ZTRÁTA OSLA - Džalil Mammedguluzade

O titulu:

Satirická novela z muslimského Azerbájdžánu.

edice: Východní edice
název originálu:Danabaš kändinín ähvalatlary
překlad: z azerbájdžánštiny přeložil Tomáš Laně
ilustrace: černobílé ilustrace Petry Marečkové
vazba: brožovaná
formát: 19x12cm, 96 stran
rok vydání: 2008, vydání 1.

Anotace: Ironická a satirická novela z prostředí muslimského Azerbájdžánu, která si bere na paškál náboženský fanatismus a společenskou zaostalost. Novela Ztráta osla se odehrává v prostředí ázerbájdžánské muslimské společnosti, převážně venkovské a negramotné, náležející k šíitské větvi islámu, zároveň však podřízené ruské koloniální správě. Terčem ironie a satiry Džalila Mammedguluzade je především náboženský fanatismus a společenská zaostalost. Ztráta osla je po časopiseckém vydání českého překladu povídky Poštovní schránka v padesátých letech minulého století teprve druhým přímým překladem z ázerbájdžánské literatury do češtiny.

Úryvek:

... U vchodu do zájezdního hostince se srazil s človíčkem v bleděmodré kalikové kazajce, bílých kamaších, s šedivou beranicí na hlavě. Človíček si ho změřil zlobným pohledem a pustil se do něj:

„To je dost, že už jsi tady. Ihned nás musíš zbavit toho neštěstí, které jsi nám uvázal ve stáji. Už toho máme dost. Ať je ten tvůj osel pryč.“

Človíček byl majitel zájezdního hostince. Otočil se a zamířil zpátky do dvora, ale pan Chudajar ho zadržel:

„Počkej, kam jdeš? Jaké neštěstí jsem ti uvázal do stáje? Jistě, osel se nesnese s ostatním dobytkem, ale ten můj je klidný. Co mi to tu vykládáš?“

Ach, nežertuj, proboha!“ zalomil rukama majitel hostince. „Teď na to nemám náladu. Seber si osla a jdi!“

„Řekneš mi aspoň, co se stalo?“ pronesl důrazným hlasem pan Chudajar.

„Co se stalo, co se stalo, člověče? Ukradneš jednomu osla a přivedeš ho do mého hostince. Proč? Co proti mně máš?“

„Blázníš nebo jsi opilý? Proč bych já kradl lidem osly? Na mou duši, moc nemluv, abys nelitoval.“

„Dobrá, dobrá. Tos jiného osla nesehnal? To sis musel přivést zrovna osla Mameda Hasana, abys způsobil takový poprask?“

„Jaký poprask?“

„Ještě se ptej! Přivedeš si osla a zmizíš! Najednou se přiřítí syn Mameda Hasana, že si jde pro osla. Jakpak jsem mu ho mohl dát? Co jsem mu měl, proboha, říct? Kluk tady vyváděl jako pominutý, že se prý zabije, když mu osla okamžitě nepřivedu. Nakonec mi došla trpělivost, zavolal jsem strážníka, ten klukovi nařezal a vyhodil ho.“

„To je škoda, že jsem tu nebyl! Já bych toho kluka, na mou duši, přizabil. Zdravý by se do vsi nevrátil! Žes mne nezavolal...No dobrá, už se stalo. Teď se stmívá a já se nemohu vydat na zpáteční cestu. Zůstanu tu i s oslem. Dnes večer jsem tvým hostem, Karbalaji Džafare.“

„Prosím, prosím, místo máme. Jistě, teď už jet nemůžeš, je úplná tma. Pojď, prosím, ukážu ti pokoj.“

Karbalaji Džafar zavedl pana Chudajara do malé, tmavé komůrky. Škrtl sirkou, rozsvítil malou petrolejku zavěšenou na stěně a vyzval hosta, aby se posadil. Podlahu komůrky zčásti pokrývala rohož, v čele místnosti byly složeny pokrývky a podušky. V koutě stál džbán s úzkým hrdlem, malý džbánek a koště. Špinavé stěny neměly žádné výklenky ani police na ukládání věcí. Pan Chudajar se uvelebil na rohoži, opřel se o složené přikrývky, vytáhl dýmku a začal si ji nacpávat. Po chvíli vzhlédl ke Karbalaji Džafarovi:

„Zapal mi, prosím, Karbalaji Džafare, a posaď se: Popovídáme si trochu.“

Karbalaji Džafar se zul, usedl proti panu Chudajarovi a zapálil mu. Pan Chudajar několikrát zatáhl z dýmky a pravil:

„To jsi mi neměl říkat, Karbalaji Džafare. To jsi mne zasáhl přímo do srdce. Bůh proklínej otce Mameda Hasana. Zostudil mne před lidmi. Jsem už dost starý, ale takou ostudu jsem ještě neměl.“

Natáhl se, aby podal dýmku Karbalaji Džafarovi.

„Ach bože!“ povzdechl si Karbalaji Džafar, vzal dýmku, jednou z ní zatáhl a řekl:

„Máš pravdu, pane Chudajare, ale co má chudák Mamed Hasan dělat? Čím se provinil? Měl jsi mu říct, že si jeho osla půjčuješ, a nemuselo to dojít tak daleko. Mamed Hasan by pak věděl, že sis osla odvedl ty, a neposílal by kluka.“

„Přísahám na tvoje jméno, Karbalaji Džafare, že Mamed Hasan, ten darebák, ten neřád, mi osla sám dal. Nevěříš mi snad?“

„Proč bych ti neměl věřit? Věřím.“

„Při písmu svatém, sám mi ho dal. Cožpak já, starosta tří vesnic, neseženu osla, abych měl zapotřebí krást cizího?“

„Ale vždyť já ti věřím.“

Karbalaji Džafar podal dýmku panu Chudajarovi. Pan Chudajar z dýmky několikrát potáhl a pravil:
„Tak poslyš, Karbalaji Džafare! Jestli se Mamedu Hasanovi nepomstím, nechám si oholit tyhle vousy.“ ...

Tituly podobného zaměření

NA SVIŇU SVĚT - Josef Prokeš

Povídky zaplněné osobitými figurkami. ilustrace:

Naše cena 179 Kč