MOSTY K POROZUMĚNÍ - Jeremy W. Hayward, Ph.D., Francisco J. Varela, Ph.

O titulu:

Rozprava vědců s dalajlamou o lidské mysli.

podtitul: Rozhovory předních vědců s dalajlamou o zkoumání lidské mysli
edice: Mosty
název originálu: Gentle Bridges, Conversations with the Dalai Lama on the Sciences of Mind
překlad: z angličtiny přeložil Michal Šašma
vazba: pevná bez přebalu
formát: A5, 331 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.

Anotace: Kniha zachycuje rozhovory mezi skupinou západních vědců a tibetským dalajlamou na téma výzkumu mozku a vědomí, kognitivní vědy, neurovědy, experimentální psychologie, umělé inteligence a filozofie mysli. Tento velký dialog se uskutečnil v roce 1987 a zabýval se otázkami, které jsou čím dál aktuálnější: např. Co je podstatou lidské mysli? Kdy vstoupí vědomí do lidského embrya? Můžeme se naučit soucítění? a mnoha dalšími. Kniha ukazuje nejen hluboký zájem dalajlamy o moderní západní vědu, ale i možnosti, jimiž může buddhismus přispět k výzkumu lidské mysli. Ze západních vědců, kteří rozmlouvali s dalajlamou, můžeme jmenovat například Newcomba Greenleafa, Ph.D., profesora informatiky z Kolumbijské university, Jeremy W. Haywarda, PhD., profesora z Naropova institutu v Coloradu, Roberta B. Livingstona, M.D., profesora neurovědy z Kalifornské university v San Diegu, Eleanor Roschovou, Ph.D., profesorku kognitivní psychologie z Kalifornské university v Berkeley, Jeremy Varela, Ph.D., profesora kognitivních věd a epistomologie z Ecole Polytechnique a Institutu pro neurovědu v Paříži.

Úryvky:

Z úvodních proslovů: Dalajlama: ,,Vítám Vás. Hluboce si vážím snahy organizátorů i účastníků. Již poměrně dlouhou dobu mám velký zájem na úzké spolupráci mezi východní filozofií, konkrétně buddhismem, a západní vědou. Mým základním cílem jako lidské bytosti je neustále zdůrazňovat důležitost soucitu a laskavosti, a tím pomáhat budovat lepší, šťastnější lidskou společnost a jasnější budoucnost.

Jsem přesvědčen, že tento hlubinný lidský cit je klíčovým faktorem pro pozitivní vývoj. Vzhledem k tomuto pozitivnímu základnímu lidskému cítění obsahuje buddhistická nauka určitý potenciál, jímž může přispět k dalšímu vývoji. K tomu může přirozeně dojít jedině pomocí mentálního tréninku, nikoli chirurgickým zákrokem nebo injekcemi. Výsledkem takového mentálního tréninku jsou mentální kvality jako soucítění či laskavost a bdělost. K rozvinutí těchto kvalit je však velmi důležité vědět více o podstatě mysli a vědomí.

Věda a technologie západní civilizace přinášejí společnosti obrovský užitek. V důsledku vysoce rozvinuté technologie však také přibývá úzkosti a strachu. Domnívám se, že mentální a materiální rozvoj musí být ve vzájemné rovnováze, aby dohromady mohly vytvářet lidštější svět... Je tedy nanejvýš důležité, aby západní věda se svým materiálním rozvojem spolupracovala s východním rozvojem mentálním. Někdy mají lidé dojem, že tyto dvě věci jsou velmi různé, ba neslučitelné. To se však v posledních letech změnilo...“

Francisco J. Varela: ,,Děkujeme, Vaše Svatosti. Pro všechny zúčastněné je tato možnost opravdového dialogu mezi buddhistickou meditační tradicí a vědou předmětem toho nejvyššího zájmu, a to jak kvůli prospěchu světa, tak z hlediska našich individuálních zájmů jako vědců. Skutečnost, že někteří z nás jsou již buddhisty, nás nevyhnutelně přivedla k položení jistých otázek, z nichž některé, jak doufám, budeme moci v následujících dnech zkoumat. Nedomnívám se, že by tento dialog mohl vyřešit něco konkrétního, ale je mou nadějí, že pro obě tradice dokážeme ustavit nějaký standard respektujícího a pozorného přístupu – standard stavby mostů spojujících naše tradice ohleduplným a mírumilovným způsobem...“

Z rozhovoru: Dalajlama: Lze na úrovni nejmenších částic, atomů a subatomárních částic opravdu najít nějaké fundamentální rozlišení mezi úplně inertními a neživými věcmi, jako jsou skály, a tím, co je z masa a kostí?

Varela: Vůbec žádné. To, co dělá z buňky živou věc, nejsou molekuly, z nichž je utvořena, ale vzorec, podle něhož se tyto molekuly spojují. Podobně nějaký celek neuronů neprodukuje určité chování působností samotných neuronů, ale vzorce, podle něhož jsou spojeny. To je pro vědce klíčový bod – že nějakou novou vlastnost plodí nikoli dané složky, ale spíše vzorec jejich spojení. Život je tedy emergentní vlastností určitého vzorce molekul. Chování je emergentní vlastností určitého vzorce neuronů. Jazyk je emergentní vlastností společnosti. Zkoumám-li tedy buňku a sleduji její moolekuly, jsou naprosto stejné jako molekuly věcí, které buňky nevytvářejí. O tom vědci nepochybují. Nic takového jako ,,živá” molekula neexistuje.

Dalajlama: Jelikož všechny tyto buňky, živé organismy, jsou nakonec, když jsou redukovány na své nejmenší složky, subatomárními částicemi, existuje zde nějaký druh neporušené souvislosti či kontinua hmoty. Řekl byste, že nějaký podobný druh kontinua existoval na počátku vesmíru, před Velkým třeskem?

Varela: Vaše Svatosti, tady se dotýkáte něčeho, co je v západním biologickém kontextu velmi neobvyklé, protože biologové se zabývají živými systémy. ...

Z obsahu: Vědecká metoda a ověřování, Logika existence, Vnímání a mozek, Smyslově cítící bytosti, Kognitivní psychologie, Umělá inteligence, Vědomí – hrubé a jemné, Evoluce života, Evoluce, karma a soucit ...