JÁKOBŮV ŽEBŘÍK - Malgorzata Kowalczyk, Petr Poslední

O titulu:

Poválečná polská literatura na čtyři etapy.

podtitul: Polská literatura v letech 1945–1969
vazba: pevná bez přebalu
formát: 24x17 cm, 416 stran
rok vydání: 2008, vydání 1.

Anotace: Unikátní česko-polská dvojice spoluautorů přichází s projektem v českém kontextu rovněž unikátním: přinejmenším v období po roce 1989 se dosud neobjevila syntetická práce mapující dějiny polské literatury od konce 2. světové války. Tato kniha objasňuje a interpretuje vývoj literatury našich severních sousedů v letech 1945-1969. Zkoumané období je v publikaci rozděleno do čtyř etap. V každé z nich autoři pojmenovávají převažující názorové proudy, tematiku a žánry, analyzují a interpretují stěžejní díla výrazných osobností poezie a prózy v polské „vlasti“ i v exilu. Pozornost je věnována i institucím umožňujícím plnohodnotný rozvoj „literární kultury“, jako jsou časopisy a nakladatelství, jejich koncepce a názorové spektrum jimi prezentované. Nabízející se možnost srovnat dobové iluze, „ztráty a nálezy“, úspěchy i prohry polské s českými je zajímavou výzvou nejen pro české polonisty či studenty polonistiky nebo bohemistiky, ale i pro kteréhokoli hlubšího zájemce o to, co autoři označují pojmem literární kultura.

Úryvek: ...Z mladších autorů zaujímá mezi tradicionalisty významné místo Wislawa Szymborska. Na rozdíl od prorežimní angažovanosti v někdejším debutu se nyní ve sbírkách Volání na Yetiho (Wolanie do Yeti, 1957) a Sůl (Sól, 1962) zaměřuje na zdánlivě banální události všedního života svých současníků nebo píše fiktivní dialogy s oživlými věcmi a personifikuje zvířecí postavy. Uměle vytvářené „rozhovory“ ovšem představují pouze formální záminku k tomu, aby v návaznosti na konceptuální barokní concetta nebo osvícenská podobenství mohla významově zpochybňovat „zdravý rozum“, interpretační klišé, stereotypní postoje, tolik šířené buď masovou kulturou, nebo povrchními pseudovzdělanci, aby improvizovala „na dané téma“ prostřednictvím textů, sestávajících z různých „úryvků“ a tvořících ironickou koláž. Szymborska – jak toukazuje třeba báseň Konkurs na mužskou krásu (Konkurs piekności meskiej) ze sbírky Sůl – míří svými verši na kulturní vzorce konzumní společnosti a obnažuje jejich skrytou prázdnotu:

Od szczek do piety wszedl napiety.

Oliwne na nim firmamenty.

Ten tylko moze być wybrany,

kto jest jak strucla zasuplany.

Z niedźwiedziem bierze sie za bary

groźnym (chociaz go wcale nie ma).

Trzy niewidzialne jaguary

padaja pod ciosami trzema.

Rozkroku mistrz i przykucania.

Brzuch ma w dwudziestu pieciu minach.

Bija mu brawo, on sieklania

na odpowiednich witaminach

Szymborska budí oprávněnou pozornost tím, jak mezi tradicionalisty ojediněle pozoruje svět „ze žabí perspektivy“. Zdánlivě jenom „přízemní pohled“ ovšem povyšuje do roviny obecné lidské zkušenosti, kde nikdo nevystačí s hotovými pravdami a recepty.  ...