ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Cizojazyčná literatura» EXPEDICE PEKING 40.000 KM 2. ČÁST - Petr Hošťálek
Z Pekingu do Paříže v sedle motocyklu.
podtitul: Z Pekingu do Paříže
ilustrace: černobílé i barevné fotografie
vazba: pevná bez přebalu
formát: 24x17 cm, 173 stran
rok vydání: 2008, vydání 1.
Anotace: Cestami a necestami v sedle motocyklu Kawasaki W 650 z Pekingu přes mongolskou step a ruské dálavy až do Paříže po stopách historického závodu Peking-Paříž.
Úryvek: ... Na výpadovce kupuji nezbytnou zmrzlinu, taky láhev kvasu a pak beru pořádně za plyn. A vzápětí ho zase ubírám! Silnice je tu zatraceně špatná, což mi ten policajt na rozloučenou říkal. Tvrdil, že po ní nedávno jel a že průměr padesát za hodinu na ní udělat nedokázal. Že to nejde. Dávám mu za pravdu.
Asi čtyřicet kilometrů za městem mi dochází benzín. Sahám pod nádrž a přepínám na rezervu. A uvědomuji si, že benzínku jsem míjel asi před kilometrem a že bude možná líp se ten kousek vrátit. Tak se otáčím přes silnici a najednou to lupne, motorka se nakloní k sajdě a mně je jasné, že zas někde něco prasklo! Ovšem. Tentokrát přední horní oko sajdkáru. Snad jen krokem se ploužím zpátky. Autodílnu tu nemají, ale za kioskem benzínky je aspoň čistý betonový plácek, kam je možné naskládat všechno, co musím ze sajdy sundat, abych se dostal k potřebnému nářadí. Oko, které uletělo, je naštěstí stejné s tím, co mi sehnali kluci ze zkušební dílny v Irbitu. A prasklý zbytek závitu, který ve šroubení zůstal, jde vytočit pouhou rukou. Mám jako obvykle štěstí. Nové oko je natočeno v mžiku, jen trošku upravuji zašroubováním délku šikmé vzpěry. Za půlhodinku jsem hotov i s vypitím vychladlého kafe a pokecáním se dvěma šoféry, kteří sedí venku a očumují, co dělám.
Slunce pomalu zapadá a já až sem ujel jen 116 kilometrů. Někdy se toho prostě moc ujet nedá, ačkoli má člověk velké plány a celý den maká, až se z něho kouří. I Borghese měl občas pocit, že se proti němu spikla celá Sibiř!
Zajíždím doprava do kopců, po hodně rozbité horské cestě. Jedu po ní daleko, točím to nahoru kolem nějakého bývalého lomu, který je plný odpadu a pak až ke kraji lesa pokroucených borovic. Je tu krásně, stromy voní, jen stan musím stavět na dost šikmé ploše. Bud v noci určitě ujíždět i se spacákem dolů a furt se kvůli tomu budit. Ale lepší flek, kde by se zároveň dal slušně postavit stan i motorka, tu najít nejde, tak to tak nechávám. A kromě toho už je taky tma...