ZEMĚDĚLSKÉ DRUŽSTEVNICTVÍ V ČESKOSLOVENSKU DO ROKU 1952 - Ladislav Feierabend

O titulu:

O knize:

Rozvinuté a fungující družstevnictví první republiky do příchodu komunistů.
_____________________________________________________________

edice: Jiná ekonomie
název originálu: Agricultural Cooperatives in Czechoslovakia
překlad: z angličtiny přeložilaNaďa Johanisová
černobílé fotografie
vazba: pevná s přebalem
formát: A5, 161 stran
rok vydání: 2007, vydání 1.
zajímavost: tabulky s konkrétními údaji o tehdejším hospodaření
_______________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

Ojedinělá studie překvapivě rozsáhlého, rozmanitého a fungujícího družstevnictví v Československu za první republiky, které bylo základem národního hospodářství, než bylo komunisty rozvráceno. Dnes může být inspirací pro ty, kteří hledají alternativy k ekonomickému modelu současné společnosti.

Pokud slyšíme o zemědělském družstevnictví, vybaví se nám zřejmě JZD sedmdesátých a osmdesátých let, plnící směrnice sjezdů KSČ, popřípadě ještě kolektivizace let padesátých. Málokdo ale ví, že před těmito tragickými událostmi, jejichž dobový popis v knížce též najdete, vzkvétaly v naší vlasti po mnoho desetiletí tisíce venkovských družstev skladištních a hospodářských, úvěrních, zpracovatelských, spotřebních, elektrárenských a dalších, které vznikaly svobodně, spontánně a zdola. Síť svépomocných sdružení pomohla rolníkům uniknout z drápů lichvářů, modernizovat svá hospodářství, zhodnotit a výhodně prodávat své produkty, elektrifikovat i jinak zvelebovat své obce. A co bylo snad ještě významnější: dodala jim sebedůvěru, protože svá družstva zřídili a spravovali sami, bez pomoci charity či státu.

Předválečná zemědělská družstva v sobě dokázala skloubit prvky solidarity i soukromé iniciativy. Byla příkladem kontroly ekonomické moci – ekonomické demokracie. Jaký měla družstva vliv na život první republiky? Proč o nich dnes víme tak málo? Knížku, která vzbuzuje tyto a další otázky, napsal její autor v exilu v roce 1952 a po padesáti pěti letech se dostává poprvé k českým čtenářům.

,,Tragický příběh likvidace zemědělských družstev v zemi a jejich nahrazení novými pseudodružstvy se zlověstným přídomkem ,,jednotná” se přitom čte jako zpráva o dávné a nikdy nevyšetřené vraždě. Byla to vražda dvojnásobná. Nejenom že byla právně zlikvidována konkrétní existující družstevní společenstva, ale postupně a účinně byla znehodnocena i celá družstevní myšlenka. Ambivalence až odpor k pojmu ,,družstvo” je u nás do té míry silný, že při diskusích o překladu knížky mi kdosi navrhl, zda bychom neměli hovořit spíše o kooperaci nežli o družstevnictví, abychom neodradili potenciální čtenáře. Celý tento překladatelský počin ale vychází z přesvědčení, že bychom se měli cíleně a usilovně snažit o resuscitaci, či dekolonizaci, nejen pojmu ,,družstvo” v jeho původním významu, ale celého komplexu ekonomických přístupů, vycházejících z přesvědčení, že vzájemná solidarita a pomoc na straně jedné a svoboda na straně druhé se nevylučují – naopak tvoří dvě strany stejné mince. To je podle mého názoru nejdůležitější sdělení Ladislava Feierabenda dnešku...

...Menšina praktiků a teoretiků ve sféře sociálního podnikání a sociální ekonomiky jde dál. Na převládající ekonomický model hledí kriticky, jasně vidí jeho širší problematický kontext. Jejich cílem není zahrnout ty, kteří vyčnívají, do převládajícího ekonomického systému. Namísto toho se pokouší, nenásilně a zdola, nabídnout alternativu – ekonomický systém přátelský přírodě i k lidem, který by nebyl závislý na trvalém ekonomickém růstu a hledal by cesty k potravinové a energetické bezpečnosti i ekonomické demokracii. Finanční cíle by v tomto systému byly rovnocenné cílům sociálním a environmentálním, peníze by se proměnily z pána ve služebníka. Možná se mýlím, ale cítím, že Ladislav Feierabend by plul na této druhé lodi s námi.” Naďa Johanisová, překladatelka
_______________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

...Svépomocné družstevnictví bylo klíčovým prvkem, který umožnil ekonomickou emancipaci československé společnosti. Ke konci 19. století už bylo moderní družstevní hnutí v budoucí Československé republice, zejména v jejích historických zemích, pevně zakořeněno. Díky němu získali malí a střední rolníci a živnostníci určitou míru nezávislosti na velkých rakouských průmyslových a úvěrových koncernech. Široké vrstvy zemědělců, řemeslníků, dělníků i zaměstnanců uchopily družstení myšlenku a prakticky ji aplikovaly v mnoha různých formách. Družstva zemědělců – předmět této podrobné studie – byla jen jedním prvkem rozlehlé československé družstevní sítě. K dalším podstatným článkům patřila družstva spotřební, bytová a živnostenská.

Po roce 1918, kdy vznikla samostatná republika, začal rychle narůstat počet družstev i rozsah jejich činnosti. Obchodníci a řemeslníci (živnostníci) hojně zakládali nová úvěrní družstva, aby měli finanční prostředky na platby a investice. Přibývala družstva, jejichž cílem byl společný nákup surovin, technického vybavení a zásob. Další družstva vznikala, aby dosáhla na velké zakázky od státu nebo soukromých firem, které pak rozdělila mezi své členy. Přibývala prodejní družstva v podobě trhů s nábytkem či obchodů s oděvy nebo s obuví.

V roce 1929 bylo v Československu 1 415 neúvěrních obchodních a řemeslných družstev, z nichž 1 087 patřilo Čechům, 285 Němcům, 28 Maďarům, 13 Rusínům a 2 Polákům. Úvěrních družstev obchodníků a řemeslníků bylo 421, z toho 327 bylo českých a 94 německých. V roce 1937 bylo už neúvěrních družstev 1 504 a úvěrních 526. Počet těchto živnostenských družstev během světové hospodářské krize vzrostl – težké časy posilují hodnotu spolupráce.

Kvalifikovaní dělníci a drobní řemeslníci, kteří dávali přednost společné nezávislé práci před námezdní prací, zakládali speciální výrobní družstva. Několik z nich bylo velmi úspěšných, mezi nimi Grafia, mezinárodně známý tiskařský podnik, a velké Pražské dělnické pekárny, ale většina takto vzniklých družstev nebyla schopna konkurovat soukromě financovaným firmám.

Velmi hojná byla bytová družstva. Existovalo několik typů, z nichž dva se velmi rozšířily: V prvním z nich se členové sdružili s cílem postavit si bytový dům, který financovali částečně vlastními finančními podíly a čístečně společnou hypotékou. Druhý typ býval zakládán s cílem zakoupit rozlehlou společnou stavební parcelu a postavit na ní rodinné domky. Po uplynutí určité doby a splacení úvěru se tyto domky stávaly majetkem rodin, které v nich bydlely. V roce 1929 bylo v Československu 1 532 bytových družstev, z toho 1 315 bylo českých, 212 německých, 3 polské, 1 maďarské a 1 rusínské. V roce 1937 klesl celkový počet na 1 341.

Hlavní spotřební (konzumní) družstva byly velké organizace, s členy a prodejnami po celé zemi. Měly více členů než družstva zemědělců, ale nedosahovaly jejich významu a ekonomické síly. V roce 1930 měla spotřební družstva 841 712 členů, zatímco zemědělská neúvěrní družstva měla 567 842 členů. Pokud bychom ale zahrnuli i úvěrní zemědělská družstva, byl by celkový počet členů zemědělské skupiny větší (tab.6). Statistické údaje, shrnující celkové počty členů v neúvěrních družstvech jsou uvedeny v tab. 7 a 8.

Lze spolehlivě odhadnout, že v roce 1938 bylo zhruba šest milionů z celkového počtu patnácti milionů obyvatel Československa přímo nebo nepřímo spojeno s družstevním hnutím. Třebaže se rozsáhlá československá družstevní síť nemohla rovnat soukromým korporacím svou kapitálovou silou, miliony jejích členů disponovaly obrovskou ekonomickou mocí a ovládaly poměrně velkou část produkce a obchodu v zemi.

Vliv družstev na život v zemi

Ještě významnější byla role družstev v sociální a mravní výchově občanů, zejména rolníků. Hnutí se zrodilo ve městech nezi řemeslníky, ale obyvatelé venkova si brzy uvědomili, že spolupráce může být výhodná i pro ně. Zemědělec musel tradičně spoléhat jak sám na sebe, tak na sezónní výpomoc sousedů, a rolníci ve většině civilizovaných zemí si rychle dokázali přizpůsobit družstevní ideu vlastním potřebám. Československá zemědělská družstva sdružovala jednotlivce, nikoliv kapitál, členství v nich bylo přístupné všem a byla zakládána s konkrétními ekonomickými cíly. Jejich úspěch závisel na osobní spolupráci členů a jejich účelem nebyl zisk, ale morální a materiální vzestup členů.

V počátcích spočívala aktivita zemědělských družstev v sebeobraně. Potlačovala lichvu tím, že nabídla svým členům krátkodobé úvěry, které byly snadno dostupné a nepodléhaly nejrůznějším možným rizikům. V pozdějších fázích se rolník díky družstvům stal rovnocenným partnerem ve všech ekonomických transakcích. Sdružen s ostatními se mohl účinně bránit proti kartelovým cenám při nákupu vstupů, vyjednávat změny v podmínkách dodávek a v kvalitě zboží. Společně mohli zemědělci bojovat za nový zemědělský odbytový systém, který zajišťoval stabilní a spravedlivé ceny pro producenta i spotřebitele. Přestali být loutkami v rukou překupníků: když byly ceny na trhu směšně nízké, mohli uskladnit své produkty v družstevních skladech a počkat, až ceny stoupnou. V družstevních zpracovatelských závodech mohli zemědělci své plodiny proměnit v hotové nebo téměř hotové produkty, za které pak mohli žádat vyšší cenu. Družstva také napomáhala zlepšení produkce hospodářských zvířat a obilovin pečlivou selekcí vhodných odrůd a druhů a postupnou standardizací zemědělských produktů.

Díky aktivitám v družstvu se rolníci také sblížili, učili se soucitu se sousedem či druhem v nesnázích, lépe si uvědomovali svou odpovědnost v rámci komunity. Družstevnictví bylo jakýmsi lékem, zmírňujícím jejich vrozenou nedůvěru k ostatním....

Není proto nijak překvapující, že českoslovenští rolníci byli přesvědčenými družstevníky a že družstvům dobrovolně věnovali hodně času a energie. České rčení ,,Co zemědělec, to družstevník” skutečně platilo. Nebyla snad žádná česká vesnice, kde by nebyl patrný vliv družstevnictví, žádné pole či stáj, které by nebyly dotčeny družstevním hnutím (tab. 9).

V roce 1933 studovali situaci v Československu dva Francouzi, Polin a Charon, a takto charakterizovali tajemství úspěchu družstevního hnutí:

,,Československo můžeme považovat za snad vůbec nejlepší příklad rozvinutého venkovského družstevnictví. Ačkoliv jiné země ho mohou převyšovat v některých speciálních oblastech – Dánsko se svými mlékárenskými družstvy, Kanada s odbytovými družstvy na prodej pšenice, Itálie se zemědělskými výrobními družstvy – žádná se nevyrovná solidnosti jeho organizace a účinnosti jeho kombinovaného úsilí.”....

...Během několika let, které uplynuly od převzetí moci komunisty v Československu, byla celá nádherná struktura zemědělského družstevnictví zničena.

Muselo k tomu dojít. Družstevní principy a metody vyžadují svobodu jednotlivce a možnost autonomního jednání. Jsou založeny na pochopení, nikoliv nenávisti, na toleranci, nikoliv agresi, na vzájemné pomoci, nikoliv na donucování. Jejich cílem je zlepšení ekonomických a sociálních podmínek života.

Teorie i praxe komunistů je zcela opačná. Vyžaduje masovou podřízenost a individuální poslušnost. Současní vládci československého lidu se zajímají pouze o využití fyzické práce venkovského lidu. Nejde jim o jeho povznesení morální ani materiální, neboť v takovém případě by se současně posílil i jeho odpor proti komunismu.

V komunistickém Československu nemůže existovat opravdový systém družstevnictví. Může zde existovat jen něco, čemu komunisté říkají systém družstevnictví. Nová družstva, vzniklá příkazem shora, nejsou a nemohou být skutečnými družstvy. Vůle členů zde nemůže nikdy převládnout nad všemocnou vůlí státního aparátu. Člen, který nesmí svobodně vyjádřit svou vůli, se stává družstevní loutkou a sdružení, k němuž náleží, není nadále ani svobodné, ani dobrovolné, ani autonomní. Není již družstvem.

Likvidace družstev má dalekosáhlé následky pro československé národní hospodářství. Zemědělská produkce prudce poklesla. Před druhou světovou válkou bylo devět z deseti občanů živeno produkcí československého zemědělství. Přídělový systém neexistoval. Každý si mohl koupit, co potřeboval, a životní standard v Československu byl nejvyšší ve střední Evropě. Dnes i oficiální zdroje přiznávají, že navzdory přísnému přídělovému systému je každý druhý Čechoslovák závislý na potravinách z dovozu. Lidé, deptaní kolektivizací, odcházejí z vesnic a venkovské krajiny a nechávají se zaměstnat v továrnách...

Skutečnost je taková, že příběh československých zemědělských družstev má prozatím smutný konec. Ale nejsme dosud ve finále a zůstává nám nádherný příklad celého družstevního hnutí s jeho úspěchy, které ukazuje, co všechno je možné učinit v těch oblastech lidského života, které volají po změně a zlepšení. Duch solidarity a spolupráce, který je vlastní družstevnímu hnutí, zůstává skutečným základem každé demokracie a všech demokratických institucí kdekoliv na světě. Leží v srdci všech lidí dobré vůle a nelze jej zničit, a to ani komunisty v Československu. Žije...

...

_______________________________________________________________________________________________________________________

Profil autora:

Ladislav Karel Feierabend se narodil v roce 1891 v Kostelci nad Orlicí. Po právnických studiích nastoupil r. 1917 místo tajemníka Ústřední jednoty českých hospodářských družstev. Díky skvělé erudici, pracovitosti a mimořádným charakterovým vlastnstem se stal roku 1930 vrchním ředitelem Kooperativy. Zastával řadu vrcholných družstevních, veřejných i mezinárodních funkcí. Byl mj. Členem představenstva Centrokooperativu, předsedou Plodinové burzy v Praze, předsedou Čs. obilní společnosti.

Po Mnichově se stal ministrem zemědělství a v této funkci setrval až do ledna 1940, kdy bylo vyzrazeno jeho členství v odboji. Ze dne na den musel za velice dramatických okolností uprchnout před nacisty do zahraničí. V londýnské exilové vládě působil nejprve jako ministr bez portfeje, později jako ministr financí. Odešel z ní v únoru 1945, protože nesouhlasil s její politickou linií.

Po návratu do vlasti se shledal s rodinou, která strávila válku v koncentračních táborech, ale musel čelit nesmyslnému obvinění z kolaborantství v komunistických médiích. Opakovaně a veřejně se stavěl proti narůstající komunistické moci. V roce 1948 byl nucen znovu uprchnout, tentokrát se mu podařilo vzít s sebou celou svoji rodinu. Od roku 1950 žil v USA, kde působil jako redaktor Hlasu Ameriky a napsal paměti, které vyšly česky v letech 1994-1996 pod titulem Politické vzpomínky. Zemřel náhle v r. 1969, v rodinném kruhu na dovolené v Rakousku.

Písemná pozůstalost L. K. Feierabenda je uložená v archivu Hoover Institution, Stanford, CA. Obsahuje pečlivé a podrobné podklady k pamětem, které plně potvrzují odbornou, názorovou a mravní integritu jednoho z nejvýznamnějších českých politiků – gentlemanů pohnuté doby.

Tituly podobného zaměření

KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 206 Kč

CHLÉVSKÁ LYRIKA – Zdeněk Volf, Jindřich Štreit

Výbor poezie o zvířatech s fotografiemi. podtitul:

Naše cena 269 Kč

KAUZA ROHOVŠTÍ V TASOVĚ - Karel Švestka

Rodová sága pytláckého rodu z Vysočiny. ilustrace:

Naše cena 179 Kč

LIVING IN THE CRACKS - Nadia Johanisova

Venkovské podnikání v Británii a v Česku.

Naše cena 360 Kč

EKONOMIČTÍ DISIDENTI – Naďa Johanisová

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 204 Kč