NÁVŠTĚVA U VELKÉHO KANIBALA – Vybral, přeložil a vydání připravil Ondřej Pivoda

O titulu:

Výbor z mýtů Aboriginů, Sanů z Kalahari, Indiánů z Amazonie, Nágů, totemových Indiánů a dalších.
________________________________________________________________________________

edice: Antropos sv. 15
ilustrace: černobílé ilustrace Vladimír Rimbala
vazba: pevná bez přebalu
formát: 24x16,5 cm, 418 stran
rok vydání: 2020, vydání 1.
_______________________________________________________________________________________________________________________

Anotace:

Návštěva u Velkého kanibala je výborem z ústní tradice mnoha archaických etnik celého světa. Vybrané příběhy zachycují světonázor jednotlivých etnických skupin, jejich životní moudrost, morální hodnoty, hovoří z nich obavy, přání i vnímání krásy lidí nám tak vzdálených. Reálie tvrdého života v džungli, na poušti či na tropických ostrovech, k nimž patřil i kanibalismus a jiné, pro nás kruté či nepochopitelné praktiky, se zde prolínají s nadčasovými hodnotami, filosofickými myšlenkami, moudrostí a poezií každodenního života. První část knihy čtenáře zavede mezi děti přírody, lovce a sběrače kočující australským vnitrozemím, pouští Kalahari nebo deštnými pralesy Konga či Amazonie. Octneme se ve světě lidí, kteří sami sebe vnímají jako součást přírody, kde jsou si pohlaví rovná, kde majetek může být spíš přítěží než hodnotou a kde tlupa někdy musí obětovat své nejslabší členy, aby dokázala přežít nepříznivé období. Jejich životní strategie nepoškozuje životní prostředí, je pružná a vlastně nejúspěšnější, jakou kdy lidstvo mělo. Můžeme zde hledat paralelu ke způsobu života našich paleolitických předků.
V druhé části knihy vystupují do popředí etnika s kanibalskou minulostí. Jedná se většinou o kmenové společnosti usedlých zemědělců, zpravidla vedené náčelníky. Kanibalismus tu není představen jako morbidní kuriozita, ale jako mnohostranný kulturní a společenský fenomén. Poznáme různé podoby kanibalských praktik a jejich význam pro jednotlivé kultury. Uvidíme však také jiné stránky života kanibalských kmenů, které nám pomohou uvědomit si, co s nimi máme společného a co z jejich kultur může obohatit náš život.
______________________________________________________________________________________________________________________

Profil autora:

Ondřej Pivoda se narodil roku 1987 v Brně. Je bakalářem etnologie a religionistiky na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity (dále jen FF MU), magistrem etnologie na FF MU. Publikoval překlad Oloncha o Ňurgunu Booturovi. Od roku 2014 je doktorandem v Ústavu jazykovědy a baltistiky FF MU, výučuje srovnávací mytologii a jazyky severní Asie a Ameriky. V roce 2015 se zúčastnil Mezinárodní konference srovnávací mytologie v Toruni, kterou pořádala International Association for Comparative Mythology. V roce 2018 publikoval sérii lingvistických článků v časopise Živa.
__________________________________________________________________________________________________________________________

Úryvek: Šípový jestřáb (Tonkawové)
  Jestřábí mládě vypadlo z hnízda. Sedělo pod stromem, moc malé na to, aby mohlo létat. Jistě by ho sežral mýval, kdyby ho dřív nenašly děti. Jeden chlapec mláděti udělal hnízdo na pařezu a nabídl mu bizoní játra. Krmil ho každý den a malý jestřáb přepeřil. Brzy začal létat a sám chytal myši, ale svého přítele neopustil. Když si chlapec hrál v tábořišti, jestřáb usedl na vrchol týpí a pozoroval ho.
  Chlapec měl šípy z větví kaliny a střílel. Jestřáb se díval, jak šípy létají, a viděl, že nedrží směr. „Kdyby šípy měly opeřený ocas tak jako já, létaly by přesně do cíle,“ pomyslel si jestřáb a vytrhl si pero. Hodil ho na šípy, ale chlapec si toho nevšiml. Jestřáb si vytrhl další pero a pronikavě zapískal.
  Chlapec pochopil, že mu pták chce něco říct. Pak si povšiml per a jedno z nich přivázal k šípu, jen tak pro ozdobu. V té chvíli jestřáb šťastně zapískal, jako by chlapci děkoval.
  Hoch zamířil a vystřelil. Opeřený šíp doletěl daleko a jeho péřový ocas svištěl jako letící jestřáb. Chlapec vykřikl radostí a přivázal pero i na druhý šíp. Vystřelil jo a sledoval, jak skvěle letí.
  Chlapec se pochlubil svému otci. I on přivázal k šípům pera a naučil to všechny lovce. Jejich šípy teď létaly rovně a daleko. Chlapec, jenž se spřátelil s jestřábem, přijal nové jméno Šípový jestřáb.

(Zaznamenala Bessie M. Reidová a zveřejnila Florence Strattonová v roce 1936)

Tituly podobného zaměření

ANTROPOLOGOVÉ V PASTI? - Martin Paleček

Může se pojem kultura nahlížený ze všech úhlů

Naše cena 251 Kč

MÝTY MARGARET MEAD – Martin Soukup

Kniha nahlíží do „kuchyně“ slavné vědkyně,

Naše cena 179 Kč