UMÍRÁME KAŽDÝ DEN – Yongey Mingyur Rinpočhe

O titulu:

Poprvé v dějinách buddhismu se můžeme seznámit s osobním svědectvím respektovaného mnicha, a to bez cenzury!
_________________________________________________________________________________________________

název originálu: In Love with the World. A Monk‘s Journey Through the Bardos of Living and Dying
překlad: Alexandr Neuman
vazba: brožovaná
formát: 20,7x13,5 cm, 272 stran
rok vydání: 2020, vydání 1.
_________________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

V šestatřiceti letech byl Yongey Mingyur Rinpočhe (nar. 1975) vycházející zářivou hvězdou mezi tibetskými mistry své generace a respektovaným opatem tří klášterů. Napsal několik bestsellerů, které hltali především západní sympatizanti stále populárnějšího tibetského buddhismu. Indičtí guruové a tibetští učitelé bývají na Západě nekriticky idealizováni, a z krásných slov Mingyura Rinpočheho mnozí bezesporu usoudili, že je vysoce realizovanou duchovní bytostí.
Jenže Mingyur Rinpočhe se rozhodl sám sebe konfrontovat s realitou, a stejně jako Buddha před dvěma a půl tisíci lety opustil v noci a potají zázemí pohodlného života a bez prostředků odešel do bezdomoví vstříc nemilosrdné samsáře.

Okamžitě byl postaven před skutečnost, že ho ani celoživotní studium buddhistické teorie a meditační praxe nepřipravily na pobyt se špinavými spolucestujícími v přecpaném vlaku. Zjistil, že je příliš připoután ke své identitě buddhistického mnicha, aby dokázal svléknout své roucho nebo nocovat na holé zemi. Rychle mu ale došly peníze, takže nezbylo než doopravdy žít jako potulný žebrák. Poměrně brzy smrtelně onemocněl po otravě jídlem – a jeho pouť dospěla k překvapivému vyústění. Dosavadním meditačním výcvikem byl teoreticky připraven na setkání se smrtí a náhle měl příležitost svou přípravu reálně prověřit.
Předpisy buddhistickým mnichům zakazují referovat o jejich duchovní úrovni i vlastních zkušenostech. Tváří v tvář smrti se ale Mingyur Rinpočhe rozhodl své zážitky, použité meditační postupy i zcela osobní duchovní prožitky téměř deníkovou formou zveřejnit. Můžeme se tedy v jistém smyslu poprvé v dějinách buddhismu seznámit s přímým osobním svědectvím vysoce respektovaného mnicha, a to bez iluzí a bez cenzury. To dělá z této knihy zcela výjimečnou událost.
_________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

... Kolem poledne se začal v neodbytných návalech hlásit průjem. Pořád jsem si opakoval: Tohle je Indie – jinými slovy: Tohle je normální. Večer už jsem měl úplně vyprázdněné vnitřnosti. Celý den jsem pil jenom vodu. Neměl jsem vůbec chuť na jídlo, ale měl jsem pocit, že by čočka mohla obnovit mou poztrácenou energii. A jídlo by možná také mohlo uklidnit můj žaludek. Posbíral jsem věci a pomalu jsem se vydal ke stejné restauraci, kde jsem dostal najíst předešlého večera. Přišel jsem ke dveřím do kuchyně a tiše jsem tam stál, dokud si mne někdo nevšimne.

Buď pozdraven, bábádží!

Dostal jsem opět misku rýže a dálu z hrnce, kam byly seškrábány zbytky z talířů po hostech.

Přišel majitel, chvíli na mě hleděl a pak se zeptal: Jste v pořádku, bábádží?

Je mi dobře, odpověděl jsem mu, i když evidentně musel vidět, že tomu tak není. Byla to má poslední návštěva této restaurace.

Chůze zpátky na místo za zdí parku Kremační stúpy byla vyčerpávající. Občas se mi zamotala hlava, dýchal jsem jen mělce. Když jsem dorazil k chrámu, byl pořád ještě soumrak. Sednul jsem si a zády jsem se opřel o zeď. V noci jsem začal zvracet. Mezi sezením v podřepu a záchvaty dávení jsem vždycky na pár minut vyčerpaně usnul. Probouzející se nový den nepřinesl zlepšení mého stavu, sluneční světlo mě přesto potěšilo.

Třetí den mého venkovního dobrodružství jsem trávil na okružní cestě mezi křovím, pumpou a svým malým tábořištěm. Vedro odrazovalo turisty od návštěv svatých míst a já byl vděčný za soukromí. Udržoval jsem si optimismus a tělo stále dokázalo zachovávat meditační pozici.

V poledne jsem s nelibostí zjistil, že mne opouštějí síly. Když jsem vstal, nohy se mi třásly a jenom je zvedat jednu po druhé vyžadovalo čím dál větší úsilí. Začal jsem si dělat starosti. Ve městě jsem šel kolem malé kliniky, ale neměl jsem žádné peníze na léky. Sádhuové žádající ošetření zdarma jsou běžně odmítnutí. Věděl jsem to od těch, kteří navštěvovali kliniky v buddhistických klášterech, kde se o ně postarali vždy. Napadlo ne, jestli se nemám vrátit do Bódhgaji, ale byl jsem rozhodnutý nenechat se jen tak odradit. Pokaždé, když jsem vstal, zjistil jsem, že nemám, kam bych šel.

Přestože jsem svou nemoc nebral příliš vážně, těžko jsem mohl ignorovat nápadnou přítomnost Kremační stúpy za zdí. Těžko bych našel lepší místo pro smrt, napadlo mě, než je místo, kde zemřel Buddha. To je úžasná shoda okolností. Kdyby se křeče zhoršily, umřu sice v bolestech, ale na posvátné půdě.

...

Tituly podobného zaměření

RADOST ZE ŽIVOTA – Yongey Mingyur Rinpočhe

 

Naše cena 313 Kč

skladem

RADOSTNÁ MOUDROST – Yongey Mingyur Rinpočhe

 

Naše cena 313 Kč

skladem

DZOGČHEN – Dalajlama

 

Naše cena 268 Kč

skladem