ROZERVY - Iva Košatková a Roman Szpuk

Více informací:

Divoké básně souznící s šumavskou krajinou.

 

---

ilustrace: Petr Pastrňák

vazba: pevná s přebalem

formát: 12x13 cm, 110 stran

rok vydání: 2006, vydání 1.

---

 

 

Anotace: Dva spříznění poetičtí autoři napsali básně, které vycházejí z hlubokého souznění s šumavskou krajinou a z neustálého hledání. Zahloubáme-li se do jejich veršů a necháme se unést jejich atmosférou a naléhavostí, ocitneme se v nitru šumavských hvozdů, vzpomeneme si na vůni tlejího listí, mlhu za měsíční noci a trýznivou vášeň v srdci...

 

---

Ukázky:

Iva Košatková – Rozervami:

Pocestné kalužiny

na dně černozem

tlející obraz

nebi zrcadlem

V údolí Losenického potoka (Černého potoka)

 

 

V závětří tvého objetí

 

Podivná vzdálenost

mezi námi na dotek

tma v uzavřených zápěstích

zaseklá

rána po tvém objetí

otevřená svým ohanbím

 

Myjeme si navzájem svá těla

tý smýváš vodou načisto můj hřích v sobě

já tvé si nechám ve vlasech na ozdobu

až potáhnou mě městem

lidé na výslech

před svého Boha

 

Úzko z nenadechu

cestou proti větru

…

Kruhy na vodě

kruhy na vodě

po hozeném kamínku

tichá odpověď

 

uvnitř mě

 

Roman Szpuk – Pro obzor jdu si:

 

Zazděná modlitebna

 

Před hořícím srdcem tma se nedovře.

Braňte svá světla v údolích; tam dole:

V pokusech vzepřít se jen řev,

krev šípků vytěžených z hnědi pole.

 

Zmrzlým potůčkem výš a výš k prameni,

slyším, jak pod nohou proud mi reptá,

užší a užší, až praskne, pramen do hlubin odletí,

ta zemská Luna, zazděná modlitebna!

 

A zdola jen štěkot lesem, když na smrt štvou.

Tu zhasím srdce. Přizvu mráz i pramen.

Ve skvrny mrtvého se mé básně rozlezou.

A Luna náhle upadne mi z ramen.

 

V úplňku na vrcholu Boubína, noc 25. 11. 2004

 

 

Temný Tristan

 

Jen zmrzlými prsty ohniště oházet,

oházet srdce, co všechem žár pro sebe si nechá.

Ach, k čemu jsou mi končetiny? K čemu běh a let,

když na svém místě nepohnutě spěchá?

 

Co srdce tvé snad zapomnělo,

mé postihlo teď, stáhlas nit:

Ztrácí puls a opouští své tělo -

Ach, uvést tě domů: Opravdu tě zachránit!

 

Obláčku vzdálený. Krásný něžný blude.

Příčino mého neklidu,

dokud neschoulíš se u mne,

dokud nesklenu ti v hrudi tichou apsidu,

 

nepokojné mé srdce bude.

Ach, kdy už při obzoru přistaneš?

Temnou nocí připlul jsem ti s temným studem,

za rozbřesku zemřu s temným Tristanem,

 

až v nesmírnosti lásky,

kde na smrt nebudem už ohled brát.

Je jen z epizod: Ach, s kým

nám vyhasla ta oběžnice otřelá?

 

Z brzkého rána 11. 1. 2005. Z boubínské rozhledny jsem pozoroval

rozbřesk, vycházela Venuše a těsně u ní blikotal Merkur. Oči mé

milé. Nic jiného jsem nevnímal.

---

Profil autorů: Iva Košatková se narodila 21. 3. 1980 v Českých Budějovicích. Roku 1998 maturovala na studijním oboru starožitník při Uměleckořemeslném učilišti v Praze. Pracovala jako dokumentátorka na oddělení Prehistorie a protohistorie Národního muzea a navštěvovala přednášky archeologie na ZČU FF v Plzni. Napsala autorské samizdaty sbírek Listí (1997), Smutné pozdní doteky (1999), V zasněženém trnkoví (2002), Město na břehu (2002), Oblázky ze dna (2003).

 

Roman Szpuk se narodil 4. 9. 1960 v Teplicích. V roce 1983 založil skupinu XXVI, tzv. společenství žité poezie. Od roku 1989 žije ve Vimperku. Pracuje jako pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově. Vydal básnické sbírky Otisky dlaní (1990), Ohrožen skřivanem (1994), Bludiště (1994), Hvězda závěť – výbor (1994), Vězňova oblaka (1997), Ker praskot (1997), Loučení na sever (1998), Usque ad Finem (1998), Atlas oblačnosti (2000), Troucheň (2002), Tancem pádu (2003), Macecha bouře (2003), pod pseudonymem Zuna Cordatová sbírku Pták brunát (2000). Zatím poslední sbírku Chrámová studně vydalo nakladatelství Stehlík v roce 2008.

Tituly podobného zaměření

---

---

---

---

---

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Nebyl zatím přidán žádný názor. Přidejte svůj názor nebo dotaz jako první.