PROFILY VYBRANÝCH AUTORŮ / L - Q

Liedloffová Jean se narodila a vyrostla v New Yorku. Absolvovala Drew Seminary pro dívky a studovala na Cornell University, ale protože začala cestovat, studium nedokončila. Zlákala ji Evropa a posléze jihoamerické džungle. Vydala se na čtyři expedice do Venezuely k indiánům žijícím jako v době kamenné, což ji posléze přivedlo k přesvědčení, že ,,lidé v západní civilizaci tragicky nerozumí své přirozenosti”. Tato zkušenost ji též donutila radikálně změnit názor na to, co je lidská přirozenost. Po páté expedici, na níž si utvrdila svá předchozí pozorování, napsala Koncept kontinua. Tato kniha byla přeložena do třinácti světových jazyků.

Pro studenty, lékaře, rodiče, psychoterapeuty a širokou veřejnost vede semináře zaměřené na vysvětlení a nápravu osobního odcizení a sociálních poruch a vyučuje psychoterapii založenou na konceptu kontinua.

Žije v Sausalitu v Kalifornii na obytném člunu, kde také nabízí terapeutická sezení.

Tituly v naší nabídce: Koncept kontinua (kategorie Zdravý životní styl - Děti a rodina)

Lovelock James (1919) je britský biolog, který studoval a univerzitě v Londýně a Manchesteru a získal doktorát medicíny. Vyučoval na několika univerzitách v USA a zúčastnil se také výzkumu NASA (mimo jiné hledání života na Marsu). Nyní pracuje jako nezávislý vědec v laboratoři přestavěné ze stodoly v Coombe Hill v anglickém Cornwallu. Je prezidentem Společnosti pro mořskou biologii a členem Královské vědecké společnosti v Londýně. První knihu o Gaii vydal v roce 1979 pod názvem "Gaia : nový pohled na pozemský život", anglicky "Gaia : A New Look at Life on Earth", vydavatel- Oxford University Press. Po deseti letech se k tomuto tématu vrací v knize Gaia. Živoucí planeta.

Tituly v naší nabídce: Gaia (kategorie Příroda - Biologie)

Luna Luis Eduardo, uznávaný badatel na poli šamanského využívání rostlin, pochází z kolumbijské Florencie. Středoškolské a vysokoškolské studium absolvoval postupně v Bogotě, španělském Madridu, v Norsku a ve Švédsku. Na madridské univerzitě studoval filologii a latinskoamerickou literaturu, na univerzitě v Oslu se věnoval farmakologii, ekologii a lingvistice. Kromě toho přednášel na Institutu románských studií při univerzitě v Oslu španělskou a latinskoamerickou literaturu.

Doktorát získal na Institutu srovnávacího náboženství stockholmské univerzity u profesora Ake Hultkrantze, věhlasného odborníka na šamanismus amerických indiánů (v češtině Domorodá náboženství Severní Ameriky. Síla vizí a plodnosti. Praha: Prostor 1999) [zajímavý článek tohoto autora lze najít na internetové adrese http://www.antro.uu.se/Acta/Sample_psycho.html].

V roce 1979 získal místo přednášejícího na Swedish School of Economics and Business Administration v Helsinkách. V letech 1994-98 byl řádným profesorem antropologie na Federální univerzitě svaté Kateřiny v brazilském Florianópolisu. V posledních několika letech působí mj. jako vědecký pracovník Botanického muzea Harvardovy university (od roku 1986) a je rovněž docentem na výše zmiňované škole v Helsinkách, kde také žije. Je spolupracovníkem Guggenheimovy nadace a Linnéovy společnosti v Londýně.

Prováděl terénní etnologické a etnobotanické výzkumy u mestických rostlinoznalců z amazonské části Peru a Brazílie, mezi příslušníky několika domorodých skupin horní Amazonie a členy synkretických církví v brazilském státě Acre. Aktivně se zúčastnil zakládání světoznámé malířské školy Pabla Amaringa v peruánské Pucallpě.

Je autorem či spoluautorem tří knih (kromě Vegetalisma je to společná práce s Pablem Amaringem z roku 1991 Ayahuasca Visions: The Religious Iconography of a Peruvian Shaman; v loňském roce byl spolu se Stevenem F. Whitem editorem zajímavého sborníku vydaného pod názvem Ayahuasca Reader). Fenoménem šamanského poznání rostlinné říše se zabýval i v celé řadě článků publikovaných v prestižních botanických a antropologických časopisech a vědeckých sbornících. Česky rovněž vyšel jeho příspěvek "Šamanismus v Amazonii, ayahuasca, antropomorfismus a přirozený svět" v knize Franze-Thea Gottwalda a Christiana Rätsche (ed.) Šamanské vědy. Praha: Volvox globator 1999).

V současné době je rovněž zapojen do činnosti výzkumného střediska Wasiwaska (více informací na internetové adrese http://www.wasiwaska.org) zabývajícího se interdisciplinárním studiem psychoaktivních rostlin v brazilském Florianópolisu (Research Center on the Study of Psychointegrator Plants, Visionary and States of Consciousness). Kromě toho organizuje odborné semináře a přednáší na několika amerických a evropských univerzitách.

Tituly v naší nabídce: Vegetalismo (kategorie Duchovní literatura - Šamanizmus)

Marek Vlastimil (*1946) je hudebník, hudební publicista a muzikoterapeut, volný novinář, zenový buddhista, lektor a spisovatel. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jednou z vůdčích osobností české alternativní rockové scény (hrál ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam, MCH-band), hrál také s Jakubem Nohou (folk), Zdeňkem Hráškem (jazz) a Emilem Pospíšilem (indická hudba). Od poloviny sedmdesátých let experimentuje s akustickými nástroji a studuje různé etnické nástroje a hudební styly. Koncert jeho skupiny Amalgam na podzim 1979 předznamenal vznik a vývoj etnické a world hudby u nás. Souběžně s hudbou studoval buddhismus, absolvoval pobyty v zenových centrech v Polsku (1978-1981) a Japonsku (1979).

V roce 1986 byl vzat StB do vazby a odsouzen za ,,poškozování zájmů republiky v cizině” za organizování gongového koncertu míru a samizdatovou činnost. Jako jeden z prvních byl v roce 1990 rehabilitován a do prvních svobodných voleb se stal poslancem pro Prahu 2 za OF.

Po roce 1990 začal přispívat do různých novin a časopisů, připravoval čtvrtletník Mana a Baraka a vysílal své autorské pořady o hudbě. V devadesátých letech intenzivně propagoval tibetské mísy a alikvotní zpěv, organizoval první kurzy hry na didžeridu.

V současnosti pořádá kurzy Umění naslouchat a Hudba, zpěv a meditace jako Cesta. Na svých přednáškách a seminářích po celé republice osvětově šíří myšlenku přirozených porodů a všeho, co s tím souvisí a v této oblasti je u nás nepřehlédnutelnou postavou. Své myšlenky na toto a související témata publikuje na svém blogu http://marek.blog.respekt.cz a na dalších internetových adresách.

Do současné doby vydal řadu hudebních CD - Dotek, Mana, Overtone music..., DVD - Za hudbou, Oreade Music, knih - Český zen a umění nasouchat (1994), Hudba je lék (budoucnosti)(1996), Něco v síti, Tajné dějiny hudby (1999), Nová doba porodní (2002), Hudba jinak (2003), Návod na použití člověka (2004), Když už i dalajlama (2006) a Každá maminka je Mozart (2007).

Tituly v naší nabídce: Když už i dalajlama (kategorie Duchovní literatura - Duchovní poselství), Každá maminka je Mozart (kategorie stejná)

MauriacFrançois Charles se narodil 11. října 1885 v silně katolické rodině úspěšného bankéře Jeana-Paula Mauriaca v Bordeaux. Jeho otec však brzy zamřel a Mauriac vyrůstal se čtyřmi sourozenci a matkou u prarodičů.  V roce 1892 začal chodit na školu zřizovanou Mariánským řádem a po dokončení přešel na univerzitu v Bodeaux, na které promoval v roce 1905. O tři roky úspěšně složil zkoušky na univerzitě École Nationale des Chartes v Paříži, ale zůstal zde jen několik měsíců, protože se chtěl naplno věnovat literatuře.

V roce 1909 debutoval sbírkou básní - Spjaté ruce. Od poezie se po čase odklonil a začal psát prózu. V kariéře Françoise Mauriaca se významně odrazili tři francouzští spisovatelé Marcel Proust, Blaise Pascal (matematik a fyzik) a Jean Racine (současník Moliéra). Ve svých raných prozaických dílech považoval Mauriac za důležitý prvek poetičnost textu, protože jedině tak šlo uzavřít všechny prvky do požadovaného žánru díla. Roku 1913 se oženil s Jeanne Lafon a zanedlouho se jim narodil první syn Claude (také známý romanopisec). První světovou válku prožil Mauriac na Balkáně v polní nemocnici Červeného kříže. Po návratu z války se jeho zážitky pochopitelně odrazili i v tvorbě. V roce 1925 opustil válečná témata a využil téma marnosti lásky. Roku 1933 byl François Mauriac zvolen do Francouzské akademie a začal přispívat do deníku Le Figaro, kde ostře napadal rostoucí sílu fašizmu. Koncem 30. let psal Mauriac divadelní hry, ale ty nikdy nedosáhly takových úspěchů jako romány a eseje.

Druhá světová válka byla pro Françoise Mauriaca obdobím skrývání a boje proti německým okupantům. Psal pod pseudonymem Forez, skrýval svoji rodinu a psal články, které byly poté pašovány do Londýna, aby sloužily jako propaganda. Působil také v protifašistickém hnutí La Résistance. Po válce se Mauriac stal příznivcem protikoloniální politiky Charlese De Gaulla. Stavěl se za svobodu Alžírska a Maroka. V roce 1952 získal François Mauriac Nobelovu cenu za literaturu za: pronikavou znalost lidské duše a uměleckou intenzitu, s nimiž v románové podobě tlumočí drama lidského života (citace z odůvodnění Švédské akademie). Roku 1958 byl De Gaullem vyznamenán Velkým křížem čestné legie (toto vyznamenání je udělováno ve Francii od roku 1802 za vojenský, vědecký, kulturní nebo společenský přínos celé Francii). V polovině 50. let působil v deníku Bloc-notes, kde získal velkou popularitu, a koncem napsal rozsáhlou životopisnou esej o De Gaullovi.

François Mauriac byl moderním romanopiscem, který neměnil charaktery postav ve svých dílech na základě událostí, ale ponechával je takové, jakými byly na počátku. Tím se lišil od většiny tehdejších spisovatelů, kteří svoje hrdiny stále zakládali na romantickém stylu, kdy se podstata člověka změní uvědoměním chyb. François Mauriac zemřel 1. 9. 1970 v Paříži a je pochován na hřbitově Vémars, Val dOise.

Poezie:
Básnické sbírky:
Mains jointes – 1909, (Sepjaté ruce)
Adieu á l´adolescence – 1911 (Sbohem dospívání)

Próza – romány:
Ve 20. letech vycházejí Mauriacovy nejlepší romány.

Le Baiser au lépreux – 1922 (Polibek malomocnému), česky 1926, 1972 ve výboru Příběhy lásky a nenávisti – o míjení se se vzájemné přitažlivosti a citu.

Genitrix – 1923, česky 1972 – o deformaci mateřské lásky v touhu ovládat a vlastnit.

Le Desért de l´amour – 1925 (Poušť lásky), česky Pustina lásky – 1926, 1972., opět téma nesouladu citů, kdy jeden miluje, druhý je jeho láskou obtěžován.

Thérese Desqueyroux – 1927 (Tereza Desqueyrouxová), česky 1972. Neshoda a neschopnost komunikace mezi manželi vede mladou ženu až k pokusu o zabití.

Romány ze 30. let:
Le Noeud de Vipéres – 1932 (Klubko zmijí), česky 1963,1972
Le Mystére Frontenac – 1933 (Tajemství Frontenaků), česky 1993
La Finmde la nuit – 1935 (Konec noci)

Le Romancier et ses perpersonnages – 1933 (Romanopisec a jeho postavy), esej
Souffrances et bonheur du chrétien – 1931 (Utrpení a štěstí křesťana), esej

Asmodée – 1937 (Asmodeus), hra

Další romány:
Les Anges noirs – 1936 (Černí andělé)
Les Chemins de la mer – 1939 (Cesty k moři), česky 1947, 1961

La Pharisienne – 1941 (Farizejka), česky 1948. Portrét Brigity Pianové, která je manipulátorkou osudů dalších postav a svůj úsudek o nich nadřazuje nad skutečné dobro.

V 50. letech vycházejí kratší romány:
Le Sagouin – 1951 (Umouněnec), česky 1983
Galigai – 1952, česky 1981
L´Agneau – 1954 (Beránek), česky 1978 - se společným tématem oběti.

Un Adolescent d´autrefois – 1969 (Mládenec ze starých časů), česky 1976. Autobiografie, poslední autorův román.

Tituly v naší nabídce: Tajemství Frontenaků (kategorie Beletrie - Romány, novely, povídky)

Mendelsohn Robert S., Dr. (1926-1988) byl americký pediatr s více než třicetiletou praxí. Vyučoval na lékařské fakultě Northwestern University a byl docentem pediatrie a komunitního zdraví a preventivního lékařství na lékařské fakultě University of Illinois. Ostře kritizoval pediatrickou a porodnickou praxi, vystupoval proti plošnému očkování a rutinním rentgenovým vyšetřením. Za svou práci získal řadu ocenění.

Tituly v naší nabídce: Jak pečovat o zdraví dítěte...navzdory vašemu lékaři (kategorie Zdravý životní styl - Děti a rodina)

Musílek Petr (nar. 1945 v Chotěboři) je na kulturně-literární scéně aktivně činný již od 60.let. Spoluzakládal pardubický poetický soubor Divadélko ironie, působil v pražském pořadu ,,Pranýř” organizovaném Eduardem Pergnerem a do roku šedesát devět v rozhlasových pořadech a v poetické vinárně Viola, je zakladatelem poetického divadla SONDY a stejnojmenného samizdatového časopisu.

V současnosti organizuje sérii pravidelných pořadů a besed, spolupracuje s Festivalem fantazie, pomáhá se vznikem pardubického střediska Obce spisovatelů a dal vzniknout vlastnímu letnímu festivalu s názvem Literární Vysočina.

Vydal básnické sbírky Tichý svědek (1981), Věci našeho života (1989), Cesta k šípku a Ztráta tíže (2006).

Autorovým životním postojem je odmítání střetů s opačnými životními tendencemi. Tento nikam nevedoucí zápas nahrazuje úsilím o vytváření ostrůvků pokoje a tolerance. Jak dalece je tato snaha účinná, ukáže podle něho čas, který je nejspravedlivějším soudcem našeho úsilí i našich životů.

Tituly v naší nabídce: Medaile za vytrvalost (kategorie Beletrie - Romány, novely, povídky)

Nevrlý Miloslav, RNDr. se narodil 29. 10. 1933 v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium (1944 - 1952) a přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity Karlovy (obor zoologie, promoce roku 1957, rigorózní zkouška a titul RNDr. roku 1969). Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení.

Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám. Profesně se zabýval nejen např. studiem tamní zvířeny netopýrů, ale i obecnou historií tohoto pohoří, o kterém napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků (cca 450) ukrytých v kopcích. Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konservátora státní ochrany přírody a krajského konservátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jako hlavní autor se rozhodující měrou podílel na koncepci a tvorbě Turistického průvodce Jizerskými horami. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. Napsal tyto knihy:

• Kniha o Jizerských horách

• Karpatské hry

• Chvály Zadní země (o krajině Českého Švýcarska)

• Nejkrásnější sbírka (o chráněných územích a národních parcích Čech a Slovenska)

• Zašlá chuť morušek (o krajině Krkonoš)

• Větrné toulání (povídky a kratší texty z knih a časopisů)

• Kryštofovo údolí - putování časem a krajinou"

• Libereckým krajem"

• Podivuhodné chvíle se Sluneční písní

• Tři iseriny" (spoluautor)

• Album starých pohlednic Lužických hor a Ještědu (spoluautor)

• Kouzelný český ráj" (spoluautor)

• Jizerské hory" (spoluautor)

V novinářské anketě Osobnost Liberecka získal v roce 2003 hlasováním veřejnosti druhé místo. Je od roku 1961 ženatý, má tři děti a jedenáct vnuků.

Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 12. skautský oddíl. V letech 1970 - 1989 jako činovník (později předseda) Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku. Je znám pod přezdívkou Náčelník.

Tituly v naší nabídce: Chvály Zadní země (kategorie Zájmová literatura - Cestopisy a průvodce), Karpatské hry (kategorie stejná)

Nyanatiloka Thera se narodil jako Anton Walther Florus Gueth roku 1878 v německém Wiesbadenu. V roce 1904 se stal prvním kontinentálním Evropanem, který byl ordinován na buddhistického mnicha (bhikkhu). V roce 1911 založil v Polgasduwě na Cejlonu tzv. "Ostrovní poustevnu" jako útočiště pro evropské mnichy. Během svého života pobýval v mnoha zemích včetně Barmy, Indie, Japonska a Číny. V roce 1951 se jako jeden z mála západních mnichů zúčastnil 6. buddhistického koncilu v Barmě. Nejdelší část svého života strávil na Srí Lance (Cejlonu), kde v roce 1957 zemřel. Mezi jeho žáky patřili Nyanaponika Thera a první český bhikkhu Nyanasatta Thera.

Z jeho rozsáhlé literární tvorby zde budiž zmíněno alespoň Slovo Buddhovo či Průvodce Abhidhamma-pitakou a německé překlady Anguttara-nikáji, Visuddhi-maggy a Otázek krále Milindy.

Tituly v naší nabídce: Buddhistický slovník (kategorie Duchovní literatura - Východní nauky)