ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Zájmová literatura» JAK (NE)PŘESADIT STARÝ STROM – Hana Vojtová
Koncept péče o seniory naplněný úctou, respektem a láskou.
_________________________________________________________________
ilustrace: černobílé kresby Lukáš Vojta, barevné fotografie Karel Rabenhaupt
vazba: pevná bez přebalu
formát: 25,5x21,5 cm, 232 stran
rok vydání: 2018, vydání 1.
__________________________________________________________________________________________________________________________
Anotace:
Kniha vám na začátku pomůže pochopit a snad přijmout myšlenku Konceptu Smyslové aktivizace „úcty, respektu a lásky“. Přijmout ji jako světlo, které musíte nést dál, těm, kteří na něj čekají starým a nemocným lidem.
Druhá kapitola nese název „domov můj“ a provede vás vaším domovem, aby vás dovedla k uvědomění si, jak vnímáte svůj domov očima, co vidíte? Jak voní váš domov? Co všechno a koho v něm slyšíte? Koho a čeho se můžete dotýkat? A pak se zamyslíme nad tím: Co všechno se pro starého člověka v domově seniorů náhle změní? Jak se změní vůně, zvuky a lidé, koho se mohou ještě dotýkat?
Třetí kapitola vás provede stěhováním. Starý člověk je jako starý strom, který nelze přesadit, nelze jej násilně vytrhnout s jeho kořeny. Mladou rostlinu snadno vytrhnete a přesadíte, má tenký kořen a umí se přizpůsobit novým podmínkám, v nové půdě znovu zakoření. Čím je ale starší kořeny sílí a není tedy snadné vytrhnout ji s kořeny, tím byste jich mnoho přetrhali, strom by přišel o svou stabilitu. Nepomůže ani sebelepší půda, tím jsou myšleny luxusní domy, ani živá voda v podobě mnoha léků nezajistí, že strom přežije, protože až vyčerpá zbytek ze svých zásob, uschne, člověk umírá. A tak nemůžeme člověka vytrhnout z jeho domova, musíme vzít spolu s ním vše, co ho obklopuje, spolu s těmi, které má rád a s tím vším ho citlivě přesunout. Nechceme seniora jen přestěhovat, ale pomoci vytvořit domov.
„Nemějte obavu z toho, že si senior vezme do domova příliš mnoho věcí, spíše se zamyslete nad tím, do kolika málo věcí se život seniora náhle vměstnal.“
Čtvrtá kapitola je o tom, jak nebýt vlkem. Koncept pečujícího učí, aby přeladil a naladil se na to, co nám senior říká, jak se asi cítí, když volá maminku nebo své děti? Nová frekvence vám pomůže odhalit, že nechce oživit svou matku, ale možná potřebuje dotyk, ten skutečný lidský dotyk, možná mu chybí láska, možná se nemá komu svěřit. K úvahám potřebujme rozum, k tomu, abychom poznali pocity druhých, potřebujeme šestý smysl, a tím je naše srdce.
Pátá kapitola ukáže, Jak najít oázu těla i duše, jak podnítit to uvnitř člověka, jak ho podnítit k reakci – k vlastní aktivitě – k účasti na vlastním životě. Budou to jenom ty činnosti, které dělal rád, u kterých mu bylo dobře a s lidmi, které má rád. Ukáže, jak smyslovými podněty v péči, a při aktivizaci trvale stimulovat mozek k činnosti:
Jakým způsobem znovu připomenout slova a jejich význam.
Jak je propojit do souvislostí - co se s tím dá dělat a proč bych to měl dělat, aby senior prožil výsledek své práce a pocítil smysluplnost.
Navíc aktivizací připomenuté dovednosti vracíme do péče a do jejich života, aby pocítili svou samostatnost a soběstačnost.
Další kapitoly ukazují principy cílené aktivizace: připravené prostředí, aby se se senior přirozeně orientoval – co budeme dělat. Vysvětlují používání přírodních materiálů, s cílem podnítit přirozenou orientaci v ročním období. Objasňují, jak podnítit seniora ke komunikaci, nebo k činnosti.
Osmá kapitola je o tom, jak může pečující pomoci a zůstat na blízku člověku v posledních chvílích, jak do svého života a teprve pak do péče o druhé přijmout nevyhnutelný fakt lidského odcházení. Co udělat proto, aby člověk který k nám přišel také s úctou respektem a láskou odešel.
Devátá kapitola mapuje proces vzdělávání a zavedení Konceptu do geriatrického zařízení.
________________________________________________________________________________________________________________________
Úryvek:
Domov můj
„Jak se Vám daří, paní M.?“ To je jedna z prvních otázek, kterou při setkání v rámci Smyslové aktivizace pokládám. Tímto jednoduchým dotazem se snažím odkrýt aktuální pocit člověka, se kterým se právě setkávám, a také mu dávám najevo, že se o něj zajímám a teď tady jsem jen pro něj.
„Daří se mi dobře. Je to lepší, než to bylo na začátku. A tak doufám, že až se ještě vylepším, půjdu zpátky domů.“ To jsou ty chvíle, které mě překvapí. Jak odpovědět, když vím, že teď je její domov v domově seniorů a tam domů již nepůjde? Nechci lhát a dávat planou naději v návrat domů. Nechci ani vzít naději a uhasit malý plamínek v srdci člověka, který doufá, že se vrátí domů. Dívám se jí dlouze do očí a v duchu přemýšlím, co říct. Chvíli pohled opětuje a pak očima uhýbá. Dívá se, co je připravené na stole, a ptá se: „Co budeme dneska asi dělat?“
Tentokrát to paní M. vyřešila za mě. Uhnula pohledem a dala mi najevo, že se o tom nechce dál bavit a nečeká na mou odpověď. Možná, že ji nečeká právě teď a tady, nebo nechce dál mluvit před ostatními. Nikdy však na tyto věty nezapomínám. V klidu se k nim vracím a přemýšlím, rozebírám, co mi chtěla říci. Znovu si vybavuji její tón hlasu, intonaci, pohled očí. Vzpomínám, co mi asi chtěla říci beze slov. Možná něco jako: „Co ti ostatní, co tu kolem sedí, o tom ví? A co o tom asi tak víš ty? Víš o mé rodině to, co vím já? Víš vůbec, jaké to je, když chceš jít domů a oni tě tam nechtějí?“
...