ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Nejlepší slovinský román roku 2000.
název originálu: Grenki med
překlad: ze slovinštiny přeložil Petr Mainuš
vazba: brožovaná
formát: 18,5x13 cm, 263 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.
Anotace: Román pozoruhodného slovinského prozaika a překladatele zachycuje život mladých Britů v Lublani. Nechybí autorův charakteristický jazyk a typologie postav.
Dílo získalo prestižní cenu Kresnik za nejlepší slovinský román roku 2000.
Úryvek: ... ,,Potkala jsem Křečka na Vodmatu,” říká Jenny, když usedneme ke stolu.
Na její hlášku zareaguji teprve o chvilku později. Co říkala? Křečka? Na jakém Vodmatu? A kde sakra Vodmat vůbec je?
,,Co jsi tam dělala?” říkám, aniž by mi to bylo moc jasné.
,,Šmírovala,” říká Jenny a usměje se, téměř jaksi omluvně. Skutečně, jako kdyby jí bylo skoro trapně. ,,Ten týpek tam bydlí.”
Ta Jenny je fakt tvrdý oříšek. Už od samého začátku mi mezi těmi lublaňskými Angličany připadala jako jeden z komplikovanějších případů. Ne, že by mezi nimi byla nějaká zvláštní konkurence. A i když jsme kamarádky, vždycky ještě překvapí.
,,Vypadá to, že se nakonec stejně trochu chytí,” řekne Jenny nadšeně. I když se evidentně šíleně snaží, aby vypadala lhostejně, ale bez zvláštního úspěchu. ,,Přestože už to vypadalo špatně. Když jsme šli tenkrát poprvé z knihovny na kávu totiž pořád hýřil různými náznaky a komplimenty, ale nic víc. Teda kromě toho zdvořilostního na konci, že se můžu kdykoliv ozvat, pokud od nich budu potřebovat nějakou pomoc. A i pak podruhé neprojevil nějaký zvláštní zájem. Ale když je člověk vytrvalý... myslím, když tě týpek, který tě s taškami v rukou potká na ulici pozve na kávu, to už snad něco znamená, ne?”
,,No, jo, ani moc ne,” řeknu a škrábu se na bradě. Jenny, vždyť to je Lublaň, ne Glasgow. ,,Ani tak moc ne.”
Proboha, Jenny, co máš za lubem? Ty jsi fakt samé překvapení. Ještě před čtrnácti dny jsi byla úplně dosraná. Tak... nepřející nápadu. Tak... normální.
,,Divím se tvému entuziasmu,” řeknu. Co jí mám říct? Jak bych jí mohla říct, že mi její nadšení připadá tak podivné, že... Všechno je skoro krapítek too much. A koneckonců, jaký pitomý nápad. Vlastně jinak můj nápad. Ale stejně pitomý, pitomý, pitomý... Ne, nesmím jí to nadšení vzít. Nechme toho... Vždyť z toho nakonec ještě doopravdy něco bude. ,,Jak tě, krucinál napadlo, abys ho špehovala po Vodmatu? Jak ses vůbec dozvěděla, kde bydlí?”
,,K čemu jsou telefonní seznamy?” zeptá se Jenny skoro jaksi sooucitně. Nejradši bych se kousla do jazyku.
Fakt, přísahám, že mě vůbec nenapadlo, že bych mohla zjistit, kde týpek bydlí. Mohla bych mu aspoň ojet auto klíčem. Jenny. Jenny, tajná agentka z Lanarku, všemi mastmi mazaná. Angažovala jsem správnou ženskou. ...