převedl na filmové plátno známý německý režisér Volker Schlöndorff (1996).

Tituly v naší nabídce: Pátek aneb Lůno Pacifiku (kategorie Beletrie - Romány, novely, povídky)

Trojan Bohuslav - narozen 13.9.1946, v Čáslavicích, absolvoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a po řadu let pracoval ve svém oboru. Od roku 1985 pracoval v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění, po roce 1989 jako podnikatel v oblasti kultury. Knižně debutoval v roce 1983 v nakladatelství Československý spisovatel souborem povídek Proč ulovit chřástala. Je členem Obce spisovatelů, členem Společnosti Franze Kafky. Od roku 2005 se věnuje psaní.

Vydaná díla:

Proč ulovit chřástala

Život na spadnutí

Přeměna světa

Vodní hladina s labutěmi

Nic jako by se nestalo

Když odejdu, vrátím se

Tituly v naší nabídce: Když odejdu vrátím se (kategorie Beletrie - Romány, novely, povídky), Nic jako by se nestalo (kategorie stejná)