LEGENDA O TUNOVI A GOMONOVI – Milan Novák

O titulu:

Svižně psaný příběh o dávných českých dějinách, zasazený do 10. století, plný dobrodružství, hrdinství, intrik a lidských vztahů, tolik podobných těm našim.
_________________________________________________________________________________________________________

ilustrace: černobílé kresby Libor Balák
vazba: pevná bez přebalu
formát: 21x15,5 cm, 237 stran
rok vydání: 2014, vydání 1.
_________________________________________________________________________________________________________

Anotace: Historický hrdinský epos, jehož hlavními postavami jsou dva Vikingové, kteří se po dlouhém a strastiplném putování Evropou stávají součástí knížecího dvora kněžny Drahomíry. Zapojují se do českých dějin jako její osobní strážci a jsou svědky všech významných událostí té doby, včetně zavraždění svatého Václava. Autor dává prostror naší obrazotvornosti a vyzdvihuje opomíjené a zdánlivě vedlejší postavy.
_________________________________________________________________________________________________________

Úryvky:

,,Ne," řekl Hlöd, ,,mýlíš se, ženo. Učím je, jak se nenechat zabít. To je veliký rozdíl. Mají nejvyšší čas. Za chvilku budou dospělí, a to je pozdě začínat s tréninkem těchhle dovedností. Nyní je ta správná doba. Aby rozvinuli svůj postřeh a obratnost. A poznali všechny triky, úskoky i zákeřnosti, které proti nim použijí jiní. Teď, dokud jsou tvární a pružní."
Gudrún zesmutněla.
,,Pak od nás odejdou, aby rozpoutali krevní mstu."
,,Takový je řád našeho světa, kde tě před zabitím chrání jen tvůj meč a strach útočníka z pomsty celého rodu. Nemohou se tomu vyhnout. Je to jejich osud. Tak ať jsou aspoň dobře připraveni."

V šestnácti byl Tuna podle zvyklostí dospělý. Gomonovi k tomu ještě trochu scházelo, ale nebylo to na něm vidět.
Ten den přišel nečekaně. Po večeři Tuna vstal a pronesl řeč.
,,Měl jsem dnes v noci sen. Viděl jsem Ódina s kopím. Projížděl kolem mne na osminohém Sleipnim a jeho dlouhý plášť zakrýval polovinu oblohy, až měsíc přestal svítit. Byl jsi dobrý chlapec, Tuno, řekl mi Vysoký. Dobře jsi vedl svého mladšího bratra a pilně pomáhal svému otčímovi. Jenže teď jsi muž a máš povinnost. Nezapomněl jsi na ni? Možná si myslíš, že by z tebe měl být raději rybář nebo obchodník. Já však vidím do daleké budoucnosti, a proto vím jistě, že se po smrti staneš jedním z mých einherjar, zasloužilých bojovníků, kteří se po smrti scházejí u mne ve Valhale. A já tě tam rád uvítám. Pak Vysoký zmizel a měsíc se zase rozsvítil."

Tuna se pro větší účinek svých slov na okamžik odmlčel, ale nikdo se neodvážil vstoupit do jeho řeči. Všichni dobře cítili velikost a vážnost chvíle. Krom toho neomylně vnímali tón rozhodnosti a jisté vznešenosti. Najednou bylo zřetelně znát, že hovoří aristokrat z prastarého rodu Ynglingů.
Tuna se obrátil nejprve k Hlödovi: ,,Hlöde, ty jsi nám zachránil život. Byl jsi jako náš otec, jenž nás naučil vše, co muži musí znát. Budeme ti za to nadosmrti vděčni."
Pak se otočil k jeho ženě a pravil: ,,Gudrún, ty jsi se o nás starala jako o své vlastní. Krmila jsi nás, učila jsi nás a sedávala u našeho lůžka v době nemoci. Budeme tě navždy chovat ve svých srdcích stejně jako svou pravou matku."

Pak dodal: ,,Ráno odcházíme." ...

... Muselo být už dávno po půlnoci. Všude klid jako v hrobě. Tehdy vyšel Hjalti podruhé a začal si stahovat kalhoty, když o něco zakopl a sprostě zaklel. Ta věc byla smyčka provazu, která se mu s mocným trhnutím zadrhla kolem nohou, takže upadl rovnou na ústa.
,,Do prdele!" vyhekl nic nechápající Hjalti. Poté ho mocná síla vtáhla do domu a dveře se zavřely. Náhle vystřízlivěl z lehké podnapilosti a vytušil kolem sebe dvě postavy, jejichž úmysly určitě nebyly přátelské. Snažil se šátrat po nějaké zbrani, a když neuspěl, pokusil se křičet. Sotva stihl vydat náznak zvuku, zacpala mu silná ruka ústa kusem hadru, takže se začal dusit.
Pak někdo od žhavých uhlíků ohniště zažehl louč a Hjalti nevěřícně zíral na dva kluky se zbraněmi v rukou. Tuna mu přiložil hrot meče na krk těsně pod ohryzek, až se objevil malý pramínek krve a pak kývl na Gomona, aby uvolnil roubík.
,,Zkus pípnout, ty svině, a je po tobě," řekl Tuna.
,,Kdo u všech všudy jste?" zeptal se tichým opatrným hlasem Hjalti. Hrot meče ho při tom škrábal do ohryzku.
,,Udělal jsi hrubou chybu, žes nás tenkrát nenašel a nezabil. Teď nadešel čas zúčtování," odpověděl Gomo. Pak se oba chlapci představili. Hjalti zbledl jako křída. ...

...Potom Tuna jednoho dne zmizel.
Gomo převzal velení a přetlumočil kněžně vzkaz. Zněl takto: ,,Má paní, jdu pro dobrou věc vykonat něco, co si ty nemůžeš dovolit udělat. Bude lépe, když o tom nebudeš nic vědět. Nebudeš muset lhát ani předstírat překvapení, až se to stane. Beru si tímto zasloužené volno a jednám dál na vlastní pěst i odpovědnost. Podle mého přesvědčení je to nyní nejlepší způsob, jak tě chránit v krajní situaci. Prosím, abys mi věřila stejně jako dosud."
Drahomíru přepadla úzkost a deprese. Tuna by jí přece neopustil ani nezradil. Ne, to není možné. Je tomu určitě doslova tak, jak napsal. Něco zásadního chystá a nechce mě do toho zatáhnout, kdyby to nevyšlo. Krajní prostředky v krajní situaci. Tomu rozuměla. Situace byla skutečně fatální. Zastyděla se za okamžik pochybností. Za to může to hrozné napětí, které trvá už tolik týdnů. Tuna ji střeží od jejích patnácti let. K němu se chodila vyplakat, jemu sdělovala svá dívčí tajemství, která by neřekla nikomu jinému. Hlavně ne žádné ženské.

...

Tituly podobného zaměření

KRAJEM ZAPOMENUTÝCH SVĚDKŮ – Pavel Koubek

Pověsti o kaplích a křížích Pelhřimovska.

Naše cena 175 Kč

OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK A POVĚSTI Z VYSOČINY – Josef Kaprál

Historie Otvírání studánek a dvacet pověstí z

Naše cena 153 Kč

SUŠICKÉ POVĚSTI - Jana Bartošová

Pověsti ze Sušice a okolí podle Josefa

Naše cena 171 Kč