BÁSNICKÁ ŘEČ – Owen Barfield

O titulu:

"Posvátná kniha" jedné literární generace, k níž patřili J. R. R. Tolkien a C. S. Lewis.
____________________________________________________________________________________________________

podtitul: Studie o významu
edice: Literární věda
název originálu: Poetic Diction
překlad: Milan Horák a Adam Borzič
vazba: brožovaná
formát: 20,5x14,5 cm, 192 stran
rok vydání: 2015, vydání 1.
____________________________________________________________________________________________________

Anotace: Jen stěží lze najít českého čtenáře, který by neznal Pána prstenů nebo Letopisy Narnie. Jméno Owena Barfielda, bez něhož by tato díla pravděpodobně nebyla nikdy vznikla, je však v českém prostředí téměř neznámé. Přitom to byl právě Barfield, kdo rozhodující měrou přispěl ke zformování volného filosoficko-literárního sdružení Inklings, k němuž od počátku náležel jeho celoživotní přítel C. S. Lewis a později též J. R. R. Tolkien. Právě Barfieldova pohádka Stříbrná trubka přivedla Tolkiena k tomu, aby se pokusil psát příběhy pro děti, a Básnická řeč ho vyzbrojila pohledem, který mu pomohl oslovit novou mýtotvorbou celý svět. C. S. Lewis označil Barfielda za nejlepšího a nejmoudřejšího ze svých neoficiálních učitelů a své Letopisy Narnie věnoval Barfieldově dceři Lucy, která ho inspirovala k postavě hlavní hrdinky.
V Básnické řeči dostává český čtenář do ruky knihu, jež zahájila epochu nové literární fantazie, epochu nového hledání celistvosti, která by obsáhla vědu i víru, zachytila věcnou dovednost i uměleckou tvorbu, nasytila rozum i srdce. Slova Howarda Nemerova, nositele Pulitzerovy ceny za poezii a několika dalších prestižních literárních ocenění, který označuje Básnickou řeč za „posvátnou knihu“ své básnické generace, nejsou nadsazená. „Máme dost zajímavých autorů, ale Owen Barfield se nespokojuje s tím, že je zajímavý,“ říká Saul Bellow, nositel Nobelovy ceny za literaturu: „Jeho předsevzetím je pomoci nám na svobodu."
____________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

... Poezie jakožto trvalý přínos, jakožto obohacení naší duše, je něco jiného. Když totiž pronikne tak hluboko do naší bytosti, nezajímá nás už její řeč. V tomto stádiu řeč posloužila svému cíli a může být zapomenuta. Jestliže se totiž vracíme, abychom láskyplně prodleli u výjimečné formulace nějaké básnické pasáže, jejíž tresť je nám již delší dobu vlastní a jejíž duch se stal součástí každého našeho bdělého okamžiku, nečiníme tak snad právě proto, že chceme znovu zažít ono rozechvění, které jsme zažívali, když jsme se poprvé dostali k tomuto pokladu? A jak si naše rty špitají dobře známá – nebo také již dávno zapomenutá – slova, pokoušíme se, ať již záměrně či nikoli, odevzdat se rozpoložení mysli, které jsme zakoušeli, než jsme si je osvojili. Proč? Protože instinktivně víme, že máme-li pocítit potěšení, musíme zažít změnu. Ani věčný den, ani věčná noc nemohou osvěžit zemi rosou, nýbrž pouze přechod noci v den a dne v noc.

...

Tituly podobného zaměření

PSANÝ HLAS – Ondřej Skovajsa

Srovnávací interpretace dvou základních děl

Naše cena 268 Kč

DRAMATA JAZYKA – Jiří Studený

Propojení literární teorie s tvůrčím psaním.

Naše cena 224 Kč

MOŽNOSTI ČETBY – Ivo Říha

Jak ovlivnilo očekávání kladené na české

Naše cena 224 Kč