CESTA ŠAMANA - Michael Harner

O titulu:

Základní kniha o praktikování šamanismu.
_________________________________________________________________________________________________________

podtitul: Jak probudit svůj vnitřní potenciál
edice: Religio
název originálu: The Way of the Shaman
překlad: z angličtiny přeložil Gato
ilustrace: černobílé ilustrace a fotografie
vazba: pevná bez přebalu
formát: 22x14,5 cm, 205 stran
rok vydání: 2010, vydání 1.
_________________________________________________________________________________________________________

Anotace: Dnes již klasické dílo o šamanismu a přední zdroj  informací, který razil cestu šamanské renesanci na Západě. Antropolog a praktikující šaman Michael Harner nám nabízí nepřekonatelnou učebnici praktického šamanismu, v níž s hlubokým vhledem vysvětluje, co je šamanismus, odkud přišel a jak z něj můžeme i my učinit součást svého života.

Z 3., upraveného vydání přeložil Gato. Edice Religio sv. 5

"Zasvěcený a praktický průvodce uměním šamanského léčení a technologie posvátna. Michael Harner není jen antropolog, který studoval šamanismus, je to skutečný bílý šaman." Stanislav Grof, autor Dobrodružství sebeobjevování

"Harner má vynikající pověst jako univerzitní profesor i jako praktikující šaman. V současné době (po smrti Mircea Eliadeho) je v šamanismu vůdčí světovou autoritou." Nevil Drury, autor The Elements of Shamanism

"Fascinující, úžasné! Harner ví, o čem píše." Carlos Castaneda
________________________________________________________________________________________________________

Profil autora: Michael Harner, Ph.D, (1929) studoval šamanismus u původních etnik v horní Amazonii, Mexiku, západní části Severní Ameriky, v kanadské Arktidě a Laponsku. Později působil jako profesor antropologie na Yaleově, Kolumbijské a Kalifornské univerzitě. Také byl místopředseda antropologického oddělení Akademie věd v New Yorku. Od roku 1961 aktivně praktikuje šamanismus a šamanské léčení, od 70. let učil tyto metody veřejně po celém světě na seminářích a kursech, a velkou měrou se tak podílel na návratu šamanismu do současného života na Západě. Zakladatel a ředitel Nadace pro šamanská studia (Foundation for Shamanic Studies). Napsal mj. knihy Chívarové a Halucinogeny a šamanismus. Byl spoluautorem románu Kanibal.
_________________________________________________________________________________________________________

Úryvek:

Obsah:

Poděkování
Předmluva k třetímu vydání

Úvod
1. Objevení cesty
2. Šamanské putování: Úvod
3. Šamanismus a stavy vědomí
4. Silová zvířata
5. Cesta k obnově sil
6. Cvičení síly
7. Vytažení škodlivých vniknutí
Doslov

Dodatek A: Bubny, kompaktní disky s bubnováním pro šamanské cesty a výcvikové workshopy
Dodatek B: Hra s rukama pocházející od indiánů Ploskolebců

Poznámky
Bibliografie
Rejstřík

Předmluva

ke třetímu vydání

Již uběhlo deset let od prvního vydání této knihy.1 Pro renesanci šamanismu

to skutečně byly pozoruhodné roky. V minulých dobách

šamanismus rychle mizel z naší planety; misionáři, kolonizátoři,

vlády a komerční zájmy potlačovali domorodé kmeny a jejich starobylou

kulturu. Avšak během poslední dekády se šamanismus vrátil

do lidského života s překvapivou silou, a to dokonce i do takových

městských center západní „civilizace“, jako je New York či Vídeň.

Toto obrození přišlo tak nenápadně, že si pravděpodobně většina veřejnosti

fenoménu šamanismu, natož jeho návratu ani není vědoma.

Avšak je tu i jiná, rychle rostoucí skupina lidí, která se nyní ve Spojených

státech i jinde počítá na tisícovky a která šamanismus přijala

a učinila z něj součást svého každodenního osobního života.2

Návrat šamanismu překvapil mnoho vnějších pozorovatelů tohoto

hnutí, takže bych chtěl zmínit pár faktorů, které přispívají k znovuoživení.

Jeden z důvodů rostoucího zájmu o šamanismus je ten, že se

mnoho vzdělaných, přemýšlivých lidí odpoutalo a překročilo „věk

víry“. Už dále nedůvěřují tomu, že církevní dogmata a autority jsou

s to jim zpřístupnit adekvátní důkazy o říši Ducha či důkazy toho, že

nějaký duch skutečně existuje. Konkurenční příběhy a anekdoty

z druhé či třetí ruky a kulturně podmíněné náboženské texty z jiných

8 / Předmluva ke třetímu vydání

míst a časů nejsou dost přesvědčivé, aby těmto lidem poskytly paradigmata

pro jejich osobní existenci. Tito lidé vyžadují vyšší úroveň

důkazů.

„New Age“ je částečně výhonek „věku vědy“, který vnáší do

osobního života paradigmatické konsekvence dvou století seriózního

používání vědeckých metod. Děti věku vědy, mezi něž se počítám

i já, dávají přednost tomu, aby se osobně pomocí vlastního zkoumání

dobraly ke svým vlastním závěrům týkajícím se podstaty a mezí reality.

Šamanismus nabízí způsob, jak provádět tyto osobní experimenty,

nebo se jedná o metodologii, nikoli náboženství.

„Věk vědy“ objevil LSD, a mnoho lidí, kteří přistoupili k šamanismu,

již provádělo své „experimenty“ s psychedelickými drogami,

i když neformálně. Zjistili však, že se jim nedostávalo žádné nosné

struktury či oboru, ve kterém by mohli své zkušenosti nějak uspořádat.

V knihách Carlose Castanedy a jiných pátrali po cestovních mapách

svých prožitků a vytušili, že se tato tajná kartografie nachází

v šamanismu.

„Věk vědy“ také umožnil v hojném počtu prožitky blízké smrti –

NDE (near-death experiences). Novým výdobytky lékařských technologií

umožnily milionům Američanů, aby byli přivedeni zpět k životu

ze stavu nazývaného klinická smrt. Prožitky blízké smrti, i když

je nelze plánovat, byly vlastně osobní zkušenosti, které otestovaly

a obvykle proměnily předcházející přesvědčení přeživších

o skutečnosti a existenci duchovní reality. Také tito lidé pátrali po

mapách a mnoho z nich se v průběhu svého hledání vrátilo k starobylým

šamanským metodám.

Šamanské metody vyžadují uvolněnou disciplínu, soustředění

a záměr. Současný šamanismus, podobně jako šamanismus kmenových

společenstev, používá typickým způsobem ke vstupu do změněných

stavů vědomí monotónní zvuk bubnů. Tato klasická nedrogová

metoda je pozoruhodně bezpečná. Pokud praktikant neudržuje

soustředění a záměr, pak se prostě vrátí do obvyklého stavu vědomí.

Navíc tu není předem daná doba trvání změněného stavu vědomí, jak

tomu většinou bývá při intoxikaci psychedelickými drogami.

Předmluva ke třetímu vydání / 9

Zároveň však klasické šamanské metody účinkují překvapivě

rychle. K dosažení výsledků, ke kterým většina lidí může dospět už

po pár hodinách prožitků, by jinak potřebovali několik let strávených

tichou meditací, modlitbami, zpěvem nebo odříkáváním manter.

Už pouze z tohoto důvodu se šamanismus dokonale hodí pro současný

život zaneprázdněných lidí, stejně jako se hodil například pro

Eskymáky – jejich den byl plný úkolů, na jejichž splnění záviselo jejich

přežití. Večery však mohli využít pro praxi šamanismu.

Dalším prvkem ovlivňujícím návrat šamanismu je současný rozvoj

holistických přístupů ke zdraví. Ten totiž aktivně podporuje používání

mysli při léčení a udržovaní dobrého zdraví. Mnohé praktiky

New Age vykonávané v holistickém duchu jsou jen prostřednictvím

moderních experimentů znovuobjevené metody, které byly kdysi široce

rozšířeny v kmenové a lidové praxi. Šamanismus jako systém,

který v sobě zahrnuje mnoho ze starobylého poznání, nyní získává

stále větší pozornost těch, kteří hledají nové řešení zdravotních problémů,

a už jsou definovány jako fyzické či duševně-emoční.3 Určité

techniky, které se v šamanismu velmi dlouho využívají, jako například

změna stavu vědomí, uvolnění stresu, vizualizace, pozitivní

myšlení a využití pomoci z neobyčejných zdrojů, se nyní hojně užívají

v holistické léčebné praxi.

Dalším důležitým důvodem, proč nás nyní šamanismus hluboce

oslovuje, je jeho spirituální ekologie. V současné celosvětové krizi

životního prostředí nabízí šamanismus něco, co většinou ve „velkých“

antropocentrických náboženstvích chybí: úctu k dalším bytostem

obývajícím Zemi a k planetě samotné a spirituální komunikaci

s nimi. V šamanismu nejde jen o pouhé uctívání přírody, ale také o

obousměrnou spirituální komunikaci, která obnovuje ztracené spojení

našich předků s ohromnou spirituální silou a krásou zahrady

Země. Šamani, jak zdůraznil již zesnulý Mircea Eliade, vynikající

znalec šamanismu a srovnávací religionistiky, jsou ti poslední lidé,

kteří jsou schopni mluvit se zvířaty.4 Já bych též dodal, že jsou mezi

posledními, kteří jsou schopni rozmlouvat s veškerou přírodou, včetně

rostlin, potoků, vzduchu a kamenů. Naši pradávní předci – lovci

a sběrači – rozpoznali, že naše okolí má v sobě sílu vládnoucí životu

10 / Předmluva ke třetímu vydání

a smrti, takže takovou komunikaci považovali pro vlastní přežití za

zásadní.

Dnes i my začínáme rozpoznávat sílu života a smrti, kterou nad

námi má životní prostředí. Po neuvěřitelně bezohledném a neúprosném

ničení jiných živočišných druhů na naší planetě, po devastaci

vzduchu, vody a země samotné, se nyní vracíme – třebaže

pozvolna – k vědomí, že fundamentální přežití našeho druhu závisí

na respektování životního prostředí planety. Ale samotný respekt či

úcta nestačí. Je nutné, abychom intimně a přátelsky komunikovali

se „všemi svými příbuznými“, jak by řekli Lakotové, nemluvili

pouze s lidskými bytostmi, ale také s bytostmi zvířecími a rostlinnými

a se všemi prvky životního prostředí, včetně půdy, kamenů

a vody. Z pohledu šamana vlastně není naše okolí „životním prostředím“,

ale rodinou.

V dnešní době, od Curychu po Auckland, od Chicaga po Săo Paulo,

lidé opět následují na starobylou cestu šamana. Často v kroužcích

či skupinkách bubnují, a tak se pravidelně setkávají, aby společně

praktikovali a věnovali se léčení. Tyto skupiny jsou autonomní. Stejně

jako odnepaměti všichni šamani pracují nezávisle, v malých společenstvích,

a lidé se tak učí a pomáhají sobě i jiným. Tato neformální

seskupení jsou součástí větší komunity, která je nyní skutečně

mezinárodní, avšak bez hierarchie či dogmat, poněvadž spirituální

autority, stejně jako v dobách kmenových společenstev, může každý

jedinec podnikající šamanskou cestu najít přímo v neobvyklých realitách.

Bubnující kroužky se většinou scházejí na večer jednou za týden

nebo čtrnáct dnů a počet členů obvykle kolísá od tří do dvanácti.

Lidé se pravidelně střídají ve vedení i v bubnování. Společným fungováním

si účastníci nezajišují pouze živé bubnování, ale věnují se

i šamanské práci, aby si vzájemně pomohli, případně pomohli svým

přátelům a příbuzným. Pokud taková skupina léčí druhé, vykonává

tuto práci zdarma, jako spirituální službu.

Mnozí lidé zase pracují především sami, nepatří do žádné bubnující

skupiny a pro šamanské „cestování“ využívají stereo, sluchátka

a nahrávky s šamanským bubnováním. Pokud je nahrávka použita

Předmluva ke třetímu vydání / 11

správně, může být překvapivě účinná (viz Dodatek A). Nahrávky

společně s dalšími technologickými a metodologickými prvky se

také používají v systému sloužícím k řešení problémů, který se nazývá

„šamanské poradenství“.5

Když noví adepti použijí samotné jádro či základní metody šamanismu

zdůrazněné v této knize a v mých šamanských výcvikových

workshopech, „nehrají si na indiány“, ale jdou přímo ke stejným objevným

spirituálním zdrojům, k nimž od nepaměti putovali kmenoví

šamani. Tito nováčci nepředstírají, že jsou šamani; pokud se během

své práce doberou nějakých šamanských výsledků, a už pro sebe

nebo pro druhé, jedná se o něco opravdu skutečného. Tyto prožitky

jsou autentické, a jsou-li popsány, shodují se v podstatě s vyprávěním

šamanů z negramotných kmenových kultur. Šamanská práce je

stejná, lidská mysl, srdce a tělo jsou stejné, pouze kultury se různí.

Když budou tito lidé pokračovat ve své šamanské praxi, uvědomí

si postupně, že to, co většina lidí popisuje jako „realitu“, se dotýká

velkoleposti, síly a tajemství vesmíru pouze letmo. Šamani nováčci

často roní slzy extáze, když podnikají své cesty a vyprávějí o svých

zážitcích. Naplněni vzájemným porozuměním rozmlouvají s osobou,

která má zážitky blízké smrti a vidí naději tam, kde mohou druzí

spatřovat pouze beznaděj.

Když objeví nezměrné bezpečí a lásku vesmíru, které normálně

zůstávají skryté, snaží se dosáhnout proměny. Ve svém každodenním

životě čím dál více projevují kosmickou lásku, s níž se opakovaně

střetávají při svých putováních. Nejsou osamoceni, i když jsou sami,

poněvadž pochopili, že nikdy nejsou skutečně opuštěni. Stejně jako

sibiřští šamani si uvědomují, že „vše, co je, je živé!“. Všude jsou obklopeni

životem, svou rodinou. Vrátili se do věčného společenství

šamanů, které není svázáno žádnými hranicemi prostoru a času.

Michael Harner

Norwalk, Connecticut

jaro 1990

12 / Předmluva ke třetímu vydání

Úvod

Šamani, které v „civilizovaném“ světě nazýváme „medicinmany“

a „felčary“, jsou držitelé pozoruhodného souboru starobylých technik,

které používají k dosažení a udržování pohody a zdraví, a to jak

u sebe, tak u členů své komunity. Tyto šamanské metody jsou si na

celém světě nápadně podobné, dokonce i mezi národy, jejichž kultury

jsou zcela rozdílné a které byly desítky tisíc let odděleny oceánem

a kontinenty.

Takzvané primitivní národy postrádají naši vyspělou lékařskou

technologii, takže mají vynikající důvod obracet se k netechnologickým

schopnostem lidské mysli zaměřeným na zdraví a léčení. Základní

jednota šamanských metod naznačuje, že metodou pokusů

a omylů dospěli tito lidé ke stejným závěrům.

Šamanismus je velké duševní a emoční dobrodružství, do něhož

je vtažen jak pacient, tak šaman léčitel. Šaman skrze svou heroickou

pou a úsilí pomáhá pacientům transcendovat jejich normální,

všední definici skutečnosti, včetně definice sebe samých jakožto

nemocných. Šaman ukazuje svým pacientům, že ve svém boji proti

nemoci a smrti nejsou emočně a duchovně osamoceni. Šaman se

o své speciální schopnosti a přesvědčení dělí s pacienty na hluboké

úrovni vědomí; ukazuje jim, že druhá lidská bytost je ochotna obětovat

své vlastní já, aby jim pomohla. Toto šamanovo sebeobětování

vyvolává v pacientech stejně velkou emoční oddanost i pocit

Úvod / 13

závazku bojovat po boku šamana za záchranu svého já. Starostlivost

a léčba jdou ruku v ruce.

V současné době objevujeme, že takřka zázračná moderní západní

medicína není vždy sama o sobě schopna úplně vyřešit problémy

těch, kteří jsou nemocní nebo si přejí nemocem se vyhnout. Ve stále

větší míře se lékaři a jejich pacienti snaží hledat doplňkové léčebné

metody, a mnoho zdravých jedinců se také zapojilo do osobního experimentování,

aby objevili účinné alternativní přístupy k dosažení

pevného zdraví a pohody. Při těchto experimentech je někdy pro laiky,

a dokonce i pro odborníky těžké rozlišit neprospěšné od účinného.

V kontrastu s tím jsou starobylé šamanské metody již prověřeny

časem; jejich testování fakticky probíhalo a probíhá stokrát a tisíckrát

déle než například psychoanalýza nebo celá škála jiných psychoterapeutických

technik. Tato kniha by především současným lidem

ze Západu chtěla pomoci tak, aby jim toto poznání bylo

prospěšné a aby se o něj mohli opřít při své snaze o nalezení doplňkových

přístupů k moderní technologické medicíně.

Použijete-li metody popsané v této knize, budete mít možnost získat

zkušenosti s šamanskými silami a pomoci jak sobě, tak druhým.

Na mých výcvikových pobytech v Severní Americe a Evropě zaměřených

na šamanské síly a léčení studenti opětovně dokazují, že většina

Zápaanů si může základy šamanské praxe snadno osvojit. Starobylé

způsoby jsou velmi mocné a jsou tak hluboce zakořeněny

v lidské mysli, že naše obvyklé kulturní názorové systémy a náhledy

na realitu jsou v zásadě nepodstatné.

Někdo se může zeptat, zda se dá šamanismu naučit z knih. Do

určité míry je tato otázka pochopitelná; šamanského poznání můžeme

nabýt pouze skrze individuální zkušenost, avšak pokud chcete

používat určité metody, musíte se je napřed naučit. To lze provést

mnoha způsoby. Například mezi Koniby z horní Amazonie je „učení

se od stromů“ považováno za lepší než učení se od druhého šamana.

Mezi domorodými lidmi ze Sibiře byl jedním z hlavních zdrojů šamanského

vědění prožitek smrti a znovuzrození. V určitých kulturách,

kde neexistovalo písmo, někteří jedinci spontánně odpovídali

na „volání“ šamanismu bez jakéhokoli formálního výcviku, zatímco

14 / Úvod

jiní se cvičili pod vedením praktikujícího šamana. Takový výcvik

mohl trvat jeden den, ale také více než pět let.

V západní kultuře většina lidí nikdy žádného šamana nepozná,

o výcviku ani nemluvě. Poněvadž však naše kultura disponuje literaturou,

nemusíte být v pozici formálních učedníků, abyste se něčemu

naučili. Základní metodologické informace vám může poskytnout

psaný průvodce.

I když se učení základních šamanských technik z knihy může jevit

poněkud neohrabaně, vytrvejte. Vaše šamanské zkušenosti vás přesvědčí

o své vlastní hodnotě. Samozřejmě i zde – jako v jakékoli jiné

studijní oblasti – je velkým přínosem, pracujeme-li přímo s profesionálem.

Zájemci se mohou zúčastnit mých výcvikových pobytů (viz

Dodatek A).

V šamanismu je základem zdraví a pohody udržování osobní síly.

Tato kniha vám představí základní šamanské metody pro nabytí

a udržování osobní síly a způsoby, jak je využít při pomoci těm, kteří

jsou slabí, churaví nebo zranění. Jsou to prosté a mocné techniky.

Chcete-li je používat, nemusíte měnit „víru“ ani představy o realitě,

které máte ve svém obvyklém stavu vědomí. Tento systém vlastně

ani nevyžaduje změnu ve vaší nevědomé mysli, protože probudí

pouze to, co tam již je. Avšak zatímco základní šamanské techniky

jsou prosté a relativně snadné, efektivní praxe šamanismu vyžaduje

vnitřní disciplínu a oddanost.

Při zapojení se do šamanské praxe se člověk přesunuje mezi tím,

co nazývám „obvyklým stavem vědomí“ (OSV) a „šamanským

stavem vědomí“ (ŠSV). Tyto stavy vědomí jsou například klíčem

k pochopení toho, o čem Carlos Castaneda mluví jako o „obvyklé

realitě“ a „neobvyklé realitě“. Rozdíl mezi těmito dvěma stavy

může být snad objasněn na příkladech ze světa zvířat. Draky, gryfy

a další zvířata můžeme v OSV považovat za „mytická“, ale v ŠSV

jsou „reálná“. Názor, že se jedná o „mytická“ zvířata, je užitečný

a platný koncept v životě v OSV, ale při prožitcích v ŠSV je tento

koncept zbytečný a nepodstatný. Osoba v OSV by patrně k pojmenování

toho, co zažívá osoba v ŠSV, použila termín „fantazie“.

A naopak, osoba v ŠSV může vnímat, že prožitky v OSV jsou v poÚvod

Tituly podobného zaměření

DCERY MĚDĚNÉ ŽENY - Anne Cameronová

Ženské indiánské legendy kmene Nutka se vztahem k

Naše cena 178 Kč

KONCEPT KONTINUA - Jean Liedloffová

Jedna z nejlepších knih o výchově

Naše cena 178 Kč