ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
UŽITEČNÉ INFORMACE:
•Poštovné a výhody pro zákazníky
•Objednáváte na Slovensko?
•Chcete u nás nakupovat i jinak než přes internet?
__________________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Smrt tvoří napětí v pozadí lidských příběhů.
podtitul: Kniha povídek
vazba: pevná s přebalem
formát: 21x13,5 cm, 210 stran
rok vydání: 2007, vydání 1. v tomto souboru
Anotace: Výbor povídek autora, který se celým životem a dílem hlásí k venkovským a křesťanským kořenům, k hodnotám přetrvávajícím navzdory přemetům doby. Kniha z pera spisovatele Věroslava Mertla, nositele Státní ceny za literaturu pro rok 2001 má provokativní název „Šustot smrti“. Sugestivní povídky převážně z venkovského prostředí, stojící na reálných základech a zasahující až do první poloviny dvacátého století, nepojímají smrt jako hlavního aktéra děje. Jak název napovídá, smrt tvoří napětí v pozadí lidských příběhů. Náročného čtenáře opět potěší brilantní práce s českým jazykem a přemýšlivý tón knihy, který se nikterak nevymyká autorovu předchozímu osvědčenému a tolik ceněnému stylu. Autorem obálky, grafického návrhu knihy a grafiky v úvodu textu je akademický malíř Jiří Müller.
Úryvek: ...Přestože všechno už delší čas naznačovalo, že jaro je za dveřmi, toho dne od rána mžilo, čůrky mlhy stékaly po oknech a z mnohých komínů se valil dým. K deváté dokonce mrholení přecházelo v déšť. Nejlépe je za kamny, zvlášť když válka, byť s tesáky už značně rozviklanými, ještě neskončila. Možná, mínili mnozí z vesničanů, že poslední výstřel padne právě zde, a nebyli daleko od pravdy, neboť brzy po poledni se skutečně na návsi zastavila kolona německých náklaďáků, důstojníci vyskákali z kabin, zatímco vzadu na valnících se pod plachtami k sobě choulili prokřehlí vojáci; vypadali jakoby dřímali, ačkoliv až příliš pozorně naslouchali svým velitelům, kteří se venku polohlasně o čemsi radili. Brzy poté se ale všechny vozy daly znovu do pohybu směrem k západu, pouze jediný tu zůstal trčet, vůz s plechovou kukaní, venku s důstojníkem v těžkém zeleném gumáku, který se zvědavě rozhlížel po návsi. To až pak se mezi zadními dveřmi kukaně objevila na první pohled půvabná dívka v uniformě, svižně seskočila, zamhouřila oči proti nebi, neboť mžilo stále hustěji, a pak už mlčky následovala štíhlého důstojníka přímo k obecnímu úřadu. Kráčela za ním lehkým, ale rozhodným krokem, takže volně rozpuštěné vlasy se jí v rytmu pohupovaly po ramenou, pouze oči měla jakoby vyhaslé. To bylo ostatně první, čeho si starosta všiml, když oba vešli do jeho malé kanceláře, sídlící dole v budově kampeličky. Gemeindeamt, stálo tam černé na bílém.
Přes své poměrné mládí byl starosta dost zkušený v jednání s lidmi, než aby si v každém příchozím nečetl jako v slabikáři. Je už zřejmě dost sytá mužů, pomyslel si o dívce, sytá šedi zavšivených uniforem, páchnoucích naftalínem a jistě i krví, nicméně zahleděl se na ni s těžko potlačeným zalíbením. Soustavným jednáním s Němci, jak mu to ukládal obtížný úřad, bylo přece jen ostří jeho nenávisti poněkud otupeno.
“Gut, gut,” přitakával jejich přání, neboť mu nic jiného ani nezbývalo, jen co ale opustili kancelář, nedočkavě otřel holou dlaní orosené okno a sledoval je, tu rotnou především. Líbilo se mu, jak se ladně přehoupla přes kaluž a kratičce se ohlédla, jako by cítila jeho pohled v zádech. Krucinál, sykl vzteky, jak je tohle možný, takovej krásnej kus holky v tak ohavným mundůru? ...