POROD V PROMĚNÁCH ČASU A KULTUR – Alena Lochmannová, Martin Soukup a kolektiv

O titulu:

Porod je sám o sobě na kultuře nezávislým jevem, v různých časech a kulturách však vznikají „zaručeně správné“ představy o tom, jak mají lidé přicházet na tento svět.
______________________________________________________________________________________________________________________________________

ilustrace: černobílé fotografie
vazba: pevná bez přebalu
formát: 21x14,5 cm, 272 stran
rok vydání: 2022, vydání 1.
_________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:
V pánvi řeky Sepik na Nové Guineji stačilo k rozhodnutí o osudu čerstvě narozeného dítěte slovo muže: „umýt“, nebo „neumýt“. Kniha otevírá téma porodu jako sociálního a kulturního jevu. Porod je sám o sobě na kultuře nezávislým jevem, v různých časech a kulturách však vznikají „zaručeně správné“ představy o tom, jak mají lidé přicházet na tento svět. Kolektivní monografie Porod otevírá témata kulturní tvárnosti porodu, zároveň ukazuje limity kulturního konstruktivismu. Kromě smrti, kdy ze světa odcházíme, neexistuje silnější téma, než jak na svět přicházíme.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:
Na břehu řeky byl vystavěn domek z rákosí, do nějž přivedli rodičku. Ležela o samotě a o hladu; posléze se ozýval křik. Ve chvíli, kdy dostoupil vrcholu, "čarodějové" boudičku zapálili. Zanedlouho z kouře a hořící slámy vyběhla maminka s narozeným miminkem, skočila do říčky, přebrodila ji, přeplavala na druhou stranu a ještě zpět! Od žen převzala koš na vykoupané robátko, vzala si lopatku a šla do lesa sbírat jedlé hlízy... Tvářila se prý, takhle záhy po porodu, i vesele.
  "Zato uboze vypadal její manžel. Ležel na lůžku a zle naříkal. Všichni obyvatelé se nahrnuli do domku a tišili ho. Dověděl jsem se, že je těžce nemocen. Srdcervoucně plakal a naříkal, že i já sám jsem se dal napálit a šel mu zkoušet pulz a prohlížet mu jazyk. Moje péče byla všemi i samým pacientem velmi oceněna, ač to odporovalo indiánským zvyklostem. Předně jsem nikdy neslyšel indiána naříkat, ani když šlo o velice bolestné rány - a za druhé nesvěřil by se neznámému kouzelníku, tím méně bělochu. Bylo zřejmé, že celá ta simulace měla někoho napálit. Ale koho? Všichni přítomní - a byli mezi nimi i zkušení starci - dělali, jako by tomu podvodu věřili," popisoval Frič coby očitý svědek jihoamerické zkušenosti.
  Šlo o takzvané kuvade; ve starší české literatuře známé i jako kuváda podle francouzského couvade - tedy imitované těhotenství či porod otcem a s tím související rituály, omezení či projevy, jež měly dle některých teorií ochránit oba rodiče i dítko od zlovolných sil anebo je připravit na nové sociální role.

Tituly podobného zaměření

KAŽDÁ MAMINKA JE MOZART - Vlastimil Marek

 

Naše cena 189 Kč

skladem

KONCEPT KONTINUA - Jean Liedloffová

 

Naše cena 178 Kč

skladem