ZEMĚ ZPÍVÁ – Jean Giono

O titulu:

Vrcholné dílo autora Muže, který sázel stromy.
______________________________________

název originálu: Le chant du monde
překlad: Jaroslav Zaorálek
ilustrace: černobílé ilustrace Vojtěch Jirásko
vazba: pevná s přebalem
formát: 21,5x13,5 cm, 256 stran
rok vydání: 2018, vydání 2. (v této podobě první)
________________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

Dějovou linku románu, řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obyvatel".
Autor dosáhl světového věhlasu titulem Muž, který sázel stromy.
________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

... Námořník, natažený u ohniště, chrápal. Žena si lehla do tmy, na druhém konci krbu. Antonio nemohl usnout. Bál se pohnout a dělat hluk kvůli rodičce, která spala ve svém míru a úsměvu. Tiše otevřel dveře a vyšel ven. Venku byl sklonek noci. Hvězdy byly veliké jako hrachy. Nebyla již mlha ani měsíc; nebe bylo dokořán od jednoho břehu k druhému. Vysoký vítr zpíval docela sám. Dům voněl suchým senem a ohněm. Po celé šíři nebe i země byl mír a něha, ohlašující den. Zvuky byly čisté a lehké. Antonio zaslechl v měkké trávě kroky: byl to ten pastevec. Zastavil se na rohu domu.

„Řekls mi, že jsi Antonio ze Sojčího ostrova?“ zeptal se.

„Ano.“

„Ten, jemuž říkají ,Zlatoúst´?“

„Ano.“

„Jen klidně seď,“ řekl muž. „Dívej se pokjně na noc. Je krásná. Já vidím všechny noci. Znáš jména těch hvězd?“

„Kterých,“ zeptal se Antonio.

Cítil, jak se z něho zase stává „Zlatoúst“ zpívající v rákosí u řeky. Ten, jenž nedaleko od pradlen připlouval s ústy nad vodou a s tělem ponořeným v hlubině.

„Těch čtyř tam,“ řekl pastevec.

„Těm tam,“ řekl Antonio; „těm budu říkat ,rána ženy´. Budu jim tak říkat, protože tvoří jakoby díru v noci. Třpytí se na okraji. Uvnitř je černá noc a člověk neví, co z ní vyjde.“

„A tam ty, tam na severu?“

„Těm budu říkat ,ňadra ženy´, protože jsou nakupeny jako pahorky.“

„A tam ty k východu?“

„Těm budu říkat ,oči´. Já si totiž myslím, že jsou jako pohled té, která spí a ještě neotevřela víčka.“

...

  Den se pomalu skláněl. Soumrak již kalil dálky. Kalužina noci vzrůstala dole na sněhových lánech, jako kdyby řeka náhle probuzená s veškerou svou černou vodou, pohlcovala údolí.
- Jak jde práce? ozval se nějaký hlas.
Antonio zdvihl hlavu. Neviděl nikoho.
- Tady, ozval se zase hlas.
Byl to hlas stromový a kamenný jako hukot lesa v ozvěnách.
Muž seděl na zídce.
- Jde to, řekl Antonio.
Muž seskočil do sněhu. Kráčel s nohama roztaženýma jako jezdci. Pravá noha byla pomalejší než levá a méně ohebná. Táhl ji při každém kroku velikým úsilím boku.
- Jaká délka? zeptal se.
- Dva kroky.
- Šířka?
- Krok.
- Hloubka?
Antonio stál v jámě již po kolena.
- Dobrá. Řekli ti, abys kopal tady?
- Ne, řekl Antonio; sám jsem to vybral.
- Je to trochu blízko stromů.
Na dně toho hlasu byla jakási něha…
- To je pohnojí, řekl Antonio.
-To je pravda, řekl muž.

...

  Maudrovi pastevci přivezli na náměstí Matku polní úrody. Byl to velikánský snop starého obilí, se slámou téměř černou a s vousatými klasy ještě plavými. Starý snop, svázaný ze všech posledních shrabků; oblékli tuto Prabábu úrody do tří sukní, opásali ji ovesným povříslem, a teď tam byla, těhotná lidskou lopotou, s břichem plným zrní, se slaměnými ňadry, se starou hlavou z klasů. Tažní býci ji očichávali a bušili kopytem do bláta. Vrzali ojemi, potřásali bronzovými krky. Pokoušeli se utéci i s vozy.
Antonio se zastavil.
Kterýsi pastevec vzal levandulovou pochodeň. Zdvihl Prabábě úrody sukně. Pomiloval ji pod sukněmi hořící pochodní a sláma najednou vzplanula. Frkot plamenů, chřestot praskajících klasů, úpění slámy utažené v těle pod sukněmi, to všechno přehlušilo jekot řeky.

...

Tituly podobného zaměření

HVĚZDNÝ HAD – Jean Giono

Jedna z prvních knih autora Muže, který sázel

Naše cena 215 Kč

STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 222 Kč

ŠUMAVA DOMOVEM – Ivo Stehlík a kolektiv

Tato kniha obdržela na Šumavě Liteře CENU ČTENÁŘŮ

Naše cena 485 Kč

ZPĚV KŘÍDEL – Pavel Bače, Ivo Stehlík

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 287 Kč