ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
___________________
Úvod »Beletrie»Romány, novely, povídky » TENKÝ LED - Karel Švestka
TENKÝ LED - Karel Švestka
skladem
O titulu:
Krátká próza vynikajícího současného spisovatele.
ilustrace: černobílé ilustrace Miloš Kačírek
vazba: pevná bez přebalu
formát: 13x11,5 cm, 68 stran
rok vydání: 2002, vydání 1.
Anotace: Karel Švestka, tasovský bard a přítel dvou výsostných spisovatelů, Jakuba Demla a Stanislava Vodičky, nijak nezaostává za těmito dvěma zářivými postavami české literatury. V krátké próze, která později vyšla v objemnější knize Pohled z mostu, můžeme nahlédnout celé jeho mistrovství. Před našima očima ožívá kraj okolo řeky Oslavy, jehož nálady se neustále mění. Švestka, který je s krajem a lidmi v něm svázán neviditelnými, ale o to pevnějšími pouty nám v náznacích, v jemnostech zprostředkovává spodní proudy, které krajem hýbou. Číst Švestkovu prózu je velikým zážitkem.
Úryvek: ... Byli jsme u toho stolu dva, kteří zbyli. Strýc tam nebyl, chyběli Sláva Koudelka, mlynářský dělník, starý Teplý, dělník na pile, chyběli dědoušek, teta, kočí Josef se svým psem u nohou, chyběly služky, neseděl tu ani Standa, pasák dobytka, ani dvě Františkovy sestry. Příliš velký stůl pro nás dva, kteří jsme ještě zbyli, příliš velký pro samotu a ticho a opuštěnost, která tu sedávala, ale příliš malý pro vzpomínky na ty lidi, na které jsem teď myslil, a kteří všichni sedí jinde a u jiného, ještě většího stolu...
Teď na tom našem se dělaly ty nudle, které měla dělat Františkova žena, ale ta nemohla, ležela v ložnici téměř neschopna pohybu po mrtvici, která ji zastihla v létě při práci na zahradě. Padla tenkrát mezi keře rybízu a kotrče jahod a poškubávala sebou v marné snaze postavit se, na tváři úlek a děs, který se mohl zdát někomu, kdo šel kolem a uviděl ji ležet na zemi, jako pokřivený úsměv nad tím svým upadnutím, což se možná i stalo, alespoň ona si vzpomíná, že několik lidí prošlo kolem na houby nebo jen tak k vodě a věnovali jí trochu udivený nebo pobavený pohled, což jí ovšem ze země nezvedlo. Našel ji tam až za chvíli Františel, když šel ze včelína. ...
Tituly podobného zaměření
Nikdy nečteme knihy. Čteme prostřednictvím knih sebe. Romain Rolland
