ŠETŘÍME PŘÍRODU
Na balení knih pou-
žíváme kromě lepicí
pásky výhradně
recyklované materiály.
_______________________________
MÁTE DOTAZY? VOLEJTE:
(+420) 723 143 299
_______________________________
DOPORUČUJEME:
CO MI BÁBY POVÍDALY – Eva Marie Zitková
Historický román z doby posledních Rožmberků. Vypráví kulatá bába Anna, bylinářka a kuchařka.
Naše cena: 206 Kč
_____________________________________________
KDE PENÍZE JSOU SLUŽEBNÍKEM, NIKOLIV PÁNEM - Naďa Johanisová
O alternativní, přírodě blízké ekonomice a příkladech, kde všude to už funguje.
Naše cena: 183 Kč
______________________________________________
ŠMAJDOVINKY - Vladimír T. Gottwald
Veselé a vtipné vodnické pohádky o vodníku Šmajdovi z pera známého herce V. T. Gottwalda.
Naše cena: 118 Kč
________________________________________________
1000 mil aljašskou divočinou se psím spřežením. Historie a průběh nejtěžšího závodu na světě.
Naše cena: 271 Kč
________________________________________________
Nejlepší lovec Indie vypráví... Jim Corbett píše i o dramatických zážitcích prostě a s pokorou.
Naše cena: 183 Kč
Úvod »Naučná literatura» STROMY K NÁM HOVOŘÍ - uspořádal Ivo Stehlík
Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také v sadě s druhým svazkem edice Dech života Zpěv křídel za zvýhodněnou cenu, více zde
____________________________________________________________________________________________
O knize:
Milá kniha, která se dotkne vaší duše.
edice: Dech života
ilustrace: barevné fotografie, autorka: Marguerite Sweers-Meijering
vazba: pevná s přebalem
formát: 16x16 cm, 132 stran
rok vydání: 2009, vydání 1.
Anotace: Kniha je plná krásných barevných fotografií stromů ve všech fázích růstu a zániku, doplněných citlivě vybranými úryvky textů a verši známých autorů.
,,Hlubokými kořeny laskají Zemi, větvemi zdraví Slunce a okřídlenými semeny se milují s větrem. I když jejich čas plyne v jiném rytmu než je tepot našich srdcí, v každé době pro nás mohou být útočištěm i oporou. Věkovití tvorové, naši souputníci od počátku věků. Stromy...” - takový je závěr této milé knihy. O jejím zrodu píše Ivo Stehlík:
,,Stromy nás provázejí životem doslova od kolébky po rakev. Jejich šumění nás pomáhalo uspávat, když jsme byli malí. Šumění často úplně stejných stromů nám možná jednou pomůže odejít ze světa ve větším klidu. ... Myšlenku na vytvoření knihy o stromech jsem si hýčkal dlouho. Konkrétních rozměrů nabyla, když jsem si začal dopisovat se vzácnou ženou, Marguerite Sweers-Meijering. Ke každému z dopisů přikládala jednu nebo více svých fotografií přírody. Kouzelných fotografií, na nichž dominovaly hlavně stromy. Napadlo mě, proč tedy neudělat radost sobě i druhým skloubením fotografií s texty, které už většinou prověřil čas. Snažil jsem se do této knihy vybrat básně, přísloví, citáty a úryvky próz, které by doplňovaly a umocňovaly fotografie. Texty moudrých lidí, které pro mě byly potěšením a inspirací. ...”
V knize jsou zařazeny texty např. Stanislava Vodičky, Garyho Snydera, Vergilia, Jeana Giona, Aldo Leopolda, Ivy Bittové, Miloslava Nevrlého, Erazima Koháka a dalších. Na konci knihy se představují soukromé lesní rezervace (valašskokloboucká Ščúrnica, Přírodní rezervace Rysia v Trenčínském kraji a Přírodní rezervace Vlčia v Prešovském kraji).
Ukázky z knihy:
Kvetoucí alej
V aleji bílé
tajili jsme dech.
Jak sníh ležely květy
vysoko na stromech.
A každý strom
tu pyšně život slavil
a třímal bez únavy
rozkvetlou sílu svou.
Slova jsem lámal
jak kámen v starém lomu.
Má žena řekla jen:
Chtěla bych žít v tom stromu. (Jan Skácel)
Obávám se toho,
že jak se chováme ke starým stromům, budeme se chovat i ke starým lidem. Alej obvykle vnímáme jako součást krajinného nebo dokonce přírodního prostředí, ale ve skutečnosti rovněž zasahuje do sociálního, respektive asociálního prostředí. Pokud je z obyčejné ziskuchtivosti možné podříznout krásné, zdravé stromy, které vytvářejí kus obecného dobra, proměňuje se něco v samotné komunitě. Jako by bylo v pořádku, že až budete zralí a na vrcholu sil a moudrosti, někdo vás zpeněží, tedy využije vašich zkušeností ke svému zisku a pak vás propustí. Kácení alejí pomáhá vytvářet sociální atmosféru.
Lidé si toho jsou na nějaké základní, nereflektované úrovni vědomi a kácení či jiné bezohlednosti je zlobí, protože vědí, že se nejedná jenom o stromy, ale také o ně samotné. (Václav Cílek)
Profil autorky fotografií: Marguerite Sweers-Meijering (*1939), holandská fotografka, která se narodila v Indonésii v rodině nizozemského lékaře. Za druhé světové války byla celá jejich rodina vězněna v japonském zajateckém táboře, kde bohužel zahynula její sestra. Od té doby vnímá opravdovou svobodu jako něco nesmírně důležitého.
Je skutečnou milovnicí přírody. Když dostala svůj první fotoaparát, stalo se fotografování její vášní. Používá Nicon FM2 se standardním objektivem 50/1,8. Žádný její snímek není upraven pomocí počítače. Marguerite má velice vyvinutý cit pro vnímání světla a díky každodennímu focení i pevnou ruku, takže všechny fotografie jsou snímané bez stativu. Jsou krásnou ukázkou souhry oka a mysli.
Je vdaná a má dvě dcery.
Texty vybral a uspořádal:
Ivo Stehlík (1.4.1963) odešel z rodné Vysočiny po absolvování Vysoké školy báňské do Kutné Hory, kde pracoval necelý rok v Ústavu nerostných surovin. Po svatbě se přestěhoval za svojí ženou do starého statku u Volar, kde žije dodnes. Na Šumavě nastoupil k Jihočeským státním lesům jako dřevorubec a dělal v lese až do prvních svobodných komunálních voleb. Na čtyři roky se po nich stal zástupcem starosty ve Volarech. V dalším volebním období už znovu nekandidoval a vrátil se znovu do lesa. Ještě při své práci na radnici založil a pořádal řezbářské kurzy ve Volarech, které se s přestávkami konají dodnes. V roce 1996 v lese začal psát Dřevorubecké pohádky, které dokončil o dva roky později a hned je vydal. Od té doby se živí jako nakladatel a distributor knih. Autorsky se podílel ještě na dalších knihách. Vytvořil zhruba polovinu textů do knihy Sjezd vodníků na Soumarském mostě a jedním příběhem obohatil knihu Křivořezání. Obě knihy také vydal. Pohádka Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo velké prádlo vyšla v knize Pohádky ze Sluníčka, kterou vydala Mladá fronta v roce 2001. Sestavil dvě fotografické publikace Stromy k nám hovoří a Zpěv křídel a v roce 2013 napsal a vydal knihu svých zamyšlení Naplavené dříví.
Čtení a psaní knih a pobyt v přírodě jsou jeho velikými radostmi, nejdůležitější je ale pro něj jeho rodina. Je ženatý a má dvě dcery. S manželkou obě učili doma a jako velký příznivec domácího vzdělávání o svých zkušenostech rád přednáší.
O knize napsali:
Když stromy hovoří
Ve stále větší záplavě publikací, které se hrnou na pulty českých
knihkupectví jako kaše z pohádky Hrnečku vař!, se tu a tam
objeví i něco skutečně krásného. Před několika týdny měla v kavárně
Místogalerie na brněnské Skleněné louce křest knížka
Stromy k nám hovoří. Drobné, avšak skvostně vypravené dílko
přináší čtenářům potěšení pro duši i oko. Nabízí totiž propojení
výběru textů českých a světových autorů o životě i smrti stromů
s výtečnými fotografiemi holandské autorky Margueritte
Sweers-Meijering.
Není bez zajímavosti, že tato skromná, čiperná a stále usměvavá
dáma se mezi českými ekopedagogy dodnes těší velké
úctě. Inspirována Václavem Havlem a sametovou revolucí se
už v roce 1990 rozhodla pomáhat rozvíjející se československé
ekologické výchově. Naučila se česky (sic!) a za vydatné podpory
svého manžela Henka pořádala s neokázalou obětavostí
výjezdy učitelů a pracovníků vznikajících českých středisek
ekologické výchovy do nizozemských ekologických center,
a vždy celé osazenstvo těchto exkurzí zvala do jejich domu
a na překrásnou zahradu.
Fotografie Margueritte Sweersové v knize nefungují jen jako
pouhé ilustrace, nýbrž tvoří její plnohodnotnou součást. Dávají
totiž čtenáři-divákovi jedinečnou příležitost pohlédnout na stromy
jako na bytosti plné neokázalé krásy, síly a naděje. Fotografčina
schopnost zachytit zdánlivě obyčejné (od pupenů až po mrtvé
dřevo) a ukázat ho jako krásné, čarovné, překvapivé, je darem, se
kterým nakládá střídmě a zcela ve prospěch čtenáře. Povzbudivě
a inspirativně působí i posledních osm stran knihy, které představují
soukromé (pra)lesní rezervace — valašskoklobouckou
Ščúrnicu, Přírodní rezervaci Rysia v Trenčínském kraji a Přírodní
rezervaci Vlčia v Prešovském kraji.
Je skoro neuvěřitelné, že poctivý jihočeský nakladatel, dřevorubec
a spisovatel Ivo Stehlík dokázal v dnešní uspěchané
a vůbec nelehké době nejen citlivě vybrat texty (od Jana Skácela
přes Alda Leopolda až po Vergilia a mnoho dalších), celou
knihu uspořádat, zajistit její pečlivou jazykovou revizi, ale
i zvolit tiskárnu, která provedla dokonalou práci, a financovat
vydání malonákladové knížky pro potěchu všech milovníků
přírody. Zprostředkovat krásu přírodních dějů přesvědčivě,
s obdivem a pokorou, dokáže jen málokdo. Ivoši Stehlíkovi
a Margueritte Sweersové se to však podařilo náramně. Z jejich
společného dílka by se snad radoval i Albert Schweitzer, který je
v knížce zastoupen pro ni zcela příznačným výrokem: „Pokora
je schopnost vnímat s úctou i nejmenší věci života.“
Aleš Máchal, společensko-ekologický čas. Sedmá generace 4/2009
Ve zkratce – kniha Stromy k nám hovoří
Letos v létě vyšla nová kniha Ivo Stehlíka Stromy k nám hovoří, kde se snoubí fotografie stromů nizozemské fotografky Marquerite Sweers-Meijering s nadčasovými texty Erazima Koháka, Miloslava Nevrlého, Garyho Snydera, Ivy Bittové, Stanislava Vodičky, Margaret Cravenové, Jana Skácela a dalších autorů.
,,Osm let jsem pracoval jako dřevorubec na Šumavě. Než jsem si mohl udělat zkoušky na pilu, chodil jsem se ženskými sázet stromky. Každý dřevorubec by měl takto začínat. Tisíce stromků jsem vysadil, než jsem skácel svůj první velký strom. Dalo mi to do začátku jiný rozměr a pomohlo mi to, abych vnímal les pozorněji a pokorněji. Dnes už mne neživí práce s motorovou pilou, ale z ruky jsem ji nikdy úplně nepustil. Na šumavském statku to ani nejde jinak. Les je pro mne partnerem, studnicí tajemství i inspirací. Svoje nejlepší věci jsem napsal v lese. Chci, aby tu rostly i v době, kdy mne už dávno bude krýt zem a z mých pravnuků budou starci. Aby se to povedlo, musíme lesy chránit, nechat jim možnost vyvíjet se bez jakýchkoli zásahů člověka. Nedokážeme-li to, lesy zahynou a s nimi zahyneme i my sami.
Proto také na konci této knihy dávám prostor k představení dvou nevládních organizací, které vykupují lesní pozemky, aby na nich chránily přirozený vývoj lesů. Jejich práce je nesmírně záslužná a cenná. Pokud tato kniha přispěje k tomu, aby alespoň několik lidí navázalo bližší a přátelštější vztah se stromy a lesem, budu rád.” (Ivo Stehlík, nakladatel)
časopis Naše příroda, 4/2009