ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________

Z textů Ivo Stehlíka

___________________________

Naše tipy pro jarní čtení:

STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík

Fotografie s úryvky textů a básněmi, kniha pro potěšení.
Naše cena: 222 Kč

 

ŠUMAVA JAKO MALOVANÁ – Jan Kavale

Další z nádherných fotografických knih Jana Kavaleho.
Naše cena: 359 Kč

 

DOBRODRUŽSTVÍ KAPŘÍKA METLÍKA 2.– Jan Opatřil

Kapřík Metlík a jeho rybí přátelé zažívají nová dobrodružství.

Naše cena: 224 Kč

 

KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová

O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč

JANTAROVÉ OČI – Jaroslav Monte Kvasnica

Kvasnicova nejnovější kniha o vlcích.
Naše cena: 480 Kč

 

 

PASOV, ZPÁTEČNÍ – Roman Kozák

O šumavské železnici Volary - Pasov.
Naše cena: 162 Kč

 

 

BESTIÁŘ ANEB PRŮVOD ORFEŮV

Slavná Apollinairova sbírka dvojjazyčně.
Naše cena: 179 Kč

Podporuje mojeID

Úvod » Beletrie » Pro děti a mládež » DĚTI Z KRATOCHVILEK - Blanka Klimešová


DĚTI Z KRATOCHVILEK - Blanka Klimešová

img

 

Číslo produktu: ISBN 80-239-3241-1
Výrobce: Nakl. Blanka Klimešová
Běžná cena 199 Kč
Naše cena bez DPH: 157 Kč
Naše cena s DPH (14.0 %):
179 Kč

do košíku:
 ks 

Více informací:

Vyprávění z jihočeské vísky nejen pro děti.

 


 

ilustrace: barevné fotografie

vazba: pevná bez přebalu

formát: A5, 100 stran

rok vydání: 2004, vydání 1.


Anotace: Povídání tety Máty je určeno nejen dětem, ale všem, kteří se chtějí vrátit do jihočeské vesnice na počátku třicátých let minulého století.

 

Úryvek: O Libušce

Po smrti rodičů žila u tety v Kratochvilkách. Libuška je totiž sirotek. Jejího tatínka zabil blesk při kosení trávy na louce a maminka zemřela o něco později na srdeční vadu. Nebylo jí tenkrát ani pět roků a do smrti asi nezapomene na maminčin pohřeb. Nemohla jít se smutečním průvodem na hřbitov a hodit poslední kytičku na její rakev. Neměla totiž boty. Bylo léto a chodila bosa. Nové boty měla dostat až na zimu. Teta jí vypůjčila botky, ale ty ji tak tlačily, že musela zůstat doma. Stavení ve vsi nebyla pozamykaná, takže Libuška mohla dovnitř. V jednom domě popadla gumové holínky, které byly o hodně větší, než potřebovala, a pak se rozběhla za smutečním průvodem. Po cestě utrhla pár kopretin a doklopýtala se na hřbitov právě, když spouštěli rakev do hluboké jámy. Posypala ji kytkami, pokropila slzami a tiše zaštkala: “Maminko, nebuď tam dlouho, až se uzdravíš, vrať se!”

NWYzMTI