ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Cizojazyčná literatura»ve slovenštině » KDYŽ UŽ I DALAJLAMA - Vlastimil Marek
Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také v sadě "Zamyšlení Vlastimila Marka" s knihou Každá maminka je Mozart za zvýhodněnou cenu, více zde
_________________________________________________________________________________________________________
O knize:
Fejetony o duši, mozku a pozitivním přeprogramování.
černobílé fotografie: autor
vazba: brožovaná
formát: A5, 177 stran
rok vydání: 2006, vydání 1.
________________________________________________________________________________________________________
Anotace: Známý hudebník, muzikoterapeut, buddhista, lektor a spisovatel píše fejetony o době, duši, o mozku - jak jej lze pozitivně ,,přeprogramovat”, a o mnohém dalším. Jak sám napsal:
,,Věnováno všem upřímným a vytrvalým hledačům jakkoli skrytých duchovních metod jak poznat sebe sama a své potenciály a jak nalézt svou skromnou roli ve stále rychleji se měnícím světě na přelomu dějin. Žijeme a (in)formujeme bezprecedentní dobu: na nás také záleží, jaká bude budoucnost.”
Úryvek: ...Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje. My všichni ostatní ale přece cítíme, že svět se velmi rychle mění, a zatímco instituce, politici, rozčílení šéfové, neschopné úřednice, nebo dokonce naše děti či partneři tvrdohlavě brzdí naše plány a představy, někam se vytratil smysl našeho a jejich konání. Nebo že by ,,vina” byla i na naší straně?
Obnovili jsme ranní meditační chůzi po Karlově mostě. Jednou za čas, v sobotu ráno, v čase východu slunce, vyrážíme od schodů na Kampu směrem k východu, až téměř k poslední soše na staroměstské straně mostu. Mimochodem, obě tato místa jsou nad pozitivními zónami, což naznačuje, že nejen datum založení mostu, ale i jeho tvar a místo nejsou náhodné.
Co se v těle a mysli člověka, pomalého chodce, děje, když takto vědomě zpomalí? Začátečník asi má pár desítek minut potíže s koordinací dechu a kroků, s koncentrací do oblasti pupku a s pozorností, či případně dokonce s pokřiky a malými slovními provokacemi kolemjdoucích. Jde ale jen o to znovu a znovu prostě vykročit, nadechnout se, vykročit, vydechnout. Nenechat se vyrušit. A užívat si. Buddhisté tvrdí, a mají pravdu, že každý krok může být, nejen v tom duchovním slova smyslu, začátkem zcela nového života.
Jak se zpomaluje a vybalancovává tělo, zklidňuje se i mysl. Jak se zklidňuje mysl, začínají se měnit úhly, pod kterými chodec vnímal či vnímá svět kolem sebe. Zpočátku se hlavou honí nepřetržitý proud myšlenek (nic proti nim, tady jde o vymanění se z následných emočních copánků, na každé takové myšlence napletených), ale občas se na hladině mysli vynoří jakési mžikové vědomí zklidněnosti a pohody. Začátečník se trochu lekne, co se to děje, a tím si hladinu mysli samozřejmě rozčeří do obvyklosti, ale další krůčky tělo i mysl opět spolehlivě zklidní.
Po Karlově mostě to v tomto ,,tempu” trvá něco přes hodinu. Východ slunce (čas ,,na okraji” noci a dne) a jakási neprobuzenost poskytuje celou řadu následných vjemů a pocitů. Chodec se postupně naučí, jaksi ,,na okraji” běžného vědomí, nekomentovat a začne si všímat třeba detailů dláždění tak, jak je nikdy neviděl (víte, že na mostě zůstaly stopy po bagru, který v době záplav shora rozbíjel velké kusy chat a staveb, které by mohly poškodit pilíře?). Všimne si jiného chování holubů, pejsků či racků, zamiluje se do hukotu a postupného vylaďování zvuku Vltavy. Smysly se jakoby rozostří, aby následně pomalý chodec s překvapením zjistil, že ,,paradoxně” slyší, vnímá, a dokonce i cítí překvapivě víc a hlubinněji.
Samozřejmě že se vždy přihodí něco, co tuhle dokonalou meditaci v chůzi naruší. Tedy jen v tom prvním okamživiku. Později tyto příhody meditativní chůzi spíše dodají šťávu. Minule mi svítila vpředu čínská nevěsta v bílém, kterou její ženich, fotograf, celou hodinu trápil v relativním chladu ve stovkách různých póz na pozadí Hradčan (naštěstí měla obuty botasky), pobavil mne anglicky hovořící umělecký fotograf režírující hocha v cylindru a dívku v červenkavých nadýchaných šatech se závojem na tváři a slunečníkem v téže řvoucí barvě (co to je, divil jsem se, snad nějaké cvičení?). A rád vzpomínám, jak jsme jednou vzbudili opilce, který nás nakonec předběhl se slovy: ,,Už to mám! Vy v něco věříte, že?”
Jde o to, aby si tělo a mysl (a hlavně způsob vnímání) zvykly na jiné tempo. Na jiný, tedy pomalejší, a v důsledku toho kvalitnější způsob existence - chcete-li, na jiný program. Právě a často jen při hodince takovéto chůze člověku často ,,dojde”, že svět (a tedy i sebe a svou roli v něm) lze vnímat docela jinak. Ne jako obvykle stále rychleji, klipověji, útržkovitěji, povrchněji, ale spíše a postupně do hloubky, ke kvalitě. Už klasičtí mudrcové hovořili v této souvislosti metaforicky o rybce, která náhodou vyskočí nad hladinu vody v akváriu a s obrovským překvapením zjistí, že to, co považovala za jeden jediný možný svět, je jen jedno akvárium. Její myšlení prodělalo revoluční objev. A tak začne skákat častěji a její myšlení se změní. Zmoudří. Má totiž přinejmenším více informací a z více úhlů.
Skeptici a obvykle (negativně) myslící a vnímající spoluobčané okamžitě namítnou, že rybka spíše vypadne na podlahu a chcípne. Jenže ti nikdy nezkusili skutečnou meditaci (třeba v chůzi). Nezažili záplavy štěstí po celém těle, objev vlastní duchovnosti a dokonalosti existence a vše pronikající radosti z vdechu a výdechu. Navíc jim nedochází (mají mozek zablokovaný povrchním, racionálním lineárním myšlením), že i oni jsou potomci jedné před miliony let zvědavé rybky.
Když člověk (třeba právě díky pomalé chůzi) objeví, že myslet, vnímat a žít lze jinak, začal tím takovou malou revoluci svého myšlení. Pak stačí jen pokračovat (proto je dobré chodit alespoň hodinku v jednom kuse), přirozeně prodlužovat okamžiky vypnutého vnějšího programu ega (racionality, Karla či Marie) a naučit se ,,meditovat”, tedy čistit mysl. Tak jako si čistíme boty, šaty, zuby, lze čistit i mysl.
S tím, jak se postupně, doslova krok za krokem, mění (i když zpočátku jen na pár okamžiků) vnímání, mění se i hodnotový žebříček. Člověk, pomalý chodec, objeví, a vydrží-li, i nacvičí ,,jiné” (pravohemisférové, holistické, paralelní) myšlení. Začne vidět věci a jevy v souvislostech. Začne objevovat, že někde uvnitř sebe sama toho má (například moudrosti, vědění, soucitu, lásky) daleko víc, než si myslel a než mu řekli. ...
Profil autora: Vlastimil Marek (*1946) je hudebník, hudební publicista a muzikoterapeut, volný novinář, zenový buddhista, lektor a spisovatel. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jednou z vůdčích osobností české alternativní rockové scény (hrál ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam, MCH-band), hrál také s Jakubem Nohou (folk), Zdeňkem Hráškem (jazz) a Emilem Pospíšilem (indická hudba). Od poloviny sedmdesátých let experimentuje s akustickými nástroji a studuje různé etnické nástroje a hudební styly. Koncert jeho skupiny Amalgam na podzim 1979 předznamenal vznik a vývoj etnické a world hudby u nás. Souběžně s hudbou studoval buddhismus, absolvoval pobyty v zenových centrech v Polsku (1978-1981) a Japonsku (1979).
V roce 1986 byl vzat StB do vazby a odsouzen za ,,poškozování zájmů republiky v cizině” za organizování gongového koncertu míru a samizdatovou činnost. Jako jeden z prvních byl v roce 1990 rehabilitován a do prvních svobodných voleb se stal poslancem pro Prahu 2 za OF.
Po roce 1990 začal přispívat do různých novin a časopisů, připravoval čtvrtletník Mana a Baraka a vysílal své autorské pořady o hudbě. V devadesátých letech intenzivně propagoval tibetské mísy a alikvotní zpěv, organizoval první kurzy hry na didžeridu.
V současnosti pořádá kurzy Umění naslouchat a Hudba, zpěv a meditace jako Cesta. Na svých přednáškách a seminářích po celé republice osvětově šíří myšlenku přirozených porodů a všeho, co s tím souvisí a v této oblasti je u nás nepřehlédnutelnou postavou. Své myšlenky na toto a související témata publikuje na svém blogu http://marek.blog.respekt.cz a na dalších internetových adresách.
Do současné doby vydal řadu hudebních CD - Dotek, Mana, Overtone music..., DVD - Za hudbou, Oreade Music, knih - Český zen a umění nasouchat (1994), Hudba je lék (budoucnosti)(1996), Něco v síti, Tajné dějiny hudby (1999), Nová doba porodní (2002), Hudba jinak (2003), Návod na použití člověka (2004), Když už i dalajlama (2006) a Každá maminka je Mozart (2007).