ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
UŽITEČNÉ INFORMACE:
•Poštovné a výhody pro zákazníky
•Objednáváte na Slovensko?
•Chcete u nás nakupovat i jinak než přes internet?
__________________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Tato kniha změní způsob čtení Nového zákona.
podtitul: Jak dešifrovat duchovní poselství aramejského Ježíše
edice: Religio
název originálu: The Hidden Gospel, Decoding the Spiritual Message of the Aramaic Jesus
překlad: zangličtiny přeložil Adam Borzič
vazba: pevná bez přebalu
formát: A5, 208 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.
Anotace: Skryté evangelium nezasypal písek, ani ho neukrývají zaprášené regály tajné knihovny, nepřinesl ho ani "nový mesiáš". Nalezneme ho v samotných Ježíšových slovech, v jejich novém překladu z aramejštiny, Ježíšova vlastního jazyka.
Nové pojetí spirituality aramejského Ježíše v díle známého badatele přináší jedinečný blízkovýchodní pohled na otázky našeho duchovního života a víry. Autor ve své studii o aramejském Ježíši zkoumá různá témata vyjádřená v Ježíšových slovech a příbězích, nikoliv aby definitivně rozhodl o jejich platnosti, ale spíše aby odhalil jejich hloubku a schopnost posunout nás směrem k "hledání naší vlastní duše", jak lze původní mystickou moudrost aplikovat v běžném životě. Témata, jako jsou dech, svatost, světlo, Sofia a láska, se stávají bránou k svěží, hluboké, víceúrovňové interpretaci Ješuy, člověka blízkovýchodních kořenů, který již po 2000 let ovlivňuje západní civilizaci.
Každá kapitola nabízí meditační cvičení a na tělo orientované modlitby, které mohou napomoci k přímé zkušenosti spirituální praxe odvozené z původní Ježíšovy mystické tradice. A tato praxe může změnit život.
"Tato kniha je darem pro všechny, kteří chtějí porozumět duchu historického Ježíše a mystického Krista. Tím, že oslavuje Ježíšovu zemi a její poetický jazyk, nastoluje potřebnou a hravou rovnováhu k dějinným podobám Ježíšova hnutí. Napravuje rigidní a dualistické překlady křesťanských písem a tím nás probouzí, přináší výzvy a činí svěží onu Radostnou zprávu, která ani po staletích nepřestala být aktuální." - Matthew Fox, autor knihy Příchod kosmického Krista
"Tyto reinterpretace všeobecně známých výroků jsou hluboké, pronikavé a v některých případech i oslnivé. Tato kniha změní způsob čtení Nového zákona." - Leonard Shlain
Úryvek:
Úvod
„Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.“ (Matouš 7, 17)
Když Ježíš vyslovil tato slova – pokud je vyslovil – pronesl je v jazyce
Blízkého východu: v aramejštině. V aramejštině, tak jako v ostatních
semitských jazycích, má slovo „dobrý“ prvotně význam „zralý“
a slovo „zkažený“ či „zlý“ znamená v prvé řadě „nezralý“.
„Zralý strom dává zralé ovoce, nezralý strom dává ovoce nezralé.“
To samozřejmě vrhá na věci nové světlo. Dotyčný strom není špatný
z morálního hlediska, spíše je dosud nevyvinutý. Jinými slovy, toto
není příhodná doba a místo, aby strom nesl ovoce. Uvedené podobenství
poskytuje příklad z přírody. Spíše než s velkolepými vnějšími
normami „toho, co je správné“ má toto učení co do činění s místem
a časem, se setím a okolnostmi, se zdravím a nemocí. A obdobně
platí, že kdykoli čteme, že Ježíš v podobenstvích mluví o duchu,
je třeba mít na paměti, že užíval hebrejského či aramejského slova.
V obou těchto jazycích znamená jedno a totéž slovo ducha, dech,
vzduch i vítr. Takže „svatý Duch“ může být rovněž „svatý Dech“.
Dualita mezi tělem a duší, kterou v západních jazycích pokládáme
Jiný svět / 9
za samozřejmost, zde zcela mizí. Když Ježíš učinil slavné prohlášení
o mluvení či hřešení proti Duchu svatému (viz například Lukáš
12,10), pak v tomto prohlášení bylo přítomno i blízkovýchodní pojetí
dechu.
Skryté evangelium zkoumá tyto drobné, leč radikální odlišnosti,
jež odhalují duchovní tradici Blízkého východu, která stojí v pozadí
Ježíšových slov. Odlišnosti pocházejí jak ze samotné podstaty blízkovýchodních
jazyků, tak ze světonázoru, který za nimi stojí, tj. ze
způsobu, jak se rozcházejí a jaký smysl dávají skutečnosti. Tato kniha
rovněž láká čtenáře, aby se na moudrosti zjevené tímto přístupem
podílel přímou, osobní zkušeností.
Jin ý svět
Rakouský filosof Ludwig Wittgenstein jednou poznamenal: „Hranice
mého jazyka jsou hranicemi mého světa.“ To platí obzvlášť pro překlad
a výklad Ježíšových slov. U jednoho výroku proroka či mystika
připouštějí blízkovýchodní jazyky mnoho odlišných interpretací,
a dokonce i odlišných doslovných překladů.
Pokud bych psal o M ojžíšovi nebo Izajášovi, židovské publikum
by to, co v této knize provádím, snadno pochopilo jako midraš. Midraš
je způsob spirituálního překladu-výkladu, v němž se využívá
možných významů hebrejských slov jako základu k rozjímání, zbožnosti
a duchovní praxi. V midraši se člověk pokouší skrze rozjímání
učinit z biblické pasáže nebo z výroků svaté osoby živoucí zkušenost,
díky níž se může setkat s výzvami přítomnosti. Podobně by
mnoho muslimských súfijů chápalo mé úsilí jako tawil, což je druh
překladu výkladu,
který opět bere v potaz více možných významů
posvátného textu, aby se tak poznání mohlo kultivovat v každodenním
životě člověka. Jak si později vyložíme, v obou tradicích má každý
svobodu vykládat texty svým vlastním způsobem.
V křesťanství, zvláště pak ve formě, v jaké se vyvinulo na Západě,
se stalo důležitějším přesně stanovit, kým Ježíš jako Kristus neboli
Mesiáš byl, nežli se zabývat jeho slovy v duchu tradice Blízkého
východu. K tomu ještě před padesáti lety mnoho západních církví
10 / Úvod
vinilo z J ežíšovy smrti lidi, kteří byli ztotožněni se „Židy“ evangelií.
Přinejmenším pro západní církve nebyla otázka Ježíšova židovství
na pořadu dne.
V odborných kruzích zatím západní badatelé v posledních sto letech
hledali textové a historické důkazy, kým Ježíš byl a co vlastně
řekl. Podle některých extrémních stanovisek byla Ježíšova faktická
existence pouhým mýtem a nepředpokládala se žádná jiná existence
vyjma existence textové. V jiných případech došlo k tomu, že
představy o povaze raného křesťanství zkreslily názory odborníků
na otázku, které vrstvy textu jsou nejstarší, a tudíž historicky nejpřesnější.
Navíc vzhledem k tomu, že základní texty západních i východních
církví byly v řečtině, neshledávali odborníci žádný důvod,
proč nahlížet do aramejských nebo hebrejských verzí. To by totiž
zdůraznilo Ježíšovo židovství. Mnohem častěji odborníci vykládali
Ježíše vzhledem k řeckému či helénskému vlivu v jeho době spíše
než ve vztahu k Blízkému východu. „Historický Ježíš“ se vynořil jako
zástup vzájemně si protiřečících postav, lišících se podle dispozicí
toho kterého odborníka a faktů, které si vybral.
V poslední generaci se však mnohé z toho změnilo. V některých
částech církve vzniklo společné úsilí znovu posoudit a vyložit ta
evangelijní místa (zvláště v J anovi), která jak se zdálo, démonizovala
lid nazývaný „Židé“. Jeden křesťanský badatel přinesl přesvědčivý
důkaz, že v biblických časech nelze dokonce ani hovořit o odlišných
skupinách, které se nazývají křesťané nebo židé.1 Jak později uvidíme,
nejranější tzv. Ježíšovo hnutí se vyznačovalo rozmanitostí praktik
i přesvědčení. A totéž platí pro to, čemu dnes říkáme judaismus,
který původně rovněž neměl organizovanou podobu, jak ji známe od
doby, kdy byl roku 70 n. l. zničen Jeruzalémský chrám. Tudíž slovo
překládané v evangeliích jako „Židé“ bychom měli přesněji překládat
jako „Judejci“, tj. obyvatelé oblasti, již Římané nazývali Judea.
J eště i deset let poté, co jsem publikoval Aramejský Otčenáš
(Prayers
of the Cosmos), což je můj interpretační překlad Ježíšových
výroků z aramejského hlediska, roste počet biblistů, kteří potvrzují,
že nejvhodnějším pozadím, na kterém je možné sledovat rané křesťanství,
je to, které může být nazváno židovským – či ve skutečnosti
Jiný svět / 11
blízkovýchodním. Například mnoho odborníků se dnes domnívá, že
Tomášovo evangelium odráží ranější fázi židovsko-křesťanské spirituality
než pozdější zdeformovaná podoba ortodoxního křesťanství.2
A mimo to vstoupila daleko výraznějším způsobem do náboženských
a odborných kruhů diskuse o spiritualitě neboli o zakoušení posvátného.
Aramejský Otčenáš, obsahující tyto pohledy, zaznamenal fenomenální
úspěch po celém světě. Největší protestantská denominace
dokonce zařadila části této knihy do školicí příručky pro své duchovní,
aby jim rozšířila obzor, co se týče spirituality Modlitby Páně.
O dborníci v posledních letech rovněž rozpoznali, že rané křesťanské
kořeny nesahají zpátky pouze k židovské spiritualitě, ale rovněž
směrem k islámu. Podle Hanse Künga a dalších odborníků se některé
nejranější pohledy na Ježíše (například to, že byl Ježíš Bohem přijatý,
spíš než aby byl výlučným „Synem Božím“) uchovaly právě v islámu.
Küng napsal, že islám představuje v tomto ohledu pro křesťany
výzvu jako „připomínka jim jejich vlastní minulosti“.3
Tato hlediska nám nyní snad poprvé v západních dějinách umožňují
začít Ježíše vnímat nikoli jako ortodoxního křesťana nebo žida,
ale především jako učitele ovlivněného duchovní tradicí Blízkého
východu – tedy jako osobu, již bych označil za „domorodého obyvatele
Blízkého východu“.
Není pochyb, že zkoumání historického Ježíše mělo značnou hodnotu.
A kromě toho, co bylo řečeno výše, pomohlo, přinejmenším
teoreticky, určit nejstarší možné jádro Ježíšových mudroslovných
výroků. V některých případech jsou nicméně soudy o autenticitě stále
založeny na předpokladech o raném křesťanství. Jak ještě později
proberu, je kromě objevu některých starověkých rukopisů nepravděpodobné,
že by odborníci dospěli k základní shodě na téma Ježíšových
slov, a přitom stále používali metod výzkumu „historického
Ježíše“.
Tato kniha doplňuje zkoumání historického Ježíše tím, že se hlásí
k vykladačským metodám spirituality Blízkého východu. Objevil
jsem hodnotu obou přístupů – jak toho, jenž je založen na víře, tak
přístupu odborného. Do celé této knihy i stručného doslovu jsem se
pokusil vložit, co je bytostně dílem duchovního výkladu a inspirace
12 / Úvod
v kontextu současných biblických studií. Nechávám otevřenou otázku,
co Ježíš s konečnou platností řekl a udělal. Když shrneme vše,
co víme ze svědectví kanonických evangelií, z nekanonických knih,
jako je Tomášovo evangelium, a z různých hypotetických textových
vrstev určených odborníky, je toho hodně, co Ježíš možná
řekl a udělal.
Tato kniha přichází s prostým tvrzením, jež se zakládá na následujícím
faktu: vše, co Ježíš řekl (jestliže to řekl) z toho, co je mu
připisováno v jakémkoli z těchto textů, řekl aramejsky (nebo možná
hebrejsky, když citoval Písma). Když se tedy díváme na Ježíšova
slova v aramejštině, odhaluje se nám spiritualita celého jeho učení
ve světle tradice Blízkého východu. Ježíš byl možná ovlivněn helénistickou
kulturou, přítomnou v některých oblastech Palestiny, avšak
drtivá většina těch, kteří mu naslouchali, řecky nemluvila. Jejich
mateřským jazykem byla aramejština, která se na konci 3. století
před naším letopočtem stala společným jazykem nejen Palestiny,
ale i celého Blízkého východu.4 A kromě toho lidé Ježíšova slova
nečetli, nýbrž jim naslouchali. V ústní tradici, která vznikla po něm,
lidé opakovali jeho slova a meditovali nad jeho výroky a příběhy
cyklickým, spirituálním způsobem, a nikoli lineárně, teologicky či
západním historickým způsobem.
Texty
Žádný rukopis evangelií nevlastníme v aramejštině, tj. v dialektu,
kterým Ježíš hovořil. Překladem, který jsem používal ke svému studiu,
je Bible východních křesťanů. Nazývá se Pešita a je napsána
západním aramejským dialektem, jemuž odborníci ze Západu často
přezdívají syrský. Mnoho aramejsky mluvících křesťanů různých
denominací dnes považuje tuto formu jazyka za původní podobu
Ježíšových slov. Aby toto tvrzení ospravedlnili, poznamenávají, že
mnoho idiomů (jako například „chudí v duchu“) dává dokonalý smysl
v aramejštině, ale v řečtině zůstávají nesrozumitelné. Na druhé straně
západní odborníci jsou přesvědčeni, že Pešita byla zpětně přeložena
z řečtiny do západní aramejštiny.5
Texty / 13
Z mého pohledu na tom nezáleží. Platnost toho, co Ježíš mohl říct
nebo udělat, neurčuji na základě Pešity. Rovněž se nepokouším na
jejím základě znovustvořit původní aramejský text.6 Co Ježíš řekl či
udělal, zůstává na rozhodnutí jednoho každého a lze přitom vycházet
z uváděných důkazů, filosofických předpokladů a vlastních přesvědčení,
jež určují, co dotyčná osoba rozpoznává jako skutečnost. To
platí, ať už je takový člověk agnosticky smýšlejícím vědcem nebo
fundamentalistickým křesťanem. Ze všech raných verzí Nového zákona
je Pešita nejsemitštější, či chcete-li, nejžidovštější. Přinejmenším
nám nabízí pohled na Ježíšovo myšlení, jazyk, kulturu a spiritualitu
očima velmi rané komunity východních židokřesťanů. Žádný řecký
text takový pohled poskytnout nemůže.
Výběr témat, která jsem zvolil pro tuto knihu, zůstává hodnotný
nezávisle na tom, jaký dialekt aramejštiny Ježíš užíval. Podobně jako
slovo „dobrý“ nese význam „zralý“, pokouším se svými výklady odhalit
též myšlenkové pozadí Ježíše a jeho posluchačů, tak aby z něho
vyplynula praktická moudrost. Proto pracuji s původním kódem přítomným
ve všech semitských jazycích. Aramejská verze mi rovněž
dovoluje užívat obdobného způsobu výkladu jako u židovských midrašů.
Tento styl se mnohem více blíží způsobu, jak byly tyto výroky
slyšeny a zakoušeny – mnoha rozličnýma ušima, na mnoho různých
způsobů.
K romě kanonických verzí uvádím rovněž Tomášovo evangelium,
o kterém je dnes řada odborníků přesvědčena, že jeho text shromáždili
a sestavili východní židokřesťané v 1. století v S ýrii. Nejzachovalejší
opis Tomášova evangelia je v koptštině, což je forma staroegyptského
jazyka zapsaného převážně řeckými znaky. Při citaci tohoto textu
jsem kombinoval několik odborných překladů tohoto koptského rukopisu.
O tom ale povím více v první kapitole.
K dyž jsem porovnával aramejský překlad se standardním anglickým
překladem, užíval jsem jeho autorizovanou verzi neboli Verzi
krále Jakuba (King James Version, KJV).* Nečinil jsem tak proto, že
* Biblické citace v českém překladu jsou převzaty z Českého ekumenického
překladu, ČEP (pozn. překl.).
14 / Úvod
by to byl ten nejpřesnější překlad z řečtiny, ale protože je pro anglicky
mluvící čtenáře psychologicky nejvlivnější. Je velice často citován
i v literatuře a v příslovích, které přesahují hranice náboženství. Když
zmiňuji řeckou verzi evangelií, užívám standardní odborné verze
textu, v Nestle-Alandově edici.
Profil autora: Neil Douglas-Klotz, Ph.D., je mezinárodně známý badatel v oboru religionistiky a psychologie, Původně pracoval jako vedoucí fakulty komparativních studií na kalifornské Koleji svatých jmen a nyní přednáší po celém světě. Je členem Americké náboženské akademie a Společnosti pro biblickou literaturu a vede práci Sesterstva/Bratrstva při Mezinárodní federaci súfijského poselství. Žije ve skotském Edinburghu, kde spoluřídí Institut pokročilého učení a vědomého života. Česky mu vyšel Aramejský Otčenáš, připravují se Meditace o Genezi a Moudrost pouště.