ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Beletrie»Biografie, paměti a rozhovory » POHLED Z OKNA - Karel Švestka
Brilantně oživený válečný a poválečný Tasov.
ilustrace: černobílé ilustrace Miloše Kačírka
vazba: pevná s přebalem
formát: 20x11,5cm, 272 stran
rok vydání: 2007, vydání 1.
Anotace: Karel Švestka touto knihou navazuje na předchozí svá díla Pohled z mostu, Kauza Rohovští v Tasově a další. V brilantně napsané knize plné snů, zámlk, úzkostí, živelných tragédií i lásky znovu ožívá moravský Tasov se svými obyvateli a okolím. Tasov, který ve svém kronikáři získal více než důstojného nástupce legendárních spisovatelů Stanislava Vodičky a Jakuba Demla. Karel Švestka je dnes právem považován za mimořádný zjev v české literatuře.
Úryvek: ... Když jsem přišel domů z posezení na schodech, dostal jsem nápad: že bych si dnešní odpoledne měl nějak zapsat. Už na schodech k poště se do mě dral, zatím jenom ve zcela nesrozumitelné podobě. Čím, nebo jak se to stalo? Asi při pohledu na náš dům nad parkem, na jeho tmavá okna, a nemohl jsem se ho zbavit, ani s kluky zamluvit, umlčet. A sílil, hrome, a cosi ve mně burcoval. Snad něco, co ve mně doposud spalo nebo podřimovalo, ale co se na schodech probudilo a zvedlo hlavu.
Když jsem doma zjistil, že rodiče už spí, nahmatal jsem zápalky a zapálil knot v petrolejce. Ještě pořád neměl dům elektřinu, což byla podle mého soudu na jednu stranu výhoda, na druhou nevýhoda. V tom plusu bylo světlo teplé a živé a mohli jste je točením příslušného ,,zařízení” regulovat na menší či větší, v ,,záporném” stačilo starat se o petrolej a krmit jím lampu, což se neobešlo bez zápachu. Vyštrachal jsem zčásti popsaný školní sešit, otci vzal z vesty plnící pero a hotovil se – plný elánu, ku psaní.
Úmysl byl dobrý, odhodlání velké, což o to, ale hned zpočátku to někde vázlo. Snad nějaký zádrhel nebo co, mumlal jsem si pro sebe. I když jsem znovu viděl modré oči pod záplavou světlých vlasů a bradavky jejích prsů mi v dlaních prudce zabolely za dozoru zvědavých a přimhouřených dvou párů černých očí – Františky a tam té na lavici, s kulatým doktorem coby svědkem v pozadí, nemohl jsem jaksi z fleku. Jestliže jsem spoléhal na světlo z petrolejky, které bývalo mým kamarádem v horečkách z nemocí, když mě bránilo před těžkými a mnohdy zrůdnými sny a jejichž stíny drželo v koutech kuchyně a v šachu, nabyl jsem dojmu – bláhového ovšem, že teď tam drží i potřebná slova pro popsání odpoledního zázraku v podobě oněch tří při jejich příjezdu. ...