ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Výhodný nákup»Sady knih » NAPLAVENÉ DŘÍVÍ – Ivo Stehlík
O knize:
Krátká zamyšlení inspirovaná hlavně přírodou a Šumavou.
edice: Quercus
ilustrace: černobílé fotografie Petr "Pavouk" Hajner
vazba: brožovaná
formát: 18,5 x 11,5 cm, 86 stran
rok vydání: 2013, vydání 1.
zajímavost: Tento titul je možné získat i s podpisem autora. V případě zájmu to stačí napsat do poznámky v objednávce, více zde
Anotace: Kniha obsahuje autorova krátká zamyšlení nad základními věcmi člověka. Cesta ke štěstí, nutnost respektu k jinakosti druhých, problém zabíjení zvířat, odbourávání vnitřních bloků, poslední věci člověka, víra v Boha. Tím vším prostupuje láska k přírodě a k venkovu. Většina textů vznikla na Šumavě a většina jich také má přímou vazbu na Šumavu. Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi různých dřevěných artefaktů z dílny autora, které vytvořil volarský fotograf Petr „Pavouk“ Hajner.
Úryvek:
Úvod
Texty, které za chvíli budete číst, vznikaly postupně a nepravidelně v průběhu několika let. Tři z nich jsem napsal jako Vánoční zamyšlení, které každý rok rozesílám před Vánoci svým přátelům. Další spatřily světlo světa tu a tam, podnícené nějakou událostí, setkáním nebo zvláštní chvílí prožitou většinou někde v přírodě. Usoudil jsem, že některé z textů by mohly možná oslovit i někoho jiného. Letos jsem se rozhodl dát je všechny dohromady, upravit je, doplnit o některé nové a vzniklou knihou snad potěšit i vás. Chtěl bych poděkovat svému příteli Petru „Pavouku“ Hajnerovi, který výborně nasnímal na klasický film různé dřevěné artefakty, jež jsem vytvořil. Fotografie těchto „dřevíček“ tvoří ilustrace knihy. Můj veliký dík patří manželům Černým, kteří se s velikou pečlivostí, jak je v jejich tiskárně ostatně zvykem, ujali této knihy. Největší dík patří mojí ženě Jitce. Je vůbec obtížné odlišit, které z myšlenek, vtělených do některého z následujících textů, jsou z mé nebo její hlavy. Když spolu dva lidé tak dlouho žijí a dýchají, kdo vlastně může říci: Tohle je moje a tohle tvoje? Je to naše.
Žluna
Výrazný křik, tak málo známý v našich šumavských končinách, provázel šplhavce, který přistál na vysokém jasanu nad námi. Zrovna jsem opravoval střechu nad řezárnou u svojí mámy ve východních Čechách a žena mi podávala tašky. Zmlkli jsme, strnuli a pozorovali žlunu zelenou, jak se posunuje po větvích těsně pod vrcholem stromu. Nezdržela se dlouho, jasany kolem dokola začalo okupovat hejno drozdů a žluna odletěla. Za chvíli odletěli i drozdi a okolo nás zůstaly jen vysoké jasany, holé v podzimním slunci. Snad poslední den babího léta v tomto roce, alespoň podle včerejší předpovědi počasí. Opravujeme střechu, těšíme se z každého paprsku slunce, z jasanů i ze sebe navzájem. Brzy nás zima uzavře v našem domě a nastane čas zpomalení, čas odtikávaný jednotlivými polínky v kamnech a pravidelným odhazováním sněhu. Ale ten čas ještě nenastal. Ještě je tu slunce, povadlá tráva a poslední motýli, kteří se nechali vylákat teplem a jasem. Když jdeme na oběd, po cestě lámu suché jasanové větvičky, ležící na zemi, do malé otýpky. Večer nás zahřejí v kamnech.
O jinakosti
Je ráno a jediný zvuk, který ruší oddechování spáčů, je monotónní hučení větráku počítače a nepravidelné klapání jednotlivých kláves, jak do nich buším svými dvěma prsty.
U nás doma došlo letos k veliké změně. Starší dcera Bára se vdala a za příčkou v malé ložnici teď vedle ní oddychuje ze spánku nový obyvatel našeho domu – náš zeť Petr. Co umřel tchán, a to už je pár let, jsme v chalupě opět dva mužští. A přece je to úplně jiné. Jirka, můj tchán, byl dobrý člověk, ale neobyčejně silný introvert. Když byl střízlivý, téměř nemluvil. A já byl mladý a nevěděl, jak se k němu přiblížit, a tak ne vždy jsem mu byl na jeho osamělé pouti životem dobrým společníkem. Dnes, když se dívám zpět, je mi líto zmarněných příležitostí, ve kterých se mi otevíral. Protože to ale bylo vždycky, když byl opilý, nerozuměl jsem tomu a nepřijímal to zvláštně nabízené přátelství. Vím, že ani pro něj to nebylo jednoduché, když do jeho života najednou vtrhnul úplně nový mužský živel a začal vnášet do nastoleného řádu nové pořádky. Vnímám to silně právě teď, protože jsem v podobné situaci. Také do mého života najednou vtrhl mladý, silný mužský, plný elánu a připravený rvát se o to své. Budu se s ním rvát? Ne, nemám to jednak v povaze a ani nechci, je mi to sympatické. Do našeho domu s Petrem vstoupila nová vitální energie a já jsem tomu rád. Nabíjí mne. Najednou mám velkou chuť do budování, do hledání nových možností. Je pro mne příjemné spojovat elán a divokost jeho mládí s mojí energií a s tím drobítkem zkušeností a znalostí, které jsem za svůj život nasbíral.
Dělali jsme spolu sochy skřítků Rašeliníčků pro nově vybudovanou naučnou stezku Soumarské rašeliniště. V dílně jsme oba řezali a sekali své sochy. Zvláštní nový pocit, v mém životě dosud nepoznaný. Občas jsem se podíval, jak to Petr dělá, a opatrně poradil, ale nebylo moc třeba, dostal se do té řezbařiny dobře. Přece jen od truhlařiny k řezbě je blízko, obojí je to práce se dřevem. Chválil jsem ho, protože bylo za co. Ten pocit, že ve stejné dílně se dva chlapi potí u díla, hekají, občas nadávají, když se práce úplně nedaří, byl moc příjemný. Vždycky nám vyhládlo a když Jitka zavolala k obědu, musel jsem konstatovat, že jsme si ten oběd zasloužili. Dny přicházejí a odcházejí, Bohu za to díky, že mohu ještě chvíli, jejíž délku neznám, užívat svůj čas. Přijdou dny jiné a vztah, který je teď stále hodně nový, zevšední. V mnohém jsme si velice blízcí, v mnohém jsme ale úplně jiní a myslím si, že zvláště pro něj jsou některé moje postoje těžko pochopitelné. Snažím se poctivě přijímat, že jeho jinakost je jenom jeho. Není na mně, abych ji měnil. Mohu jen tu a tam někdy poradit, pokud jsem o radu požádán a snažit se žít tak, abych se svým životem nerouhal. Nic víc. On žije svůj život, má své dary, svoje vnitřní bloky, svoji odpovědnost a otevřený obzor. Musí si nadělat své chyby a najít z nich poučení, tak jako já denně dělám kopice chyb, a poučení z nich nacházím zřídka. Nicméně nerezignoval jsem. Jen bych si přál, abychom ve chvíli, kdy ta jinakost ztratí punc novosti, jsme ji oba dokázali respektovat. Přál bych sobě i nám všem, abychom vždy dokázali najít v lidech, kteří nás obklopují, to dobré a na tom stavět. I když jsou jiní, než jsme my a někdy pro nás těžko pochopitelní. Díky Bohu za to, že nás každého udělal osobitého, abychom sobě navzájem nastavovali zrcadla a abychom si navzájem mohli a museli pomáhat.
___________________________________________________________________________________________________________________________
Profil autora: Ivo Stehlík (1.4.1963) odešel z rodné Vysočiny po absolvování Vysoké školy báňské do Kutné Hory, kde pracoval necelý rok v Ústavu nerostných surovin. Po svatbě se přestěhoval za svojí ženou do starého statku u Volar, kde žije dodnes. Na Šumavě nastoupil k Jihočeským státním lesům jako dřevorubec a dělal v lese až do prvních svobodných komunálních voleb. Na čtyři roky se po nich stal zástupcem starosty ve Volarech. V dalším volebním období už znovu nekandidoval a vrátil se znovu do lesa. Ještě při své práci na radnici založil a pořádal řezbářské kurzy ve Volarech, které se s přestávkami konají dodnes. V roce 1996 v lese začal psát Dřevorubecké pohádky, které dokončil o dva roky později a hned je vydal. Od té doby se živí jako nakladatel a distributor knih. Autorsky se podílel ještě na dalších knihách. Vytvořil zhruba polovinu textů do knihy Sjezd vodníků na Soumarském mostě a jedním příběhem obohatil knihu Křivořezání. Obě knihy také vydal. Pohádka Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo velké prádlo vyšla v knize Pohádky ze Sluníčka, kterou vydala Mladá fronta v roce 2001. Sestavil dvě fotografické publikace Stromy k nám hovoří a Zpěv křídel a v roce 2013 napsal a vydal knihu svých zamyšlení Naplavené dříví.
Čtení a psaní knih a pobyt v přírodě jsou jeho velikými radostmi, nejdůležitější je ale pro něj jeho rodina. Je ženatý a má dvě dcery. S manželkou obě učili doma a jako velký příznivec domácího vzdělávání o svých zkušenostech rád přednáší.
Číslo produktu / Název zboží: | ||||
---|---|---|---|---|
|
č. 21 - ISBN 80-902707-7-8 BYL JEDNOU JEDEN STROM - Martina Zíková |
Naše cena 155 Kč | ||
|
č. 25 - ISBN 80-86913-01-5 CHRÁMOVÝ TYGR - Jim Corbett |
Naše cena 206 Kč | ||
|
č. 38 - ISBN 978-80-86913-09-4 CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková |
Naše cena 224 Kč | ||
|
č. 20 - ISBN 80-902707-5-1 DCERY MĚDĚNÉ ŽENY - Anne Cameronová |
Naše cena 178 Kč | ||
|
č. 28 - ISBN 80-902707-6-X PROČ DĚTI NEPROSPÍVAJÍ - John Holt |
Naše cena 220 Kč | ||
|
č. 23 - ISBN 978-80-86913-05-6 KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM |
Naše cena 206 Kč | ||
|
č. 27 - ISBN 80-86913-00-7 KDYŽ UŽ I DALAJLAMA - Vlastimil Marek |
Naše cena 153 Kč |