KDYŽ UŽ I DALAJLAMA - Vlastimil Marek

O titulu:

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také v sadě "Zamyšlení Vlastimila Marka" s knihou Každá maminka je Mozart za zvýhodněnou cenu, více zde
_________________________________________________________________________________________________________

O knize:

Fejetony o duši, mozku a pozitivním přeprogramování.

černobílé fotografie: autor
vazba: brožovaná
formát: A5, 177 stran
rok vydání: 2006, vydání 1.
________________________________________________________________________________________________________

Anotace: Známý hudebník, muzikoterapeut, buddhista, lektor a spisovatel píše fejetony o době, duši, o mozku - jak jej lze pozitivně ,,přeprogramovat”, a o mnohém dalším. Jak sám napsal:

,,Věnováno všem upřímným a vytrvalým hledačům jakkoli skrytých duchovních metod jak poznat sebe sama a své potenciály a jak nalézt svou skromnou roli ve stále rychleji se měnícím světě na přelomu dějin. Žijeme a (in)formujeme bezprecedentní dobu: na nás také záleží, jaká bude budoucnost.”

Úryvek: ...Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje. My všichni ostatní ale přece cítíme, že svět se velmi rychle mění, a zatímco instituce, politici, rozčílení šéfové, neschopné úřednice, nebo dokonce naše děti či partneři tvrdohlavě brzdí naše plány a představy, někam se vytratil smysl našeho a jejich konání. Nebo že by ,,vina” byla i na naší straně?

Obnovili jsme ranní meditační chůzi po Karlově mostě. Jednou za čas, v sobotu ráno, v čase východu slunce, vyrážíme od schodů na Kampu směrem k východu, až téměř k poslední soše na staroměstské straně mostu. Mimochodem, obě tato místa jsou nad pozitivními zónami, což naznačuje, že nejen datum založení mostu, ale i jeho tvar a místo nejsou náhodné.

Co se v těle a mysli člověka, pomalého chodce, děje, když takto vědomě zpomalí? Začátečník asi má pár desítek minut potíže s koordinací dechu a kroků, s koncentrací do oblasti pupku a s pozorností, či případně dokonce s pokřiky a malými slovními provokacemi kolemjdoucích. Jde ale jen o to znovu a znovu prostě vykročit, nadechnout se, vykročit, vydechnout. Nenechat se vyrušit. A užívat si. Buddhisté tvrdí, a mají pravdu, že každý krok může být, nejen v tom duchovním slova smyslu, začátkem zcela nového života.

Jak se zpomaluje a vybalancovává tělo, zklidňuje se i mysl. Jak se zklidňuje mysl, začínají se měnit úhly, pod kterými chodec vnímal či vnímá svět kolem sebe. Zpočátku se hlavou honí nepřetržitý proud myšlenek (nic proti nim, tady jde o vymanění se z následných emočních copánků, na každé takové myšlence napletených), ale občas se na hladině mysli vynoří jakési mžikové vědomí zklidněnosti a pohody. Začátečník se trochu lekne, co se to děje, a tím si hladinu mysli samozřejmě rozčeří do obvyklosti, ale další krůčky tělo i mysl opět spolehlivě zklidní.

Po Karlově mostě to v tomto ,,tempu” trvá něco přes hodinu. Východ slunce (čas ,,na okraji” noci a dne) a jakási neprobuzenost poskytuje celou řadu následných vjemů a pocitů. Chodec se postupně naučí, jaksi ,,na okraji” běžného vědomí, nekomentovat a začne si všímat třeba detailů dláždění tak, jak je nikdy neviděl (víte, že na mostě zůstaly stopy po bagru, který v době záplav shora rozbíjel velké kusy chat a staveb, které by mohly poškodit pilíře?). Všimne si jiného chování holubů, pejsků či racků, zamiluje se do hukotu a postupného vylaďování zvuku Vltavy. Smysly se jakoby rozostří, aby následně pomalý chodec s překvapením zjistil, že ,,paradoxně” slyší, vnímá, a dokonce i cítí překvapivě víc a hlubinněji.

Samozřejmě že se vždy přihodí něco, co tuhle dokonalou meditaci v chůzi naruší. Tedy jen v tom prvním okamživiku. Později tyto příhody meditativní chůzi spíše dodají šťávu. Minule mi svítila vpředu čínská nevěsta v bílém, kterou její ženich, fotograf, celou hodinu trápil v relativním chladu ve stovkách různých póz na pozadí Hradčan (naštěstí měla obuty botasky), pobavil mne anglicky hovořící umělecký fotograf režírující hocha v cylindru a dívku v červenkavých nadýchaných šatech se závojem na tváři a slunečníkem v téže řvoucí barvě (co to je, divil jsem se, snad nějaké cvičení?). A rád vzpomínám, jak jsme jednou vzbudili opilce, který nás nakonec předběhl se slovy: ,,Už to mám! Vy v něco věříte, že?”

Jde o to, aby si tělo a mysl (a hlavně způsob vnímání) zvykly na jiné tempo. Na jiný, tedy pomalejší, a v důsledku toho kvalitnější způsob existence - chcete-li, na jiný program. Právě a často jen při hodince takovéto chůze člověku často ,,dojde”, že svět (a tedy i sebe a svou roli v něm) lze vnímat docela jinak. Ne jako obvykle stále rychleji, klipověji, útržkovitěji, povrchněji, ale spíše a postupně do hloubky, ke kvalitě. Už klasičtí mudrcové hovořili v této souvislosti metaforicky o rybce, která náhodou vyskočí nad hladinu vody v akváriu a s obrovským překvapením zjistí, že to, co považovala za jeden jediný možný svět, je jen jedno akvárium. Její myšlení prodělalo revoluční objev. A tak začne skákat častěji a její myšlení se změní. Zmoudří. Má totiž přinejmenším více informací a z více úhlů.

Skeptici a obvykle (negativně) myslící a vnímající spoluobčané okamžitě namítnou, že rybka spíše vypadne na podlahu a chcípne. Jenže ti nikdy nezkusili skutečnou meditaci (třeba v chůzi). Nezažili záplavy štěstí po celém těle, objev vlastní duchovnosti a dokonalosti existence a vše pronikající radosti z vdechu a výdechu. Navíc jim nedochází (mají mozek zablokovaný povrchním, racionálním lineárním myšlením), že i oni jsou potomci jedné před miliony let zvědavé rybky.

Když člověk (třeba právě díky pomalé chůzi) objeví, že myslet, vnímat a žít lze jinak, začal tím takovou malou revoluci svého myšlení. Pak stačí jen pokračovat (proto je dobré chodit alespoň hodinku v jednom kuse), přirozeně prodlužovat okamžiky vypnutého vnějšího programu ega (racionality, Karla či Marie) a naučit se ,,meditovat”, tedy čistit mysl. Tak jako si čistíme boty, šaty, zuby, lze čistit i mysl.

S tím, jak se postupně, doslova krok za krokem, mění (i když zpočátku jen na pár okamžiků) vnímání, mění se i hodnotový žebříček. Člověk, pomalý chodec, objeví, a vydrží-li, i nacvičí ,,jiné” (pravohemisférové, holistické, paralelní) myšlení. Začne vidět věci a jevy v souvislostech. Začne objevovat, že někde uvnitř sebe sama toho má (například moudrosti, vědění, soucitu, lásky) daleko víc, než si myslel a než mu řekli. ...

Profil autora: Vlastimil Marek (*1946) je hudebník, hudební publicista a muzikoterapeut, volný novinář, zenový buddhista, lektor a spisovatel. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jednou z vůdčích osobností české alternativní rockové scény (hrál ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam, MCH-band), hrál také s Jakubem Nohou (folk), Zdeňkem Hráškem (jazz) a Emilem Pospíšilem (indická hudba). Od poloviny sedmdesátých let experimentuje s akustickými nástroji a studuje různé etnické nástroje a hudební styly. Koncert jeho skupiny Amalgam na podzim 1979 předznamenal vznik a vývoj etnické a world hudby u nás. Souběžně s hudbou studoval buddhismus, absolvoval pobyty v zenových centrech v Polsku (1978-1981) a Japonsku (1979).

V roce 1986 byl vzat StB do vazby a odsouzen za ,,poškozování zájmů republiky v cizině” za organizování gongového koncertu míru a samizdatovou činnost. Jako jeden z prvních byl v roce 1990 rehabilitován a do prvních svobodných voleb se stal poslancem pro Prahu 2 za OF.

Po roce 1990 začal přispívat do různých novin a časopisů, připravoval čtvrtletník Mana a Baraka a vysílal své autorské pořady o hudbě. V devadesátých letech intenzivně propagoval tibetské mísy a alikvotní zpěv, organizoval první kurzy hry na didžeridu.

V současnosti pořádá kurzy Umění naslouchat a Hudba, zpěv a meditace jako Cesta. Na svých přednáškách a seminářích po celé republice osvětově šíří myšlenku přirozených porodů a všeho, co s tím souvisí a v této oblasti je u nás nepřehlédnutelnou postavou. Své myšlenky na toto a související témata publikuje na svém blogu http://marek.blog.respekt.cz a na dalších internetových adresách.

Do současné doby vydal řadu hudebních CD - Dotek, Mana, Overtone music..., DVD - Za hudbou, Oreade Music, knih - Český zen a umění nasouchat (1994), Hudba je lék (budoucnosti)(1996), Něco v síti, Tajné dějiny hudby (1999), Nová doba porodní (2002), Hudba jinak (2003), Návod na použití člověka (2004), Když už i dalajlama (2006) a Každá maminka je Mozart (2007).

Tituly podobného zaměření

KAŽDÁ MAMINKA JE MOZART - Vlastimil Marek

Výhodný nákup: tuto knihu si můžete zakoupit také

Naše cena 170 Kč

MOSTY K POROZUMĚNÍ - Jeremy W. Hayward, Ph.D., Francisco J. Varela, Ph.

Rozprava vědců s dalajlamou o lidské mysli.

Naše cena 340 Kč

DOTEKY DUŠE - Vladimír Sadek

Další život duší ve velmi osobním vyznání.

Naše cena 135 Kč

SADA "ZAMYŠLENÍ VLASTIMILA MARKA"

Sada ,,Zamyšlení Vlastimila Marka" obsahuje tyto

Naše cena 287 Kč

SADA "JINÁ EKONOMIE"

Sada ,,Jiná ekonomie" obsahuje tyto knihy ze

Naše cena 388 Kč