HRDINA OD MADRIDU – Markéta Pilátová

O titulu:

Co nutí muže jít bojovat do cizích zemí? Ideály? Touha po dobrodružství?
____________________________________________________________

vazba: brožovaná
formát: 15x11,5 cm, 74 stran
rok vydání: 2016, vydání 1.
_________________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

Křehká novela o setkání veterána španělské občanské války Františka se španělskou studentkou Carmen, která pátrá po dávných osudech zapomenutých bojovníků.
Společně, i když každý po svém, hledají odpověď na otázku, co nutí muže jít bojovat do cizích zemí? Ideály? Touha po dobrodružství? Láska? Na motivy skutečných osudů českých interbrigadistů napsala oceňovaná spisovatelka Markéta Pilátová, známá především svými romány z prostředí Latinské Ameriky.
_________________________________________________________________________________________________________________________

Profil autorky:

Česká spisovatelka, hispanistka a novinářka Markéta Pilátová vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v Sao Paulu a v Buenos Aires, kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny.
_________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek: ...Carmen přeruší mý zadumání a zeptá se mě, jestli jsem čet něco od Hemingwaye? A jestli jo, tak co si prej o tom myslim? Jo, něco jo. "A jednou sem s ním asi tři hodiny mluvil." Nechápavě a dost vykuleně na mě hledí. Myslí si, že kecám, že se vytahuju. Jenže vona je to pravda. Ne, že bych ho znal nějak dobře, to ne, ale když sem se pak od Delie konečně hnul směrem na frontu, bojoval sem v bitvě u řeky Ebra. Byl to masakr a dostávali sme pořádně na frak, a jak sme ustupovali, táhli sme s sebou na kárce raněný kluky. Byla to fuška, každou chvíli sme muselizastavit, abychom si odpočinuli, a věděli sme, že to takhle dál nepude, protože každá ta naše zastávka přibližovala kluky k tý s kosou. Byli sme tak zoufale pomalí! Na silnici se ale najednou objevily dva náklaďáky. Byli v nich samé žurnalisti a chlapíci s foťákama a my sme stáli u krajnice, celí špinaví, vod krve, zpocený a ty naši ranění kamarádi naříkali a nadávali. Žurnalisti seskákali z korby, a že naloží raněný a odvezou je do lazaretu a sami pudou s námi pěšky. Jeden se zeptal, jestli náhodou někdo z nás neumí anglicky? Nebo aspoň německy? A já byl jedinej, kdo německy uměl. A ten, kdo chtěl šprechtit německy nebo anglicky, byl Hemingway. Žvanil pak se mnou celou cestu do lazaretu, vyptával se na všecko možný a mimo jiný, má milá Carmen, mi dal taky tu tvou voblíbenou otázku. Proč sem zrovna ve Španělsku? Proč sem šel bojovat za nějakou neznámou zem, tak daleko vod máminejch sukní? Myslím, že sem mu nedokázal vodpovědět podle jeho gusta, aspoň se tvářil trochu zklamaně a mně bylo líto, že neumim bejt chytřejší, že neumim víc věcí promejšlet a dávat do pořádku. A když jsme skončili, dal mi cigáro, uznale mě poplácal po rameni a šel se vyptávat doktorů v našem lazaretu a já měl najednou sto chutí ho nakopnout do tý jeho tlustý zadnice a vyrazit mu ten jeho nonšalantní doutník z huby. Teď milá Carmen, když je Hemingway slavnej a jeho knížky každej zná, ale po nás Španělácích nikdo ani nevzdechne, tak teď mě ty jeho knížky štvou. Vlastně je nemůžu ani cejtit. A možná, že v nich někde tak, jako pod slupkou všech těch historek z války, narážím sám na sebe. Na to, jak neumím pořádně vysvětlit, proč sem byl ve Španělsku. Nebo na to, jak sem mu vyprávěl o sobě a Delii, no jo, vyprávěl sem mu to a zdálo se mi, že todlecto se mu líbí mnohem víc, než dyž líčím naše bitvy, pochody, názvy pluků a proč se menuje rota Gottwald a pluk T. G. Masaryka, a že Masaryk byl náš první prezident. To si vůbec do toho svýho zápisníčku v koženejch deskách nenačmáral. Když jsem ale líčil, jaký má Delia krásný zuby a jak se směje a jak mě její bráchové učili mrskat s nožem, to jo. To škrábal, až se mu vod inkoustový tužtičky kouřilo! Seš první, komu to vyprávím, víš? Nikdo by mi to stejně nevěřil, tak co. A podle toho, jak se tváříš, tak mi to nevěříš ani ty.

...

Tituly podobného zaměření

ČEMU NÁS NAUČILA VÁLKA – Božena Komárková

 

Naše cena 68 Kč

skladem

BLOK ELSABE – Martin Hanzlík

 

Naše cena 170 Kč

skladem